Válka barev

40% — Po Requiem pro panenku jsem byl celkem namlsaný, ale film mě v zásadě zklamal. Tajemné chování postav a hlavní zápletka byla, bohužel, již v době uvedení dost profláklá, takže nemohla představovat žádné napětí. Protože to byla jediná myšlenka filmu a žádné jiné překvapení se nekonalo, nemůžu ani já hodnotit výše než dvě hvězdičky. (11.03.2016)

Filipangelo Renčonioni: Zkurvenina. Dovolím si tvrdit, že audio stránka přinesla mé zaujetí. Ať už vyjíždělo Mitsubishi brzy za úsvitu do prázdných ulic Prahy a hrálo u toho něco jako tech-noirový Brad Fiedel, nebo působil ambient zcizený z notového zápisu Badalamentiho. Jenže pak promluvila kterákoliv z postav a všechno bylo pryč. Vaculík, co se za celou dobu nepřevleče, je ve stejné poloze jako ve svých filmech, co mají v názvu meteorologický jev, Geislerová zase jako lehce infantilní femme fetale, Hanák s mozoly na rukou od toho, jak na to tlačí a jako mlčenlivý bonus Mejla Hlavsa vypadající jak Karpof, co vypouští krysy se zuby natřenými prudkým jedem. Renč na dobu a místo odvážně, ale tohle jsou ty chvíle, kdy tvůrce ví o podřadnosti zápletky a ve své sebestřednosti se mylně domnívá, že to uhraje atmosférou.. (18.12.2023)

Každý režisér by si měl natočit svou Zvětšeninu. Ať ofiko jako film pro masy, nebo neofiko jako amatérské porno. Filip šel ofiko cestou a ještě než se sám odepsal podporou pana prezidenta, natočil poměrně zábavný kousek. Jedna z mých gylty pležr. Soundtrack je skvělý (na české poměry). (27.10.2021)

Nejvetsi chyba toho snimku je doba jeho vzniku, kdy se proste filmy jinak netocily a zvlast ne, pokud na ne nebyly penize. Film natoceny podle stejne predlohy s lepsim scenarem a lepsim obsazenim (proti Tomasi Hanakovi ci Ane Geislerove nic, jenom Lukas Vaculik je otresnej) a trikrat takovym rozpoctem, trosku rizly videoklipovosti Nocni hlidky, by byl dnes v kinech uzasny trhak. (08.04.2006)

První polovina 90. let minulého století byla magická! V rámci české kinematografie se našly peníze na nejrůznější obskurnosti a Filip Renč frčel na Antonionim, Geislerce a Lynchovi. To všechno, spolu s (pro Renče typickou) sebestředností, nespoutanými ambicemi i potřebou vypořádat se s počítačovou animací a amorálností raného kapitalismu v Čechách, dalo vzniknout Válce barev, režisérově v pořadí druhé zásluze o stát v oblasti umění (vždyť Tomáš Hanák má srovnatelné fluidum jako Dáma s polenem!!!). Za zmínku stojí, že tuhle slátaninu zadotoval tehdejší guru komerčního televizního vysílání Vladimir Železný. Těžko se proto ubránit vzpomínce na Vladimírovo vystoupení v legendární novácké freak show Volejte řediteli, kde se hrozící divácký nezájem a finanční provar snažil odvrátit tím, že Válku barev vydával za „chvályhodný pokus o Zvětšeninu pro mladou generaci“. Už tehdy bylo z jeho strnulého úsměvu poznat, že odteď bude JEHO televize financovat už jenom neškodné komediální výplachy. (02.09.2016)