Slovo

Další pohled na trauma osmašedesátého, tentokrát zaměřený na mikrodrama uvnitř jedné obyčejné rodiny. Je to pořád dokola. Hledáme hrdiny v obyčejných lidech, vracíme se k tomu, jak jsme tehdy žili. Manýrismus Beaty Parkanové si vyhovuje s antiherectvím Gabriely Mikulové. Dalším podobným experimentům se budu vyhýbat zcela určitě. (05.12.2023)

Pustil jsem si dva české filmy z loňského roku a znamenalo to pro mě několikahodinové utrpení neskonalou nudou. Slovo má tak pouze jedno velké pozitivum - herecký výkon Martina Fingera. Stravitelné jsou pak už jen scény z notářské kanceláře, kde se střídají naše přední herečky a herci. Nechápu, v čem spočívá kouzlo snímání herců tak, že vidíme jejich obličeje přes celou obrazovkou, anebo naopak vidíme tělo bez hlavy. To mi rozum nebere. A nominace na Českého lva v kategorii hudba? Jestli nejsem úplně padlý na hlavu, hudbu jsem slyšel až u závěrečných titulků... (04.03.2023)

Kterak čestní a hodní lidé trpěli pod nadvládou těch zlotřilých a podlých komunistů. Ano a dál? Mám z toho hodně rozpačité dojmy, Slovo do omrzení neustále opakuje jednu a tu samou formuli, ale přitom dává jen málo důvodů, proč bychom si jej pro to měli zapamatovat. Prostřihy k fotografiím po každé kapitole jako nápad cením, ale to podivné rámování scén, kdy postavy v záběru mívají často uříznuté hlavy, i když zrovna jsou součástí dialogu, to bylo vážně prapodivnou tvůrčí volbou. [Finále Plzeň 2022] (29.09.2022)

Nevyrovnanost. Poutavé scény z notářského světa, zdobení dortu!, sáňkování... a zbytek už si vlastně jen mlhavě vybavuji. Postrádal jsem autorský záměr. Co vlastně a proč chtěla režisérka divákovi říci. Samotná základní moralita nestačí. V pomalém tempu a vložených fotografiích jsem nenalezl smysl. Uznávám, tahle díla nejsou mým šálkem čaje. Vybavil se mi loňský Atlas ptáků. KVIFF 2022 (03.07.2022)

Extrémně mdlý film potlačující téměř veškeré emoce. Slovo připomíná moře, u něž se hrdinové sluní, je neklidné a se spoustou vln. Má to zajímavé výrazové prostředky, ale co se týče postav samotných tak je to scénaristická bezmoc. Primárně ale jedna velká nuda, která se téměř nedala vydržet aneb komunismus a prostý lid již stokrát opraný. 30% (03.12.2023)