Elena a muži

Kostýmní romance, odehrávající se v Paříži koncem devatenáctého století byla – tak trochu nečekaně – nabídnuta švédské filmové hvězdě Ingrid Bergman. A ta ji s radostí přijala. Bohužel, Renoirův film se příliš nepovedl – jako by se režisér a scénárista zároveň nemohl rozhodnout, zda bude film vážný nebo veselý. Pro jistotu je tedy nejen vážný a veselý, ale také vlastenecky uvědomělý, snad aby diváci nebyli ochuzeni o žádný z mnoha výjevů francouzské odvahy a hrdinství. Herci se spíše pitvoří a hrají zcela nemožné postavy, které připomínají pimprlové divadýlko, včetně Jeana Maraise, který se sem vlastně příliš nehodí (zřejmě osvědčená pojistka pro případ, že by Ingrid Bergman nezabrala). Kvalitu filmu v tomto případě neurčují tvůrci, ale obsah a ten je slabý. Velmi slabý. (07.10.2020)

Človek si hovorí, že behom života by ako milovník kinematografie mal vzhliadnuť každý film najväčších velikánov svetového filmu. Je však otázne, či do toho rátať aj čisto komerčné štúdiové projekty, kde tvorcovi ide iba o pobavenie nenáročného publika. A to aj ak si sám napíše scenár. To, čo ešte fungovalo v Zlatom kočiari, čiže snaha o zainteresovanie diváka do deja, tu vôbec nefunguje a film si užijú asi len unudené postaršie paničky v domácnosti, ktoré chcú vidieť nejakú tú rozprávkovú kostýmovú romantiku. V záplave podobných filmov 50tych rokov v krajine galského kohúta sa vôbec nečudujem, že tu vznikla nová vlna. Je ale smutné, že musela pôsobiť ako kontrapunkt aj proti jednému z najväčších velikánov tamojšieho a svetového filmu vôbec. Ale čo, komerčné zakázky točil aj Buňuel a Hitchcock. Aspoň sa pozeráme hodinu a pol na vyfintenú Ingrid. (11.12.2013)

To si můžete pustit nejblbější červenou knihovnu ze třicátých let, k tomu přilejt kýbl pestrých barev a vyleze vám z toho Elena a její amanti. Film zmiňovanej v dějinách světové kinematografie jenom proto, že ho natočil Renoir. Mě tahle secesní historka v papundeklových kulisách prostě nebavila. A Ingrid Bergman byla půvabná pouze v kloboucích, páč její vlasové kreace byly dost průser. (10.12.2013)

Schudobnelá šľachtičná i s matkou trápi sa a súži. Imanie im chýba, snáď dodajú ho muži. Núka sa Bergmanke začínajúci skladateľ, no jeho majetok nestojí za bagateľ. Snáď zapletať jej slúžky budú zlatý copánok, ak vydá sa za výrobcu topánok. No v neistých časoch aj podnikanie je veľký risk, tak uvažuje: láska k uniforme istejší je zisk! Stála gáža, renta, samé výhody - hoc palác to nie je, do staroby užije si pohody. Popritom myslieť na vlasť a Francúzska slávu a potom už jeden z vojakov nájde si krásavicu poľskú, plavú. Naznačené romanticko - národné limo je dochutené výraznými farbami, rolami i komickými scénami. Hodnotenie je jasné, sem sa s dvomi hviezdami! (11.12.2013)

Nemá cenu kazit si tuhle lehkonohou frašku s ostrými střihy přemýšlením nad dějem. Ten je zcela podružný a, popravdě, i úplně nesmyslný. Brát ho do důsledků, je vlastně tragický. KOUSEK DĚJE Zchudlá šlechtična se hodlá provdat za bohatého přízemního maloměšťáka, který ji bez mrknutí oka strká do postele chlapíkovi, od něhož doufá získat výhody. Mladý přitroublík nucený do sňatku kvůli výhodnému spojení firem svoji snoubenku tak přehlíží, že ji k jejímu zoufalství podvádí zcela veřejně. Úplatní muži v pozadí, kteří chtějí ve Francii nastolit diktaturu za pomoci oblíbeného generála. Tupost mas, které adorují vojenské ctnosti.... Ve filmu je ale vše podáno odlehčeně a zkarikovaně, takže to působí, jako milá, lehce ztřeštěná, selanka. Je zbytečné nad tím hloubat, divák by si měl spíš vychutnat sem tam nějaký ten vtip, elegantní šaty a hysterické pobíhání všech s výjimkou polské princezny, která svým klidem a okamžitou adaptací na stále se měnící situaci dokáže vybruslit z každého potenciálního průšvihu. (12.12.2013)