Přijela k nám pouť

Československý filmový dětský muzikál, který vypráví o křehkém dívčím přátelství a chlapecké sportovní rivalitě. Do městečka přijíždí pouť a s ní i děti od kolotočů Žaneta (Y. Kornová) a Janek (R. Čada). Zatímco Markéta (R. Mašková) a Žaneta navazují své dřívější přátelství, které bylo zpřetrháno nevrácením Markétina dětského památníku, chlapci hrají důležité fotbalové utkání proti vedlejší vesnici. Janek, kterému se přezdívá Pelé, odmítne nastoupit do zápasu a kluci z obavy, aby nepodpořil protivníka, ho zavřou do podzemní chodby. Jak je vidět, příběh je dosti slabý i pro dětského diváka a je často přerušován nehezkými písněmi se stupidními texty J. Vodňanského, které se navíc opakují. V dětských rolích můžeme sledovat pozdější známé herce - M. Vašuta, Z. Bydžovskou a M. Vladyku. Z dospělých herců se v tomto nudném snímku objevila učitelka L. Šafránková, její milý V. Vydra, dědeček V. Kotva a Markétina matka Z. Hadrbolcová, avšak všichni pouze na minimálním prostoru. Scéna, kdy jakýsi křepčící a skotačící slavnostní průvod v čele s M. Myslíkovou a J. Hlinomazem kráčí po silnici a poté se oddává oslavám na zahradě, na mě působí dosti nevěrohodně a dokonce i bizarně. Ono dětské sportovní zápolení na fotbalovém hřišti vypadá také velmi podivně a naprosto chaoticky, je vidět, že paní režisérka V. Plívová - Šimková nemá o kopané ani ponětí, neboť by v rámci věrohodnosti nemohla dopustit, aby se míče chtělo zmocnit v jednom okamžiku deset chlapců najednou, navíc o nějaké fotbalové spolupráci mezi hráči nemohlo být ani řeči. Od tohoto snímku jsem nečekal žádný zázrak, avšak i tak mě skutečnost zklamala. Snímek jsem dokoukal se sebezapřením, neboť jediná zajímavá věc na tomto nepovedeném muzikálu byly dětské tváře pozdějších známých herců. (27.11.2018)

Jedinečný, dětský filmový muzikál. Velmi krásné písničky, které nerušily a byly opravdu příjemné na poslech. Nemůžu uvěřit, že je ten film tak starý, to jsem ještě nějaký ten pátek chodila po houbách! Zároveň jsem se bavila pohledem na tu hromadu známých tváří, třeba na takového Marka Vašuta nebo Miroslava Vladyku - takové mladé ucha, haha. Zuzka Bydžovská byla jako dítě stejně škaredá jako je i dnes a ten její jedinečný smích! chraplavý, hýkavý ... no, úsměv mi vydržel po celou dobu vysílání. Jak už jsem v nějakém jiném komentáři k staršímu ČS filmu uvedla, tyhle snímky miluji. Pokaždé mě zavedou do vzpomínek na podobně strávené dětství, kdy byl člověk neustále v běhu někde venku na louce a v lese. (25.05.2014)

Jeden z nejoblíbenějších dětských filmů. Nebylo toho moc, co jsem měl nahraného na VHSkách, ale tento film dal našemu videu celkem zabrat. Zajímavý děj, skvělé písničky a hlavně fotbal a pouť, ke které mám velmi silný vztah, protože v našem městě má velkou tradici. Prostě dětská paráda. 75% (31.12.2007)

Hodnotím dětskýma očima: jako jedenáctiletému klukovi se mi to líbilo a měl jsem z toho hluboký dojem. Díval jsem se na to teď znovu a připadalo mi to hodně hloupé. To neustálé křepčení a kolektivní dynamika působí spíš depresivně. Chování dětských postav jako vzorce chování pro dětského diváka se mi též nelíbilo. (28.02.2008)

Když jsem film v TV pustil, nečekal jsem zázraky a ani jsem nečekal, že ho shlédnu celý. Nakonec mě děj dokázal do sebe v táhnout a dětské osudy v něm probíhající, mě zajímali. Nenáročná dějová linka, všudepřítomný dětský smích a všechny jejich radosti a starosti, mě dali vzpomenout na své vlastní dětství a to je klad, který si u dospělého diváka, může film určený pro dětskou populaci jen připsat na vrub úspěchu. Ale budu více objektivní. Smysl příběhu nabízí pro dusi malého človíčka spousty zážitků, ale nemyslím, že to platí i pro současné dítko jednadvacátého století. Zpracování je klasicky odpovídající tehdejší televizní době. Nejvíce úsměvných okamžiků tak ve finále přináší pohledy na dnešní známé aktéry, které ve snímku prožívají svá dětská léta a první herecké zkušenosti. (25.12.2010)