Slovo

Pro mě velmi působivě a zajímavě zachycené události 68 v mikro světe jednoho obyčejného člověka a jeho rodiny. Události proložené fotkami ze scén mi také přišly povedené koncepčně i stylově. Jedině tedy z té manželky, to by mi hráblo za 10min, se diví, že se nesložil dřív z ní. Opravdu povedený snímek, o tom jak se někdo nechce vzdát, prostě ne, i když je proti tomu všemu sám. Malé město, velké duše, velký prevíti. Výborný Martin Finger. (06.01.2023)

Kterak čestní a hodní lidé trpěli pod nadvládou těch zlotřilých a podlých komunistů. Ano a dál? Mám z toho hodně rozpačité dojmy, Slovo do omrzení neustále opakuje jednu a tu samou formuli, ale přitom dává jen málo důvodů, proč bychom si jej pro to měli zapamatovat. Prostřihy k fotografiím po každé kapitole jako nápad cením, ale to podivné rámování scén, kdy postavy v záběru mívají často uříznuté hlavy, i když zrovna jsou součástí dialogu, to bylo vážně prapodivnou tvůrčí volbou. [Finále Plzeň 2022] (29.09.2022)

Nevyrovnanost. Poutavé scény z notářského světa, zdobení dortu!, sáňkování... a zbytek už si vlastně jen mlhavě vybavuji. Postrádal jsem autorský záměr. Co vlastně a proč chtěla režisérka divákovi říci. Samotná základní moralita nestačí. V pomalém tempu a vložených fotografiích jsem nenalezl smysl. Uznávám, tahle díla nejsou mým šálkem čaje. Vybavil se mi loňský Atlas ptáků. KVIFF 2022 (03.07.2022)

I když současnou vládu (Fiala a spol ) považuju za absolutní lidský hnůj, tak komouši jsou pořád ještě o level výš, pokud jde o stupnici lidských hnojů. No jo jenže, co mě tenhle film dal kromě toho co už dávno vím, mě tohle přijde jako recyklace x krát natočenýho a jen nabaraveno na jinak. Přitom Beata Parkanová udělala režijně i scénaristický vymazlený Chvilky, ale tohle prostě nééé, za chvíli bych bez zdejšího komentu a hodnocení ani nevěděl, že jsem to viděl. (02.12.2022)

Klidné tempo, dlouhé záběry, přirozeně zahrané situace. Takové byly i Chvilky režisérky a scénáristky Beaty Parkované. Přesto jim chybělo mnohé. Nedochucený portrét jedné mladé ženy. A nic, co by emočně uspokojilo. Tady je to velmi podobné, jen k výše zmíněnému tu navrch máme neklidnou dobu. Má to být o slovech, co jsou jednou dána a která se nikdy neruší. Poctivý a oblíbený notář Martin Finger prostě s blížícím se srpnem 1968 nepodepíše a záhy ze strachu o rodinu a budoucnost o svých zásadách začne pochybovat. Má však své přesvědčení, má však silnou a svéráznou ženu, která při něm stojí. Jednoduchá dějová linka poskytuje velký prostor hercům, kteří příležitost chytili za pačesy, zbytek ovšem nehezky rychle vyšumí. A ve výsledku je smutné, že si nějaké dva týdny po shlédnutí víc pamatuju, že to bylo letos ve Varech, než co konkrétně mi to dalo. (18.12.2022)