Režie:
Jean RenoirScénář:
Jean RenoirKamera:
Claude RenoirHudba:
Joseph KosmaHrají:
Ingrid Bergman, Jean Marais, Mel Ferrer, Juliette Gréco, Pierre Bertin, Dora Doll, Magali Noël, Jean Richard, Jean Claudio, Gaston Modot, Jean-Claude Brialy (více)Obsahy(2)
Krásná polská vdova hledá v Paříži muže svých snů... Paříž 1880. Poněkud extravagantní polská vdova Elena Sorokovská se pohybuje v nejvyšší pařížské společnosti. Občas pomůže svým milencům při budování jejich kariéry a každého z nich obdaruje bílou kopretinou. Když vyčerpá své finance, rozhodne se pro manželský svazek s bohatým, malým, tlustým průmyslníkem. V tutéž chvíli však potkává dva muže – hraběte Henriho de Chevincourt a slavného generála Rollana, hrdinu Francie. Po váhání a různých peripetiích se nakonec rozhodne pro toho, komu patří její srdce... Komedie natočená jemnou hravou rukou Jeana Renoira s Ingrid Bergmanovou, Jeanem Maraisem a Melem Ferrerem v hlavních rolích. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (21)
To si můžete pustit nejblbější červenou knihovnu ze třicátých let, k tomu přilejt kýbl pestrých barev a vyleze vám z toho Elena a její amanti. Film zmiňovanej v dějinách světové kinematografie jenom proto, že ho natočil Renoir. Mě tahle secesní historka v papundeklových kulisách prostě nebavila. A Ingrid Bergman byla půvabná pouze v kloboucích, páč její vlasové kreace byly dost průser. ()
U nás neznámá kapitolka z francouzské kinematografie, která pro Frantíky může být oblíbeným pamětnickým filmem. Herci vyzařují jistotu, výprava i kameramansko-režijní zvládnutí scén mají svou cenu, ale pro mě nad touto slaměnokloboukovou taškařicí divácky vítězí do historie hlouběji ponořené filmy s G.Phillipem nebo s J.Maraisem či třeba Bergmanovy Úsměvy letní noci. Zestárlé 3* ()
Kostýmní romance, odehrávající se v Paříži koncem devatenáctého století byla – tak trochu nečekaně – nabídnuta švédské filmové hvězdě Ingrid Bergman. A ta ji s radostí přijala. Bohužel, Renoirův film se příliš nepovedl – jako by se režisér a scénárista zároveň nemohl rozhodnout, zda bude film vážný nebo veselý. Pro jistotu je tedy nejen vážný a veselý, ale také vlastenecky uvědomělý, snad aby diváci nebyli ochuzeni o žádný z mnoha výjevů francouzské odvahy a hrdinství. Herci se spíše pitvoří a hrají zcela nemožné postavy, které připomínají pimprlové divadýlko, včetně Jeana Maraise, který se sem vlastně příliš nehodí (zřejmě osvědčená pojistka pro případ, že by Ingrid Bergman nezabrala). Kvalitu filmu v tomto případě neurčují tvůrci, ale obsah a ten je slabý. Velmi slabý. ()
Človek si hovorí, že behom života by ako milovník kinematografie mal vzhliadnuť každý film najväčších velikánov svetového filmu. Je však otázne, či do toho rátať aj čisto komerčné štúdiové projekty, kde tvorcovi ide iba o pobavenie nenáročného publika. A to aj ak si sám napíše scenár. To, čo ešte fungovalo v Zlatom kočiari, čiže snaha o zainteresovanie diváka do deja, tu vôbec nefunguje a film si užijú asi len unudené postaršie paničky v domácnosti, ktoré chcú vidieť nejakú tú rozprávkovú kostýmovú romantiku. V záplave podobných filmov 50tych rokov v krajine galského kohúta sa vôbec nečudujem, že tu vznikla nová vlna. Je ale smutné, že musela pôsobiť ako kontrapunkt aj proti jednému z najväčších velikánov tamojšieho a svetového filmu vôbec. Ale čo, komerčné zakázky točil aj Buňuel a Hitchcock. Aspoň sa pozeráme hodinu a pol na vyfintenú Ingrid. ()
Je velmi příjemné moci si oddechnout od filmů, co mají děj a spád. Je příjemná změna dívat se na film, který je postavený na hareckých osobnostech a vtipných dialozích. Film vás nenutí přemýšlet, místo toho vás nechá bezstarostně se unášet. Nese punc dávných grotesek, no láska tu má romantické kouzlo, které by mu současné filmy mohly závidět. ()
Galerie (54)
Zajímavosti (6)
- Jean Renoir v rozhovore z roku 1962 povedal, že tento film mal byť reflexiou divadla javov s kladením otázok: „Kde sa začína komédia? Kde končí život?" Jeho primárnou motiváciou bolo pokúsiť sa zahrať Ingrid Bergmanovú v komických scénach na umelom a karikatúrnom stvárnení hier lásky a politiky. (Arsenal83)
- Politickou predlohou filmu je život slávneho a veľmi obľúbeného generála Boulangera, ktorý v roku 1880 pôsobil ako minister vojny, takmer ohrozil francúzsku Tretiu republiku, musel ujsť a nakoniec spáchal samovraždu na hrobe svojej milenky. Režisér Jean Renoir ale nakoniec upravil scenár, aby sa na jeho život úplne nepodobal, pretože sa bál urážky jeho potomkov. Aj preto je v titulkoch jeho filmu jasne napísané: „Scenár a postavy tohto filmu sú čisto imaginárne a udalosti, ktoré sú v ňom zobrazené, nemožno považovať za udalosti, ktoré sa týkajú ľudí, ktorí existovali. Zápletka je čistá fantázia a autori nemali v úmysle spájať sa so žiadnou udalosťou." (Arsenal83)
- Gérard Philipe odmietol úlohu grófa Henriho de Chevincourt. Nahradil ho Mel Ferrer. (Arsenal83)
Reklama