Ikarie XB 1

Opravdu bytelně kvalitní scifárna, která i po letech diváka velmi silně vtáhne do (často nepředvídatelného) děje a jen tak lehce ho nepustí. Za zmínku stojí především to, že když se nad tím zamyslíte, tak v časoprostoru Ikarie XB 1 se nic nepohybuje dopředu, ale vše se točí jakoby ve spirále. Ostatně není bez zajímavosti, že na podobném principu (kruh, který vede na počátek) funguje svým způsobem i spousta klasických děl žánru – v Lemově Solaris objevuje Kris neznámou planetu, jen aby v ní nakonec spatřil jádro své vlastní psyché (objektivní zákony vesmíru vstupují do přímého vztahu s nejhlubší subjektivitou), v knize 2001: Vesmírná odysea proběhne uzavření evolučního kruhu ve stvoření staré civilizace "novým" člověkem a tak dále (ostatně i novější odnože sci-fi žánru spojují protiklady – vezměte si cyberpunk s jeho high-tech - low-life krédem, nebo Blade Runnera s futuristickými dopravními prostředky v kontrastu s gotickou architekturou). Nejinak je tomu i zde – a zde bych také upozornil i na možné „spoilování“. Spirálovitá struktura je zdůrazněna jak v časové rovině - v cestě do budoucnosti se musí nová posádka dokonalých lidí navrátit k minulosti vlastního druhu a nějak se s ní vypořádat (důraz na agresivitu dvacátého století) – k vyřešení problémů s Černou hvězdou nestačí ultra moderní technologie, ale po jejich selhání se nečekaně nabízí pomoc od starého, téměř "prošlého" robota, který byl dříve považován za pouhý odpad, apod. Pak je zde rovina prostorová – cesta k objevení nové planety naráží pernamentně na touhu posádky navrátit se domů a také je zde neustálé očekávání, jak bude nový život vypadat ve srovnání s tím "starým". A poslední je spirálovitý pohyb v naznačené existenciální/filosofické rovině snímku – lidé chtějí objevit nový život, ale v zásadě to nejpodstatnější, co objevují, jsou oni sami. Své limity v případě psychologické zátěže, omezenost v oblastech vědění, ale důkladně prozkoušeny jsou třeba i víra a vůbec samo uvědomění si vysoké hodnoty života jako takového – i proto dovršuje snímek narození miminka, které je v přímém vztahu s objevením života na Bílé planetě – harmonie pak nastává nejen v příběhu (lidskost byla zachována, i přes značné překážky), ale i ve výborné Liškově hudbě, kdy se s posledními oslavnými tóny do soundtracku zapojuje i pláč právě zrozeného člověka. (28.02.2017)

Zapomenutý klenot! Ať už se jedná o první část plnou vtípků (skoro až parodický robot Patrik mě snad nikdy neomrzí), nebo tu druhou, o poznání vážnější, jedná se o skvěle natočené sci-fi, kterému snad ani není co vytknout, neboť všichni zúčastnění zahráli skvěle (charisma Radovana Lukavského, výraz Dany Medřické a podivná krása Ireny Kačírkové ve vědeckofantastyckym filmu? Sakra skvěle!). Interiéry jsou na úrovni mnohem mladších snímků (to triky také, leč přeci jen z dnešního pohledu působí trošku směšně a nedopracovaně - hlavně ohňochvost rakety). Nemá cenu tenhle film nějak analyzovat (jak velmi pěkně předvedl Eodeon), stačí jen říct, že tohle je prostě skvělej film, na který se rád znovu podívám (a taky jsem tak po asi dvaceti minutách po prvním shlédnutí učinil). Není co říct, je jen potřeba obdivovat tenhle film jako celek i jako jednotlivé součásti. (14.03.2013)

Bez jakékoli nadsázky si troufám říci, že i my máme svou filmovou Odyseu. Vynikající námět, je převeden do výtečného scénáře, s doprovodem výborných herců. V letech, kdy závody v dobývání vesmíru byly již dávno odstartovány, přichází Jindřich Polák s touto filmovou revolucí. Bezchybný vývoj děje i lehký humor. I Zdeněk Liška se zde dostatečně a kvalitně vyřádil. Proto se zaposlouchej do tónů jeho trefné hudby, a vychutnej si osud posádky i samotné lodě Ikarie, se kterou poznáváme taje vesmíru a fantazii tvůrců. Velká podobnost dolního podlaží Ikarie s vnitřkem lodi Discovery z filmu 2001 Vesmírná Odysea, je takovou třešničkou na dortu. (04.03.2013)

Opravdu nezbývá než smeknout. Z počátku jsem si říkal, kde jsou všechny ty triky o kterých se básní ? Pár skvělých herců pomateně pobíhalo někde ve studiu s jakože sci-fi kulisy a do toho robotický hlas. Ovšem tohle trvalo jen zpočátku. Postupně se přeřadilo na skutečný sci-fi stupeň a to nejen v rámci triků, ale i příběhu. Samozřejmě v době kdy před vstupem do kinosálu fasujeme brýle, abychom si užívali třetí rozměr můžou působit tyto triky až legračně, ale kdo se koukne na ročník filmu a má jen trochu úcty k práci filmařů nemůže nic jinýho než zatleskat. Navíc vidět Danu Medřickou v kosmu je pro mě větší událost než jít s vetřelcem na partičku pokeru. (15.03.2010)

Jsem v šoku - opravdu jsem nevěřil, že česká sci-fi mohla být kdysi i v rámci světové žánrové tvorby tolik vepředu. I letošní Sunshine má s Ikarií spoustu společných prvků... P.S. Ze srandy bych chtěl vidět i "americký sestřih", měnící směr putování lodi (z lidské posádky se stala banda mimozemšťanů) a přidávající na závěr Sochu svobody. P.P.S. LFŠ 2013: na plátně to Ikarii rozhodně sluší, ale už jsem se rozhodně nebavil tak dobře jako poprvé. (23.09.2007)