Defending Jacob

„JSEM TADY, PROTOŽE VĚŘÍM V SYSTÉM A CHCI, ABY PRAVDA VYŠLA NA JEVO…“ /// Vražda školáka v prostředí, kde k sobě mají lidi blízko. Což je důležitý. Stejně jako to, že Barberovi jsou fajn a milující rodina… Obrazová příručka k tomu, co se bude dít, když vám obviněj dítě. Celkem dost „omáčky“, ale aspoň se víc seznámíme – se všema. Pak samo vyplouvaj logický věci – jako jak dobře znáte svého parchanta vy? Má to 8 dílů, takže logicky jde o víc než jen o jedno obvinění. Zvlášť, když vyšetřování jde tak nějak mimo nás. Drobný zápletky, rodinný střípky a snaha chránit svý dítě. Do toho ty vnější vlivy (sociální sítě, novináři…), prostě pel mel, kterej v tomhle rodinným dramatu baví. Navíc kurva chcete vědět, jak to všechno bylo… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2012 napsal William Landay, neznám. 2.) Znám svého syna (Znám svého syna?). 3.) Mám fotra ve vězení a přemejšlím, jestli bude mít mladej protekci. /// Thx za titule „Petra Kabeláčová“ a „saurix“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (01.05.2021)

Pro tajemnou vražednou postavu byl ten kluk ideální volbou, vypadal jako neviňátko, ale klidně bych věřil, že zapíchnul celou třídu. Epizody dějově moc nepospíchají, ale ta nejistota rodičů, jestli mají doma mladýho vrahouna, nebo ne, dělá seriálu obří službu. Nemuselo by to celé působit tak nablejskaně, ale jako ponor do psychologie rodiny a právního dramatu to funguje nadmíru dobře a nakonec tu slabší pětku nasolím. (06.06.2020)

Opravdu skvěle napsaný scénář s otevřeným a nejednoznačným koncem, psychologicky bravurně propracované postavy a jejich psychologická drobnokresba i motivace jsou největším kladem tohoto projektu (reflexe vztahu matka-syn, přerušená a posléze částečně obnovovaná transgenerační linie děd-syn-vnuk, rozkolísání manželství, otcotvství, mateřství, pochyby o vině či nevině atd.), který sice místy trochu zaváněl klišovitými místy, na jeho konci ale bylo vše odpuštěno...poslední dvě epizody měly opravdu dobrou gradaci... (18.07.2020)

Opravdu vynikající seriál, psychologický, ale přitom velice napínavý. Capitán America dostal (nebo si ji koupil - když film i produkoval, to je fuk) konečně skvělou a chytrou civilní roli, ve které nezklamal ani v jediné scéně. Ale i Michelle Dockery hrála maminku až na krev - bylo snadné se vcítit do obou rodičů. A zároveň převelice děkovat osudu, že tohle nás snad nikdy nečeká. Připomínku bych měla jen ke stopáži, myslím, že šest dílů by bohatě stačilo - a mohlo to být našlapanější až k úplné dokonalosti. Budu doporučovat všem, koho znám. :) (06.07.2020)

Chudák mimicky bezradný Kapitán Homokokot. Poté, co pověsil hvězdotřpytný hajzlový poklop na hřebík a vyléčil elasťákové opruzeniny, má vskutku bezútěšný život. Doma má starou tak odpornou, že by mohla xichtem z fleku plašit střevní parazity, a navíc vskutku monstrózní piču, která mu ke všemu tomu neštěstí potratila do vzorové předměstské americké rodiny mimořádně slizkého semiautistického pamrda, nápadně připomínajícího Heryho Potrata po lobotomii, co s gustem sem tam opíchá nějakého toho spolužáka. Bojovým nožem. Anebo možná taky ne, kdo ví. Každopádně jindy bezchybný Smrťák Tydlidum tentokrát nevěděl, kdy přestat, a docela slušně zapletenou tří až čtyřdílnou minisérii zbytečně navatil do rozplizlých osmi dílů nestravitelnou porcí rodinných hovnot a komunikačních poruch, iritujícím festivalem tolik progresivního benevolentního rozvoje dětské osobnosti rodičovským necháváním si srát na hlavu a neumětelsky ukřivděně tvářícím se Kapitánem HK. A to je docela škoda. Kdyby tomu oslizlému paznehtovi někdo tak ve třetím díle omlátil držku o parapet a intenzivním výchovným bitím z něj dostal relevantní informace, mohlo být po čtyřech hodinách svižně vymalováno. Jenže to oni ne. To je furt samé chození po špičkách kolem tolik citlivého fuckana s LNB („Lehký Nedostatek Bití“), tolerančně edukační psychovložky, chlácholivě ignorující fatální rodičovské chyby, plačky a vzdychačky, jaký je to přeci nevinný nádherný chlapec a individualita, a neustálé objímačky a omlouvačky, když na něj někdo náhodou trošku zvedl hlas či se v jeho přítomnosti škaredě zamračil. Prostě samé parádní pokrokové psychologické metody, jak si v zajetí svépomocí úspěšně odchovat mládě vraha a katalogového psychopata. Ovšem Martelovic kluk toho Jeba vystřihnul naprosto sugestivně a celou hrací dobu mě neskutečně sral. (12.05.2022)