Karty na stole (S10E02)

Poirot, který dostává nebetyčně zábavného protihráče, který ovšem není soupeřem. Tajemný hostitel, tajemné úmysly a k tomu hra, které nerozumím a nehodlám na tom nic měnit? Jo, ono to parádně funguje, zdá se, že ne u každého, ale u mě tahle malá změna s něčím tajemným více, nežli jen změněným jménem, nebo tajuplným milencem z dob před dvaceti lety. Bonus je, že nikdo, díky pohanskému bohu Perunovi za to, ani náznakem neřeší dědictví. (10.10.2013)

Kdo četl literární předlohu, tak musí uznat, že zfilmování tohoto příběhu chtělo určitě dost kuráže, protože o ději se rozhodně nedá říct že by byl svižný, akční nebo drastický. Prostě se stane jedna vražda a je na Herculu Poirotovi aby ji vyřešil a jak jinak než úspěšně. Ani zdaleka jsem si nemyslel, že by z toho mohl vzniknout tak dobrý film plný krásných interiérů, vtipných a ironických poznámek, šarmantní hudby a jako téměř vždy nadstandartních hereckých výkonů. Přítomnost Ariadne Oliverové alias Zoë Wanamaker je v tomto románu více než důležitá, Agatha moc dobře věděla jak tento svůj příběh dobře okořenit. A povedlo se jí to náramně, téměř každá věta, kterou paní Oliverová pronese, vzbudí úsměv nebo pozornost. Podle mě mělo toto zpracování neobyčejnou atmosféru a jak bych to řekl...snad i šmrnc. (18.02.2009)

Nebýt několika božských Herculových eskapád a samolibých frků, byla by to dost nudná salónní detektivka s nahlavu postavenou motivací a utrápeným závěrem. Ač nerad, po většinu času jsem se zalykal mdlými postavami a afektovanými konverzacemi. Myslím, že mezi příběhy na půdorysu "večírek u podivína s vraždou místo zákusku" je tenhle zoufale průměrný. Půl hvězdičky za tradičně skvělého Sucheta. (21.01.2007)

Rozumím tomu, že si autorka detektivek potřebuje vydělat na živobytí a tak píše jednu knihu za druhou, často i takové, které by z prosté "touhy tvořit" nikdy nenapsala. Rozumím i tomu, že se k těmto svým dílkům staví vědomě kriticky a tak v jedné ze svých detektivek stvoří i postavu autorky detektivek, v níž evidentně ironizuje sebe sama. Méně rozumím tomu, že se tvůrci filmových adaptací detektivek "božské Agathy" právě tuhle detektivku rozhodli zfilmovat... Výsledek je sice slušný, ale pocit všudypřítomné nepravděpodobnosti je natolik hmatatelný, že to i otrlé "poirotofily" evidentně odrazuje a vyvádí z míry, jak ostatně názorně dokládá i pohled do těchto komentářů... Celkový dojem: 70% (24.07.2010)

Připadá mi, že v těch novějších poirotovských dílech už to prostě není ono. Spolu s některými vedlejšími rolemi (Hastings, Japp, Lemonová) se vytratil i humor a už to není tím pádem tak zábavné. Jasně, že Poirot vyšetřoval později sám, ale vždy měl nějakého "watsona", se kterým příběh odlehčoval například vtípky narážejícími na Poirotovu ješitnost. Naštěstí se objevil ve Smrti na Nilu objevil plukovník Race v podání Jamese Foxe a v tomto díle byla velmi příjemným překvapením Zoë Wanamakerová jako paní Ariadne Oliverová. Tu uvidíme i v několika dalších dílech,což seriálu pomůže. Nevidíme také už moc exteriérů jako dřív,ale to vadí pouze ve smyslu, že už se moc nedá docenit onen kouzelný retrostyl z prvních dílů, protože v místnostech se tak neprojeví. Co mě ale mrzelo nejvíc, bylo odchýlení od zápletky v knize předěláním několika postav a přidáním zápletky týkající se gayů. To prostě není stylové, aby Poirot chytil vraha na to, že je homosexuál (a navíc by to Agatha nikdy nenapsala). Co se týče těch postav, tak v knize vystupuje plukovník Race (ano, ten co je v obou Smrtích na Nilu - jednou David Niven, podruhé James Fox a v knize Cyankáli v šampaňském je dokonce hlavní pátrač) a tady je nahrazen ne moc přijemným plukovníkem Hughesem, který mi se svým monoklem přišel trochu otravný (to si nemohli zaplatit ještě jednou zaplatit Jamese Foxe?). Opoti tomu se z "jappovského" superintendenta Battlea stal světácký šéfinspektor Wheeler (ale ta postava je dobře zahraná), který se na rozdíl od knihy vloupá do Shaitanova bytu, kvůli zcizení jistých fotografií. Seriál tedy už pomalu drží jenom Suchetův výkon a začíná ho překonávat poslední zpracování slečny Marplové, kde je vidět, že kopíruje Poirota (důraz na výpravu atd.), ale je to odlehčenější. To mě mrzí, protože Hercula mám radši než Marplovou i v knihách. Na druhou stranu seriál ještě patří mezi nadprůměr současné detektivní produkce, v porovnání s německými detektivkami se jedná o oscarové dílo. Je lepší i než Ustinovovy televizní (ne filmové!) adaptace z 80.let. Původně jsem chtěl dát 4, ale to rozřešení mě dostalo, takže 3. U dabingu už jsem Petra Kostku ani nečekal, ale jinak to bylo nadabované dobře. Jenom bych zakázal dabing Pavlovi Rímskému... (15.01.2007)