Koně se také střílejí

Fyzickou únavu z protagonistů filmu na diváka lze přenést asi jen stěží, ale tu psychickou stránku vyčerpání jsem poměrně brzy začal pociťovat i já. Tak depresivně nechutné podobenství konzumní společnosti aby jeden pohledal... Tam, kde to ještě prvních 10 minut vypadá na nevinnou taneční soutěž, tam se brzy rozpoutává emoční peklo plné deprese a zhnusení. Sydney Pollack vytasil geniální nápad ohledně pojetí snímku, který se z valné části odehrává během akce na tanečním parketu, často za doprovodu živého orchestru a rozesmátého konferenciéra, ale pocitově spíše než zábavu připomíná hrůzostrašný, bezvýchodiskový horor. Opravdu je ale tolik bezvýchodiskový i samotný život, který má podobenství odrážet? No přiznám se, že jsem alespoň v koutku duše doufal v nějaký drobný záblesk optimismu, třeba v podobě dobrovolného vystoupení ze soutěže ze strany jedné z dvojic, která by dokázala oproti ostatním najít uspokojení i bez peněz a nevidět pouze dvě východiska soutěžit až do vyčerpání nebo spáchat tu sebevraždu předčasně. Závěr mě rozdrtil a ani po vyslovení poslední symbolické věty jsem si neoddechl. Už ten film asi nebudu chtít znovu vidět, nakolik jsem si i k postavám nacházel jen stěží nějaký hlubší vztah. Celé dílo je na můj vkus příliš jednostranně pesimistické. To ale rozhodně nic nemění na vysokých kvalitách tohoto filmu, který zdobí nezapomenutelné herecké výkony v popředí s Jane Fondovou a v němž lze z dnešního pohledu vnímat i nadčasovou paralelu praktik různých obskurních reality-show. 85% (20.11.2020)

Sediet dva mesiace nonstop v hladisku a sledovat tanecny maraton by bola istotne pekelna nuda. A v tom pripade by urcite isla bokom aj skutocnost, ze sa na parkete prehana sarmantna jane fondova. Neviem preco, ale po skonceni filmu mam pocit ako by som tam tie dlhe tyzdne naozaj vysedel. Pollack nenakrutil vyslovene zly film, ale chyba mu viac zivota. Ako plynuli dni a tyzdne zacal som pocitovat stale vacsiu a vacsiu nudu, ktoru nechcelo akosi nic narusit. A v tomto vidim najvacsi deficit. Ale inak peknych 70%. (29.12.2007)

Sydney Pollack podpořený geniální knižní předlohou se v reáliích dost šíleného tanečního maratonu pustil do zžíravé kritiky nešvarů tehdejší společnosti tak zdrcujícím způsobem, že z toho nutně musí zamrznout úsměv každému jen trochu soudnému člověku ještě i dnes. Jde o vpravdě nadčasový snímek, ve kterém naplno zazářila Jane Fonda. Trpká symbolika těch několika umně poskládaných slov Koně se také střílejí diváka naplno zasáhne až v posledních minutách filmu. (95%) (13.12.2020)

Člověka by nenapadlo, co všechno může znamenat pro lidi účast v tanečním maratonu, s přihlédnutím k okolnosti všudypřítomné bídy společnosti. Opravdu trefný pohled na rozklad společnosti v době hospodářské krize. Film nabízí dokonalý přechod od nadějného začátku, plného optimismu a víry v nový zážitek, bohatou výhru a třeba i nového partnerského soužití, k naprosté rezignaci a duševnímu i fyzickému rozkladu lidských bytostí. Cynické chování ředitele soutěže, si v ničem nezadá s otrokářstvím. On je zručným architektem hrůzy. Jeho trefný odhad zvrácených choutek publika jej činí mistrem ve svém oboru. Fascinace publika lidským utrpením odkrývá tu temnou stránku lidské povahy, která je společná starověkým gladiátorským hrám stejně jako moderním drsným reality show. Američani jsou na tohle specialisti. Tohle je silně antikapitalistický film. Vypovídá o tom, že trh sám o sobě vše nevyřeší. (Cena svazu umělců SSSR je pochopitelná.) Děsivé rozuzlení kroužilo v éteru po celou dobu. Když Gloria na konci požádá Roberta o poslední službu a on vyhoví, je to již úplná ztráta všech iluzí a víry v cokoli. Dnešní člověk takovou situaci může jen těžko pochopit. V krizových životních situacích se určité věci posouvají úplně někam jinam. Skvělá Jane Fonda. 84% (28.01.2011)

Taneční maraton jakožto alegorie existenčního boje v době Deprese? Kvílící siréna, očíslovaní lidé a sprchy jako narážka na koncentrační tábory, které koneckonců byly jedním z nepřímých důsledků Velké hospodářské krize? Nebo snad pokračování Romerovy Noci oživlých mrtvol z 68'? Či tréninková skupina Jožo Pribilince v akci? Přiznávám se, že vyšší smysl Pollackova filmu mě jaksi minul. Soutěž byla na rozdíl od života o svobodné volbě, takže o nějakých bezvýchodiskových pocitech nemůže být řeč a film na mě tím pádem působil spíše odtažitě a nezúčastněně. No jo, Sydney, šířit depresi je snadné, radost jde ztěžka.. Všech 1500 dolarů pro toho černého uklízeče, který se snažil místo nesmyslných týdnů "proploužených" na parketě alespoň nějak čestně živit. (11.06.2010)