Šmírák

Podpis britskej produkcie je u Peeping Tom vidieť najmä na nekonvenčnom prístupe k filmu, aký sa v dobovom Hollywoode nenosil (a nenosí ani doteraz) a hitchcockovsky ladenom motíve trochu utiahnutého, ale inak šarmantného vražedného psychopata s príjemným vystupovaním a zaujímavým vzťahom k ženám... Pri sledovaní som si spomenul práve na Hitchcockove Frenzy, ktoré malo v zásobe podobného antihrdinu, a dokonca sa podobne hralo s divákom, ktorý nevedel, či má voči nemu cítiť odpor alebo mu fandiť. Zatiaľ čo tam bolo rozhodovanie ťažšie, tu som prekvapivo už po pár minútach vrahovi fandil. A nehanbím sa za to. Citlivá drobnokresba jeho postavy sa Powellovi vydarila náramne. Miestami sa z temného thrilleru takmer dostávame až na úroveň psychologickej drámy, potrebnú hĺbku však na to film nemá a ani nepotrebuje, keďže sa koncentruje nielen na vraha, ale aj samotný skutok a obete. Konfrontácia s matkou je mrazivá a je dielom skvelého scenára, ktorý má síce pár mierne naivnejších momentov, ale inak mu nie je čo vytknúť. Zaujímavá je kamera. 60. roky boli obdobím najväčšieho rozmachu televízie v USA a západnej Európe. Kamera sa dostala prakticky všade, množili sa drobné štúdiá. V tomto bode by sa dal film chápať ako metafora dobovej spoločnosti, ktorá chcela stále väčšiu mediálnu prepojenosť a ktorú Mark Lewis pri tvorbe svojho "dokumentu" dovádza na hranicu dokonalosti podobne, ako predtým jeho otec. K tomu nás privádza už úvodná scéna bez zjavného strihu, ktorú natáča sám antihrdina na ručnú kameru. Posledným zaujímavým aspektom filmu (mimo technickej a kameramanskej zručnosti Otta Hellera - ako vraví Matty, viz. scéna s padajúcimi ceruzkami - a hudba Briana Easdalea) je modus operandi, ktorý je až do úplného konca filmu známy len divákovi a samotný Lewis akoby sa podvedome vysmieval polícii tým, že ich natáča tou istou kamerou. Diabolské, nemyslíte? A čo ešte len režisér, v ktorého hlave sa táto myšlienka zrodila... 85% (30.05.2014)

Tento film jsem viděl na 29. LFŠ v Uherském hradišti kdysi dávno, v roce 2003. Tohle dílo údajně pohřbilo kariéru svého režiséra Michaela Powella, každopádně v 21. století už snímek zas tak šokující není. Je to skutečně spíše studie psychopata. Někdy bych se na to rád zase podíval. Je to dost postmoderní film, hlavní anti-hrdina je zaměstnancem filmového studia, z diváků filmu vlastně také dělá voyeury. (20.11.2004)

Sugestívny úvod je za plných 10: hneď na začiatku špinavé ulice Londýna a vražda prostitútky, prototyp incela ako vrah a všadeprítomná slizká lacná erotika podpultového porna. Chápem, že to urazilo tých, čo odišli po 20 minútach a požadovali koniec kariéry Michaela Powella. Mohli trochu počkať, kým sa z toho vykľuje swinging 60s nuda s topornými zvratmi a Powell si mohol nakrútiť ďalší Čierny narcis alebo Červené črievičky. (08.10.2023)

Znepokojivé drama, které stojí na vynikajícím hereckém vystoupení Karlheinze Böhma, který skvěle dokázal vystihnout jak plachost a nejistotu své postavy, tak obsesi strachem a zoufalou touhu po zachycení toho nejpřesnějšího výrazu hrůzy na tváři své oběti. Snímku se navíc podařilo propojit temnou linii příběhu s postupně se rozvíjecím vztahem mezi hlavní postavou a slečnou bydlící v pokoji po jeho matce, což spolu s krásně chladnou atmosférou a sugestivně působícím koncem dělá z Peeping Toma film, který rozhodně stojí za vidění. A až potkám na krátko ostříhaného zrzavého chlapa s kamerou, tak budu okamžitě mazat co nejdál od něho :-) (27.04.2009)

Jak už bylo napsáno, význam a ztvárnění tohoto psychologického filmu o jednom šíleném sadistickém mladém vrahovi, který prožil veliká traumata v dětství, byly doceněny až o mnoho desítek let později. Nicméně, já sám jsem mu nějak na chuť nepřišel ani dnes, no, konečné smýšlení v tomto případě raději tedy nechám na odborném publiku..Neříkám však, že sekvence filmu ve filmu, zvukové disonance, rafinované střihy a jiné triky nebyly na svou dobu dobré..Tehdejší efekt na diváka se jednoduše zdařil. Film stál kariéru hned dva lidi. Carl Boehm, jehož si publikum kdysi zamilovalo jako partnera císařovny Sissi, to pocítil nejvíc. Byla to opravdu velká proměna. (11.05.2006)