Slovo

Film, kterému se vyčítá manýra, strojenost, doslovnost, je ve skutečnosti suverénně inscenovaným melodramatem. Řád není jen princip, který vzývá Václav, ale zároveň je vepsaný do skladby a estetiky samotného filmu: ať už ve formě opakujících se scén, kompozic nebo dialogů. Současně jsou tu ale věci, které tento řád narušují nebo hrozí narušit, nejrůznější drobné či větší odchylky, ale i dějové situace, které destabilizují chod ústřední rodiny. Přestože se film tváří jako další černobílý příběh o zlých komouších a kladných obětech, jde jen o velmi obecný rámec, uvnitř kterého tvůrci prozkoumávají to, co je tady opravdu důležité: dynamiku rodiny a její vlastní směřování k harmonii, nebo chcete-li k řádu. Protože jedině když rodina bude fungovat pohromadě, může čelit nepříznivým časům venku. Víc v textu na substacku. (24.09.2022)

// Po Devadesátkách je pro mě rázem Martin Finger zjevením (ale přiznávám, že to je spíš vlastní neznalostí), které chci bedlivě sledovat i dál, Slovo mu ale bohužel nedává ani zdaleka tak dobrý materiál. Je to celé takové, jak to jen říct slušně... uchcané. Neoceňuji tohle vrtání se pořád v té samé éře, oceňuji sice snahu pojmout to jinak, jenže snímek Beaty Parkanové prostě neříká nic moc nového, zajímavého ani jinak podnětného. Paradoxně nejvíc tak funguje v rovině vztahové, a to jen v několika krátkých úsecích, a jen díky skvěle napsané postavě Věry, kterou perfektně ztvárnila Gabriela Mikulková. Škoda, že takových scén jako ta v kuchyni mezi matkou a jejími dvěma dcerami nebylo ve filmu víc, a škoda, že film nebyl primárně o nich. Hlavní motiv Slova totiž prakticky vůbec nefunguje, ve snaze jej vysvětlit je scénář zbytečně a otravně doslovný, a pocitově vše po hodině a půl vynikne zcela do prázdna. Místy hezký, ale prostě k ničemu. 5/10 (03.07.2022)

Všechno, co je špatně na českém filmu, úhledně na talíři. Mizerně napsané civilní dialogy, které zní jak zaseklá deska, absence jednotící režijní koncepce (část filmu vypadá jako artovka, část jako reklama na Kofolu), toporné herecké výkony a neschopnost ústřední tezi filmu doplnit čímkoli, rozvinout ji, prezentovat morální dilema jinak než jako patetický monolog. Už jsem vzdal naději, že se byť jen přiblížíme schopnosti Rumunů nacházet velké dějiny v obývácích běžných lidí. Tohle mě ale stejně šokuje. I to, jak už část publika otupěla a Slovo bere jako dobrý film. (04.07.2022)

Pro Beatu Parkanovou začínám mít slabost. Divadelně inscenovaný film, s promyšlenými kompozicemi, trochu teatrální, pravda, ale u některých obecných pravd je to celkem běžné. Silná (občas příliš zaťatá) matka, chvílemi nejistý otec, důležité české dějinné okamžiky. Výborný Ondřej Sokol na malém prostoru. Povedené to není, zajímavé ano. Zdejší hodnocení mě udivuje. 70%. (12.12.2022)

I když současnou vládu (Fiala a spol ) považuju za absolutní lidský hnůj, tak komouši jsou pořád ještě o level výš, pokud jde o stupnici lidských hnojů. No jo jenže, co mě tenhle film dal kromě toho co už dávno vím, mě tohle přijde jako recyklace x krát natočenýho a jen nabaraveno na jinak. Přitom Beata Parkanová udělala režijně i scénaristický vymazlený Chvilky, ale tohle prostě nééé, za chvíli bych bez zdejšího komentu a hodnocení ani nevěděl, že jsem to viděl. (02.12.2022)