Slovo

,,Ale já vám to nepodepíšu''  ---- Kdosi moudrý kdysi dávno řekl, že slovo může být chlebem i nožem. Tento citát se mi u tohoto filmu vybavil vícekrát. A je v něm opravdu vše. Martin Finger podal naprosto bezchybný výkon jako vždy. U Gabriely Mikulkové mi ze začátku připadalo její hraní až ochotnické, ale nakonec jsem si na tu zvláštní formu zvykl a začala se mi líbit. Přečetl jsem si některé z komentářů, mnohdy místních filmových elit a musel jsem se řeknu vám na rovinu shovívavě až usmát nad jejich blbostí. Ačkoliv se film snaží o jakési dobové reálie, zprvu jsem jen těžko odhadoval období ve kterém se odehrává. Hádal jsem začátek osmdesátých let. Jenže děj je zasazen do mnohem staršího období a řekněme si rovnou i do mnohem hrůznějšího. Začátek šedesátých let byl velmi postupné a pozvolné uvolňování oprátky škrceného národa totalitou russáckého stylu se všemi vychytávkami známými ze SSSR. Politické procesy, zabavování majetku, popravy, mučení, kriminály, únosy, vystěhovávání, teror a trestání celých rodin, prostě něco šíleného. Do toho propaganda, věčné schůze, udavači, demonstrace, brigády, plnění a překračování plánu... Peklo. Ani si život v tom nedokážu představit a to by se mi nic nemuselo ani dít. A jakpak se asi žilo těm s nějakým škraloupem na které strana něco měla? Jenže padesátá léta nebyla z hlediska stresu a starostí jediná. Před nimi byla 5 let okupace. 5 krvavých let, kdy byl národ topen v krvi vlastních lidí nacistickým okupantem. A aby toho nebylo málo, když se začalo volněji dýchat, byla uvolňována cenzura a začaly rehabilitace, tak sem přijely russácké tanky. Vše během necelých 30 let! All in one!  Představte si tedy generaci našich babiček a dědů, čím vším si musela projít. Co vše zažili, co vše museli skousnout aby mohli jít dál, mít naše matky a otce a v tom všem jim dát vše co potřebovali a postarat se o ně. Neskutečný! A my si dneska vzdycháme (někteří z nás) jak je to hrozné! Jak bylo za komunistů líp. No tak co, tak nebyly pomeranče a jezdilo se do Bulharska místo na Maledivy. Ale jinak bylo přeci líp! Odpusťte mi tu vulgaritu, ale HOVNO pravím vám. Nemáte ani ánung o tom jak bylo. Fakt ne.  Možná jste zažili osmdesátky, kdy se Husákovi ten kompost začal pomalu bortit vlastní vahou, protože zemi vládli idioti typu Štrougal a Jakeš... Ale to už nebyla brutka padesátek, hrůza po srpnu nebo normalizační sedmdesátky.  Naprosto jsem chápal postavu Václava i jeho pohnutky a nervové zhroucení. On dobře věděl co jsou komančové za svině. Bylo moře těch, co pro klid se přizpůsobili. Pro drobné výhody, mnohdy nezištně aby pomohli jiným, či aby mohli třeba děti studovat. Nesoudím. Byla to strašná doba a nikdo dnes nemůže kvákat kraviny o tom jak by se zachoval on, natož pak moralizovat ty co třeba neobstáli, nebo už neměli sílu říci ne. Opovrhuji jen těmi, co tomu šli naproti sami. Ale jestli mám v nesmírné úctě někoho, pak lidi právě jako Václav. Lidi co se nenechali zlákat výhodami, co oželeli jisté kvality života, mnohdy i svobodu, ale co nepodepsali a svobodní zůstali uvnitř. Co zůstali čistí a morální. A moc dobře vím, jak komunisty strašně tohle sralo. Oni tohle nedokázali pochopit. Vždyť v té době ve straně byli funkcionáři jen kvůli výhodám jaké to neslo. Ideový zápal jako měli někteří zblblí komunisté po válce si myslím tam nebyl žádný. Film mi docela připomenul Báječná léta pod psa. Lecos s ním měl společného, nicméně tady to na mne více padlo (ona tom taky není komedie). Ta odporná pachuť té doby. Dávám tedy za 4 závěti! Spokojenost. Tohle by se mělo promítat ve školách. I když dnešní teenageři to asi moc už nepochopí...  * * * * (07.12.2023) (méně) (více)