Takoví jsme byli

Bez těch skvělých herců by to bylo sotva poloviční. Redford i Streisandová jsou tu fakt přirození a jedině díky tomu vás film vtáhne. Téma je totiž dost politické, ale na druhou stranu nejde až tak do hlubky. K McCarthysmu bych potřeboval ve filmu vykreslit větší paranoiu, aby mě to téma zajímalo. Proto se mi zde více líbila první půlka. Každopádně jako film o partnerském soužití lidí s protikladnými povahami je to super. (13.10.2010)

Ona a její rudé myšlenky. On a jeho neodolatelný úsměv. Ideální pár? Zapomeňte. Rozverná komedie? Taky vedle. Robert Redford jako modrooký sympaťák a Barbra Streisand jako americká Ninočka se zamilovávají a rozvádějí v klasicky střižené romanci, která chytá korozi, ale jenom místy. Sydney Pollack uměl vyprávět i poutavěji. 70% (24.04.2008)

Nesnášim Barbru Streisand jako takovou, ale když ještě navíc hraje roli nějaký salónní levičácký aktivistky, která se chová takovym způsobem, že má nejspíš krámy asi 400 dní v roce, tak to bylo na mě už poněkud silný kafe. Navíc ten film by stál nejspíš za hovno i kdyby tam místo Streisandky hrál někdo jinej. Tohle mě naprosto minulo. Ani Robert Redford mě tady moc nenadchnul. Navíc v jeho téměř 40 letech působil v roli študentíka ve školní lavici trochu mimo. Ono bylo vůbec komický, že stárnutí hlavních postav se vyřešilo tak že Barbra Streisand změnila účes. Co jsem zatím viděl filmy režiséra Pollacka, tak jeho tvorba mě vůbec nebere. (06.01.2020)

Kromě duše se mi vždy na ženách líbily i nějaké ty vizuální záležitosti, ale nikdy mne nenapadlo, vybírat si partnerku podle její politické orientace. Ani nadaný buržoázní pohodář Hubbell si nevybral pracovitou komunistickou agitátorku Katie pro její lásku k Leninovi, ale v době těžkého mccarthismu si v takovém vztahu užili své. Nemohu o tomto snímku napsat, že jsem se při jeho sledování bavil, ale také nemohu popřít velmi interesantní ponor do hlubin mezilidského vztahu. (29.07.2013)

V době svého uvedení obrovský hit a dodnes nejvýdělečnější film společnosti Columbia Pictures. Film, který definitivně udělal z Roberta Redforda sexsymbol Ameriky. Jemu samotnému se do natáčení příliš nechtělo, nechtěl působit jako jakýsi příštipek hlavní hvězdě filmu Barbry Streisand, proto se scenář mnohokrát přepisoval, než Redford na nabídku kývnul. A udělal dobře. Chemie mezi ním a Streisand má v tomto filmu sílu trinitrotoluenu. Dialogy, těžící s protikladu idealistické a lehce neurotické bojovnice za mír a lidská práva a pragmatického úspěšného scenáristy, je radost poslouchat. Streisand jsem do dnešních chvil nikdy moc nepřišel na chuť, ale tímhle filmem si mě získala. Scéna, kdy citově rozervaná přemlouvá Hubbella po telefonu, aby za ní zašel, je herecký koncert par excellence, jsou tam cítit opravdové emoce, herectví až na samou dřeň. Působivý nostalgický závěr a nádherná titulní melodie pak už jenom dotváří absolutní filmový zážitek. Dokonalost. (03.09.2009)