Elena a muži

To si můžete pustit nejblbější červenou knihovnu ze třicátých let, k tomu přilejt kýbl pestrých barev a vyleze vám z toho Elena a její amanti. Film zmiňovanej v dějinách světové kinematografie jenom proto, že ho natočil Renoir. Mě tahle secesní historka v papundeklových kulisách prostě nebavila. A Ingrid Bergman byla půvabná pouze v kloboucích, páč její vlasové kreace byly dost průser. (10.12.2013)

U nás neznámá kapitolka z francouzské kinematografie, která pro Frantíky může být oblíbeným pamětnickým filmem. Herci vyzařují jistotu, výprava i kameramansko-režijní zvládnutí scén mají svou cenu, ale pro mě nad touto slaměnokloboukovou taškařicí divácky vítězí do historie hlouběji ponořené filmy s G.Phillipem nebo s J.Maraisem či třeba Bergmanovy Úsměvy letní noci. Zestárlé 3* (09.12.2013)

Kostýmní romance, odehrávající se v Paříži koncem devatenáctého století byla – tak trochu nečekaně – nabídnuta švédské filmové hvězdě Ingrid Bergman. A ta ji s radostí přijala. Bohužel, Renoirův film se příliš nepovedl – jako by se režisér a scénárista zároveň nemohl rozhodnout, zda bude film vážný nebo veselý. Pro jistotu je tedy nejen vážný a veselý, ale také vlastenecky uvědomělý, snad aby diváci nebyli ochuzeni o žádný z mnoha výjevů francouzské odvahy a hrdinství. Herci se spíše pitvoří a hrají zcela nemožné postavy, které připomínají pimprlové divadýlko, včetně Jeana Maraise, který se sem vlastně příliš nehodí (zřejmě osvědčená pojistka pro případ, že by Ingrid Bergman nezabrala). Kvalitu filmu v tomto případě neurčují tvůrci, ale obsah a ten je slabý. Velmi slabý. (07.10.2020)

Človek si hovorí, že behom života by ako milovník kinematografie mal vzhliadnuť každý film najväčších velikánov svetového filmu. Je však otázne, či do toho rátať aj čisto komerčné štúdiové projekty, kde tvorcovi ide iba o pobavenie nenáročného publika. A to aj ak si sám napíše scenár. To, čo ešte fungovalo v Zlatom kočiari, čiže snaha o zainteresovanie diváka do deja, tu vôbec nefunguje a film si užijú asi len unudené postaršie paničky v domácnosti, ktoré chcú vidieť nejakú tú rozprávkovú kostýmovú romantiku. V záplave podobných filmov 50tych rokov v krajine galského kohúta sa vôbec nečudujem, že tu vznikla nová vlna. Je ale smutné, že musela pôsobiť ako kontrapunkt aj proti jednému z najväčších velikánov tamojšieho a svetového filmu vôbec. Ale čo, komerčné zakázky točil aj Buňuel a Hitchcock. Aspoň sa pozeráme hodinu a pol na vyfintenú Ingrid. (11.12.2013)

Je velmi příjemné moci si oddechnout od filmů, co mají děj a spád. Je příjemná změna dívat se na film, který je postavený na hareckých osobnostech a vtipných dialozích. Film vás nenutí přemýšlet, místo toho vás nechá bezstarostně se unášet. Nese punc dávných grotesek, no láska tu má romantické kouzlo, které by mu současné filmy mohly závidět. (08.11.2015)