Reklama

Reklama

Legendy filmového plátna, Barbra Streisand a Robert Redford, se před kamerou proměnili v osudem zmítané milence, Katie Morosky a Hubbella Gardinera. V roce 1937 se horkokrevná Katie setká s konzervativním Hubbellem. O necelých osm let později se ti dva znovu potkávají v New Yorku – reportérka levicového rádia Katie totiž špehuje vojenského důstojníka v nočním klubu. Jsou absolutně odlišní a přesto (nebo možná právě proto) se do sebe zamilují a společně odjedou do Hollywoodu, kde má Hubbel pro svého kamaráda, producenta JJ, napsat scénář. Jenže je rozdělí Výbor antiamerických aktivit při svém honu na čarodějnice v roce 1947 – těhotná Katie odmítá mlčet o uvěznění Hollywoodské Desítky, zatímco zrádný Hubbell se rozhodne zachránit svou kariéru. Když se ti dva znovu potkají v průběhu šedesátých let, pocítí Hubbell, nyní televizní scénárista, i aktivistka Katie staré pouto lásky. Jenže se budou muset pořádně zamyslet, jestli spolu opravdu mohou být. (Cinemax)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (180)

Roman.Ticka 

všechny recenze uživatele

To je prdel, jak si různí lidi všímají různých věcí, co člověk to názor, a to je právě super. Já jsem si nevšimla u Redforda amerického úsměvu, ani optimismu a pohody, spíš hrál uhlazeného přizdisráče (v souvislosti s tématem filmu), který rád kličkuje a chce se mít co nejlíp. U Barbry jsem si všimla krásných očí a nadšení pro věc, to ji dělalo šťastnou, i když znala mantinely. Jejich vztah byl poplatný době a moc se mi líbilo jejich chování navzájem, taková ta úcta a respekt, co by mělo dva lidi spojovat. Je fakt, že se ona snažila víc, byla víc submisivní a pokornější, a to by každému chlapovi mohlo bohatě stačit. Jenže nestačilo a závěr mi přišel stejně stupidní jako prosovětská komunistická propaganda v Americe. ()

gabin(a) 

všechny recenze uživatele

Viděla jsem podruhé a ubírám hvězdu. Mezi dobou, kdy jsem vychvalovaný film viděla poprvé a kdy teď podruhé, uplynula pěkná řádka let a Streisandová neskutečně užvaněná ve všech filmech mi začala lézt na nervy, i jako zpěvačka. Zato jsem ale začala mít ráda Redforda, i proto, že udělal něco smysluplného a vypiplal filmový festival Sundance. V době, kdy byl všude vyzdvihován jako největší krasavec, se mi vůbec nelíbil. Na druhou stranu mi ale nikdy nevadil jako herec, v Butch Cassidy....a v Podrazu byl perfektní. Teď ho beru pro jeho uměřené herectví a myslím, že v tomhle filmu byl právě takový, jak se mi teď na stará kolena líbí. Velmi civilní, uměřený a trochu smutný. Pokud jde o film samotný, nebyl, aspoň pro mě, dost dobrý na to, aby "přebil" tu moji averzi ke Streisandové, abych se do něj ponořila a řekla si: tak to je teda velký příběh! To musím vidět znovu! Neřekla jsem si to před x lety v kině a teď už vůbec ne. ()

Reklama

Aleee89 

všechny recenze uživatele

Spouštějícím elementem pro to, abych se podívala na tenhle film, byl kdysi dávno seriál Sex ve městě. Těšila jsem se hodně, protože tamější scéna, která variovala závěrečnou scénu z tohoto filmu, mi z paměti doteď nevymizela, byla nabitá emocemi a mi se chtělo řvát. Něco podobného jsem očekávala i od filmu Takoví jsme byli. Jsem však mírně zklamána. Herci byli výborní, titulní píseň je nádherná, politika jako skoro stěžejní téma v romanticko-dramatickém příběhu zaujme, ale jako celek mě tento snímek až tak neoslovil. Nekonaly se výbuchy emocí, dokonce i ten konec mě nechal chladnou. Škoda. ()

rt12 

všechny recenze uživatele

Premiéru filmu jsem viděla, když mi bylo čtrnáct v kině Sokolovo. Dnes tam drandí metro a mých náct taky odplulo. Co ovšem nezmizelo moje nadšení pro tento film. Pravda, napoprvé mě spíše uhranul Redford v námořnické uniformě a ta zvláštní žena se zakrouceným nosem, ale podvědomě jsem cítila, že je to dobrý film. Postupem času jsem objevila, jeho pravé kvality, které nezešedly ani po tak dlouhých letech, díky velmi dobrému námětu a profesionálnímu přístupu nejenom obou hlavních aktérů. ()

Šakal 

všechny recenze uživatele

Pro někoho NUDA, pro mě osobně VELMI příjemně strávených 118min. Vždy jsem před „akcí a rychlým zběsilým střihem“ dával přednost umírněné (volně plynoucí) režii, která má divákovi co nabídnout (hercům nechá vyniknout) a s tím spojeným civilním hereckým výkonům. Všeho tohoto, (navíc jako bonus příjemná atmosféra a dobře napsané dialogy) se mi měrou vrchovatou (díky trojlístku Pollack-Redford-Streisand) dostalo zde. Ti dva snad nemohli být více rozdílní. ONA, idealistická aktivistka s neutuchající touhou a zápalem pro „lepší svět“, která nemá pochopení pro (politický) humor, ON zcela pragmatický, věčně optimisticky naladěný (s úsměvem od ucha k uchu), pro úspěch snad již „předurčen“ (scénárista Hubbell Gardner) a jejich společné soužití orámované důležitými událostmi tehdejší doby. K úplné spokojenosti (stejně jako uživ. Superpero) mi scházelo větší prokreslení strašáku jménem „McCarthy“ (Pollack, se o toto téma pouze „otírá“), nicméně o tom tento snímek v prvé řadě není. A o čem, že v prvé řadě je? O (ne)obyčejném soužití dvou (ne)obyčejných lidí a jejich strastiplné cestě zvané ŽIVOT. P.s. „žehlíš si je? A nebolí to“ :o) Jj, Pollack na mě (v drtivém počtu případů) vždy platil. ()

Galerie (44)

Zajímavosti (15)

  • Univerzita, která se ve filmu objeví, je Union College v Schenectady v New Yorku. (Pavlínka9)

Reklama

Reklama