Noc klavíristy

"Dneska není tak důležitý peníze vydělat, jako vědět, kdy a komu je dát." Tak to máme uplácení, podvody, rozkrádaní majetku v socialistickým vlastnictví, nějakou tu vraždičku a jako zlatej hřeb zvědavýho klavíristu. Musím se přiznat, že světová kinematografie musela před příchodem mistra Tůmy hrozně trpět, protože si snad ani neuvědomovala, jakej je nedostatek vyšetřujících klavíristů. Tuto mezeru Tůma zaplnil a svým lidským přístupem jasně dokázal, že tudy cesta z průměru nevede. (31.12.2021)

Díval jsem se na to v podstatě jen proto, že to je jediná hlavní filmová role Václava Vosky, který je stejně skvělý, jako kdekoliv jinde. První půlku, ilustrující v podstatě morální rozklad úplatného inženýra v podání O. Brouska můžete s klidným svědomím přeskočit, je neuvěřitelně nudná. Druhá půlka se neopírá jen o skvělé herecké výkony (především Voska, ale i Brousek a Kanyza), ale i o solidní a promyšlený scénář a dobrou atmosféru (a skvělou hudbu). Celkově vzato celkem rutinní komunistická detektivka, ale rozhodně ne špatná. (03.05.2009)

před panem Voskou smekám, paní Medřická mu zdatně a s grácií sekundovala, škoda, že si Jarda Drbohlav zahrál jen chviličku, jak dopadlo kotě, jsme se nikdy nedozvěděli...ale mladej Bartoška s Julkou Jurištovou,to bylo moc hezký....ovšem parta řemeslníků, to bylo snad nepředstíraný a natočený skrytou kamerou...kolik je teď panu Kanyzovi,potřebuju vytapetovat! (18.05.2020)

Na tomto filmu vlastně nacházím vše, co mám na československém filmovém dramatu obecně rád... dobrý příběh s napětím i atmosférou, v pozadí společenský obraz doby, propracovaná psychologie hlavních postav, vynikající herci a nechybí ani působivá hudba, kterou tentokrát složil Karel Svoboda. Viděl jsem ho několikrát a ani jednou mě nezklamal, byť s odstupem času drobné nedostatky či místy ne zcela naplno využitý potenciál (který nejspíš může pramenit z doby vzniku?) postřehnout lze a po 5ti letech od prvního zhlédnutí mu tu původní slabší pátou hvězdičku odebírám. Přesto nadále Noc klavíristy považuji za zdařilý snímek, v němž nad kriminální zápletkou dominuje psychologické drama dvou mužů, kde protipól k podvodníkovi dohnanému vydíráním k radikálnímu činu tvoří zajímavá postava osamělého „prvorepublikového“ klavíristy, zcela nehodného do aktuální doby, který se proti všem zvyklostem pouští do napínavého pátrání na vlastní pěst. Jindřich Polák přispěl do kriminálního žánru po westernové Smrti v sedle a akční Hře bez pravidel s odstupem další dekády už minimálně potřetí a opět trochu jinak... komorněji, ale působivě. Režimem často omezovaný Václav Voska dal do svého noblesního výkonu i velký kus samého sebe, Otakar Brousek ztvárnil naprosto přesně hroutícího se muže s nejistou proměnou na rafinovaného zločince a pokud se divák soustředí zejména na výkony těchto dvou výrazných herců, je díky nim a Svobodově hudbě s krásným klavirním sólem Noc klavíristy pěkným dramatickým zážitkem. [85%] (10.01.2022)

Tohle nejni blbý! Viděl jsem to 4x. Hlavní hrdinové  sednou jak prdel na hrnec. Z toho filmu máte pocit, že Otakar Brousek musí býti zloduch. Stejně tak Kanyza. Jurištová musí mít brejle, což jí nesmírně sluší a musí souložit s Bartoškou.  Dana Medřická musí být šatnářka, co už neutáhne plato piva. Voska musí býti vzdělaný klavírista a nesmírně citlivý člověk.  Momentálně mapuji Maigreta a zjišťuji v každém díle mraky chyb scénáristů i režisérů(mnoho jich je) Ale tady chybu nevidím. (15.06.2021)