Člověk proti zkáze

Tento film pro mě neznámých režisérů je překvapivě velice zdařilou, laciné agitce se obloukem vyhýbající a nepatetickou poctou dílu Karla Čapka. Co jsem tak četl, tak jeho rodinné vazby a osobní vztahy asi zdaleka nebyly tak ideální, jak je líčí tento film. Ale jelikož cílem tohoto Člověka proti zkáze je vystavět memento českému velikánovi, takové, které jej popíše coby jednu z největších osobností našeho národa, mi přijde scénář i děj, vzhledem k jeho jednoznačnému odkazu, v pořádku. Nejen to, některé dialogy (např. ty s TGM) mají platnost pro jakoukoliv dobu. (14.10.2013)

Pod čerstvým dojmem četby tetralogie Marie Šulcové o Čapcích jsem měla pocit, že se dívám na výukový film pro středoškoláky, byť bravurně obsazený (až na Věru Galatíkovou, která se ve vší úctě ani trochu nepodobá Heleně Palivcové, ačkoliv ostatní postavy lze bez potíží indentifikovat). Shrnuto a podtrženo: nenadchne, ani neurazí. Prostě líbivý průměr. (26.03.2019)

Nejsem žádný odborník přes tvorbu a život Karla Čapka, ale z toho co vím si myslím, že je Člověk proti zkáze hodně věrohodný a autentický. K hereckým výkonům nemám sebemenších výtek (Abrhám skvělý, ve vedlejších rolích třeba Štěpánková), navíc dobrá hudba, perfektně vykreslená atmoféra tehdejší doby a k tomu spousta zajímavých, důležitých myšlenek. A ta šlápota na konci... (27.03.2010)

Může jeden člověk na světě něco podstatného změnit? To je otázka, kterou si hlavní hrdina filmu Štěpána Skalského - Karel Čapek (J. Abrhám) - pokládá celkem často. Skalský je zajímavý režisér celá jeho filmografie je podle mého názoru orámována dvěma základními díly, a to Cestou hlubokým lesem a právě filmem Člověk proti zkáze. Tvůrcům se povedlo velmi dobře zaznamenat atmosféru doby konce třicátých let. K navození se využívá i letních, sluníčkových barev (filosofování s "pátečníky", milostné pletky, apod.) a barev temných (nástup nacistů). Celkově dílo působí velmi věrohodně, zejména ony pověstné "hovory s TGM". Ve filmu je nám tak představen neblahý počátek konce první československé republiky skrze oči Karla Čapka, bytostného demokrata a jedince, který neustále věří (navzdory třeba Vančurovi) v "obyčejného člověka" a v to, že naše země by mohla být zemí spokojených, mírumilovných "obyčejných lidí". Bláhově čeká na ledňáčka jakožto posla dobrých zpráv... Moc se mi ve filmu líbilo i obsazení, většina herců si byla fyzicky velmi podobná se svými reálnými předobrazy, takový president Masaryk se svým, "tož, tak povídejte, já rád poslouchám", působil daleko věrohodněji, než ten, kterého sehrál M. Huba v nedávno odvysílaném prvním díle seriálu České století. (14.11.2013)

Jedinečná záležitost, která nám umožňuje vidět T.G. Masaryka ve filmu z roku 1989. Co by asi napsal Karel Čapek o dnech současných? Těžko říci, ovšem dobu svou a budoucnost národa svého vystihl dokonale a v posledních letech svého života, se bohužel dočkal realizace svých her nejen na pódiích divadla. Částečná nenávist milovaného a o věcí budoucích naprosto netušícího národa vůči Čapkovi i celkový obraz před okupační doby je výborný. Rozhodně pocta nejen jednomu z největších českých spisovatelů. (14.11.2012)