Nájemník

Jakkoliv již první scény předznamenávají závěr filmu, průběh troskotání, odvěce nevyzpytatelný a neopakovatelný, se odehrává po svém, bez ohledu k očekávání. V zásadě tak skličuje nejvíc jen ten strach propadnout mimo určenou siluetu předešlého sebevraha. Hrdinův pád se ale rozpíná vně domu i dvorku, postihuje celé město, ba celý svět a jeho viditelná smrt vychyluje z její osy i samu planetu. Šílenství se jeví jen jako svatá záchrana před všeobecným bláznovstvím. Když odcizení, které vraždí, získá lidské rysy, pak jakýkoliv projev bezohlednosti nebo ledabylosti vtělí tuto vražednou moc a kolem člověka povstávají jen jeho kati. Hrdinovo troskotání se ale nevypráví ani alegoricky ani věcně, tělesně, smyslově, prostě se odbývá, ve spěchu a sebevražedně, a snímek to poznamenává. Jako by se stále ohlížel kamsi jinam. Poslední krok je ale přesný. A spolu s ním vykročí i ti, kteří to nejméně čekali… (23.06.2018)

Osobně mi Roman Polanski v hlavní roli přišel skvělý a vůbec bych vůči němu neměl výtky. Koho bych si na jeho místě uměl představit? Možná Dustina Hoffmana. Ale zpět k Nájemníkovi. Po většinu času jde o vskutku parádní podívanou, která má atmosféru a drží diváka v očekávání. S blížícím se závěrem a psychickým rozkladem hlavní postavy, se film posunuje hodně ad absurdum, avšak jako celek tento počin i nadále funguje. (14.05.2018)

Nájemník je ukázkovým filmem v němž se snoubí paranoia s hororovými prvky, je velmi podobný se starším režisérovým počinem Rosemary má děťátko který mi přišel vzhledem k depresím o kus lepší. Co mi vadilo, byla občasná přehnanost a některé scény byly nevysvětleny (zmizelé odpadky). Ale i přes to, je pro mě Polanski jedinečným filmařem, mistrem gradace který dokáže navodit depresivní atmosféru z téměř prach obyčejné scény. (06.05.2010)

Variace na Rosemary a její děcko. Možná ještě krapet šílenější, ale zase bez toho hlavního psychomotivu. Thriller s perfektním příběhem, který poměrně často šlape i ve vodách hororových. Polanski se sám dokázal ukočírovat a vybičovat k velevýkonu. Jde mu to před kamerou, za kamerou i v šatně. A konečně jsem pochopil, proč se mamka mé přítelkyně bála Nájemníka, protože cituji "je tam balón." (03.12.2012)

Zbožňujem všemožné hry s divákovými nervami, a tak som si Polanskiho temnú, náramne paranoidnú postavu Tellkovského značne vychutnávala. Polanski opäť pracuje s prvkami, charakteristickými pre Rosemary a aj tu má divák, ktorý sa ľahko nechá nachytať psychologickými manévrami, občas problém rozlíšiť medzi tým, čo sa deje v skutočnosti alebo len v znepokojivej mysli hlavného hrdinu. Príjemne absurdný, osobitý, myšlienkovo univerzálny, formálne syrový thriler, ktorý ma ani minútu nenudil. (27.08.2012)