Variola vera
Variola Vera
Variola vera
Režie:
Goran MarkovičScénář:
Goran MarkovičKamera:
Radoslav VladičHudba:
Zoran SimjanovičHrají:
Rade Šerbedžija, Erland Josephson, Dušica Žegarac, Varja Djukić, Rade Markovič, Vladislava Milosavljevič, Peter Carsten, Aleksandar Berček, Bogdan Diklič (více)Obsahy(2)
Do jedné srbské nemocnice přivezou vážně nemocného pacienta. Ošetřující lékaři si nicméně jeho zdravotní stav špatně vyloží a pacienta normálně uloží mezi ostatní. Když je nakonec určena pravá povaha jeho nemoci, nad celou nemocnicí je vyhlášena karanténa. I tak již může být pozdě... Napínavý jugoslávský snímek s hororovými prvky byl volně inspirován událostmi v Bělehradě na počátku sedmdesátých let dvacátého století, kdy tam vypukla epidemie tehdy již téměř vymýcených černých neštovic, latinsky Variola vera. (Mik_e)
(více)Recenze (23)
- Ale proč, proč jste nosil uniformu? Vždyť vy jste již imunní. - Ta uniforma měla jen psychologický efekt, ne na vás, ale tam na ty ostatní. Goran Markovič se ve svém snímku z roku 1981 vrací k téměř 10 let starým (avšak stále - i dnes - znepokojivým) událostem, kdy v Srbsku a Kosovu nečekaně vypukla epidemie černých neštovic. Dle očekávání se událostí jen inspiruje a vystavuje na ní vlastní dramatickou konstrukci. Přesto je však minimálně v úvodu snímku překvapivě přesný, a drží se jak místa nákazy (zjednodušeně blízký východ), tak i problematice diagnózy (alergie na penicilin podaný v předchozí nemocnici) zapříčiněné faktem, že poslední neštovicemi infikovaný pacient se ve stejných místech nacházel před čtyřiceti lety. Svého času byl postup režimu označen za velký úspěch a dosáhl zasloužených gratulací. Markovič se k situaci tak jasně nestaví, ba umožňuje i interpretaci, která sice nebagatelizuje přínos celé akce, ale upozorňuje na jisté sociální problémy. Ať je zobrazení policistů, kteří jen pomocí obušků zahánějí držené zpět do nemocnice, nulová komunikace s lidmi uvnitř karantény, případně i nasazení experta, který nosí uniformu jen, aby pomocí strachu zvýšil svůj respekt. Ačkoli je Variola vera žánrově ukotvená spíše v rámci thrilleru, využívá i hororových postupů (hudební doprovod, vyskytující se vždy v částech s nemocí, a práce s ním) a některé scény (vynoření infikovaného ze sklepa) jsou hororové zcela. ()
Až se vám jednoho krásného rána objeví na těle pár rozkošných, děsně svědivých pupínků, na které ten chladivý, bílý pudr nezabere, moc nejásejte, že nebudete muset pár dní do školy. Už nebudete muset nikam! A raději se ani moc neškrábejte, aby vám to v rakvičce slušelo a nebyli jste příliš zjizvení. Ti milí chlapíci z Úřadu pro kontrolu infekčních chorob za vámi jen zavaří dveře nemocnice a nechají tomu "volný průběh", protože jediná účinná medikace na Černé neštovice je devítimilimetrová pilulka aplikována per hlavu. Pravdou ovšem je, že takováto invazivní terapie může mít spoustu vedlejších účinků, například smrt. Neprávem opomíjený klenot balkánské kinematografie, prokazující, že už v roce 1981 uměli ti srbští kluci namíchat pořádný kýbl hnisu, vyrobit nádherně realistické, ťuťavé latexové vředy a zmáknout s pár ochotníky opravdu děsivý, karanténní survival horor podle "skutečně" skutečných událostí v Bělehradě 1972, který si pamatuju, jako bych ho viděl včera. (Viděno v Ostravě 1987, kino Náročného diváka, Festival socialistické kinematografie, lupen za 4 Kčs!!) ()
(KB - J) Nejznámějším jugoslávským hororovým tvůrcem je bezpochyby Djorde Kadijevic, protože má nejvíc zářezů (ŠTIĆENIK, LEPTIRICA, DEVICANSKA SVIRKA, SVATÉ MĚSTO) a navíc je mu připisováno žánrové národní prvenství (LEPTIRICA bývá uváděna jako první jugohoror). Za nejkvalitnějšího bych ale považoval Gorana Markoviće, který je vnímán spíše v kontextu tzv. Pražské filmové školy a u jeho dvou stěžejních hororových příspěvků – VARIOLA VERA a TO UŽ JSEM VIDĚL: DEJA VU – se vedou polemiky, jestli je za horor vůbec považovat. Ačkoliv by se nejspíš všichni shodli na tom, že hudební motiv píšťaly z prvního jmenovaného, který indikuje smrt, je velmi hrůzu-nahánějící._____ DEJA VU je hodnoceno spíše jako psychologické drama s brakovými prvky, které se za to ale stydí, a tak jsou ironizovány; VARIOLU VERU diváci chápou jako thriller z nemocničního prostředí či dokonce jako katastrofický film. Společné znaky s katastrofickým filmem zde nepochybně jsou, od základních vzorců (omezení prostředí a nebezpečí smrti) až k významům (zkažené postavy vystaveny těžké situaci, na základě které se mají změnit). Katastrofický film ale počítá s katastrofou přírodního rázu, která je nevyzpytatelná a může být interpretována jako trest či zkouška, a s několika hlavními postavami, které překonávají komplikace na cestě k záchraně. Nic takového v „Neštovicích“ není, protože postavy na řešení spíše čekají, než aby aktivně jednaly, a u neštovic „stačí“ zjistit počátečního nakaženého pacienta, nejde o žádnou vodu, sopku či tornádo jdoucí po celé partě či skupinkách hrdinů._____ V případě Markoviće je příhodnější psát o hororu, konkrétně o jednom z mnoha subžánrů – tzv. „survivalu“, kde jsou postavy odříznuty od okolního světa a jejich život je v ohrožení kvůli záhadné nákaze, jejíž počátek většinou vidíme v úvodních minutách. Příkladem survival hororů z americké provenience může být Romerova NOC OŽIVLÝCH MRTVOL či remake jejího volného pokračování ÚSVIT MRTVÝCH, kdy oba zmíněné kousky ještě spadají do zombie subžánru. Zmíněné tituly mají s tím Markovićovým společné to, že i u něj nákaza slouží jako kritika společnosti (komunistické, u Romera pak jde o republikánský fašismus a komoditní kapitalismus). I soustředění se na detailní vyobrazení rozkladu lidského těla, kdy k autenticitě dopomáhají velmi realistické masky, nasvědčuje tomu, že o žádný katastrofický film nejde (a nejenom proto, že k žádné katastrofě nedošlo). ()
,,…TEN MUŽ JE VE VELICE VÁŽNÉM STAVU. POŘÁD NĚCO MUMLÁ, ZTRÁCÍ VĚDOMÍ. A NA OBLIČEJI MÁ DIVNÉ PUCHÝŘKY“… /// Tak vono už tenkrát nebylo radno si pouštět muslimy do země… Hororem je spíš ta socialistická nemocnice. Pacoš s chorobou, která nebudí důvěru, do ní skvěle zapadá. Taková socialistická Smrtící epidemie. Drama, ve kterým se snaží dát nějakej řád nejen vývoji Varioly (very), ale hlavně izolovanejm lidem, snaží se vybudovat napětí z charakterů… - rozhodně zajímavost. Z toho filmovýho historickýho hlediska. Prostě…, vono to ve srovnání s těma NOVODOBEJMA izolacema jinak nepůsobí. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Pupen tady, pupen tam, pupen kam se podívám… (a nejsem zahradník). 2.) Myslel jsem, že za komára točili hrůzy jen Poláci. 3.) Thx za titule ,,TomStrom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Zhruba v době, kdy u nás Harapesovi operovali dceru ve dni pro jeho lásku, pojali balkánští filmaři nemocniční drama zcela jinak. Místo dlouhých uslzených pohledů skze okno zalité deštěm nechali bělěhradskou nemocnici zamořit virem pravých neštovic a její obyvatele chcípat jak na běžícím pásu. Nebáli se při tom oscilovat mezi pravým eurohorrorem (první pacient a sklepní scéna jak z raného Matteie) a drsně reálným thrillerem, kterému by mohly filmy jako Smrtící epidemie sakra závidět. Mimochodem i po stránce masek, těla v poslední fázi onemocnění jsou prostě nádherná (další plus proti Harapesovi). ()
Ze začátku to působí jako sitcom z ryze socialistické nemocnice na kraji karantény, ale od chvíle, kdy se tam kapavka stane jen obyčejným bebím, nastupuje drama postavené na tom, jak krizová situace dokonale obnažuje lidské charaktery. Nějaký hororový přesah je leda skrze hudbu, především, když vstupuje do hry píšťala, nicméně nekomfortně působících scén se tam najde hromada.. Smůla pro Jugoslávce, že v tu dobu neměli za premiéra našeho Andyho. Byli by best in černé neštovice.. ()
Tak toto bolo veľmi príjemné prekvapenie vo forme karanténneho survivalu, nadčasový snímok, ktorý strčí do vrecka aj mnohé z tých novších s rádovo neporovnateľne väčšími rozpočtami. Od chvíle, keď príde nakazený chlapík do nemocnice a prepukne epidémia, sa za zavretými a stráženými dverami začnú diať veci.... Smrť berie všade, nešetrí nikoho, či už sú to pacienti, nemocničný personál alebo deti. Veľmi sa mi páčilo aj dramatické poňatie filmu, kde sa s jednotlivými charaktermi postáv režisér veľmi dobre pohral, išiel až na kosť problému. Často nie je skutočnosť taká, aká sa nám spočiatku javí, podhubie môže byť úplne opačné. Tak to bolo aj tu. Ľudia, spočiatku sympatické postavy sa nakoniec ukážu ako najväčší kriváci a opačne, pôvodne nesympatické postavy sa ukážu ako hrdinovia a v podstate vo svojom vnútri prejavia najviac ľudskosti. Naozaj zaujímavý film, odporúčam do pozornosti, na svoje si príde aj nehororový divák. 85/100 ()
Když si člověk vezme, co všechno se dělalo kvůli COVID-19, tak si nemůže nepředstavit, jak by to vypadalo při epidemii pravých neštovic. Film je zvládnutý víc než slušně, postavy jsou docela pěkně lidsky uvěřitelné a děj v uzavřené nemocnici je správně klaustrofobní. Do hororu je laděná spíš první část s pacientem nula, ale některé prvky v něm zůstávají celou dobu, třeba hudební doprovod. Rozhodně povedený jugoslávský film. ()
Nějak mám poslední dva dny "štěstí" na depkoidní filmy... No nic. Nákaza pravými neštovicemi hrozí epidemií, a tak vláda uzavře nemocnici, kde k nákaze došlo. Takhle to zní jako jeden z amerických blockbusterů na podobná témata, jenže tohle je natočeno z pohledu obyčejných lidí v té nemocnici, z nichž každý je nějaký, nikdo vyloženě kladný, nebo záporný, s výjimkou primáře, který jen ukáže svou pravou tvář a svou zbabělost. V nemocnici se postupně rozvíjí také ponorková nemoc, vláda chce věc co nejvíce utajit, protože by to přece uškodilo komunistickému režimu i turistickému ruchu. Přesto dojde v průběhu děje i na modlitbu. Celý tento příběh je ještě rámován tajuplnou píšťalou, která dodává celé věci až mystický nádech a má své slovo i v závěrečné části. A oproti tomu je tu chlápek s kapavkou, která se nakonec ukáže jako vlastně docela pohoda nemoc. Snímek je však navzdory oné mystice i drobným odlehčením natočen vysoce realisticky a červenou knihovnu á la Hollywood fakt nečekejte. ()
Film Variola vera je zejména velmi intenzivním a lehce uměleckým dramatem než hororem, pokud tedy čekáte nějaké strašlivé jugoslávské gore. Nicméně mrazit vás bude stejně, Marković, absolvent pražské FAMU pod Klosem, má vše pevně v rukou a velmi zodpovědně používá temnou, vtíravou hudbu, jenž posouvá i příběh (např. značkuje lidi nemocí). Navíc toho film nabízí více i na vedlejších kolejích - od odkazu k Ostře sledovaným vlakům až k morálním a psychologickým polemikám a to vše v naprosto nenuceném hávu. Must see. 4,5*. ()
Variola vera je další latinský pojem, který sotva zapomenu. Znamená pro mě něco víc než pravé neboli černé neštovice (i když pozůstatek jedné pravé mezi planými mám na pravé tváři), je to především symblol Moru, volného nezávislého zpracování látky, kterou byl fascinován i Albert Camus (snad jen o něco méně než tématem cizince) - i ve filmu se keho jméno ozve. Kdybychom hledali, našli bychom v Markovičově filmu Dr. Rieuxe i další knižní předlohy... Na variolu umíraly evropské národy, a když jim to tak pěkně šlo, zanesly ji i na nový kontinent, kde vymíraly celé kmeny (někdy i v důsledku charitativní pomoci v podobě infikovaných dek - teď už Indiáni vymíraji především na sebevraždy, 10 x víc než je americký průměr). To jsem ale trochu odbočil a tak zase zpět... Téma filmu se dá hodně zobecnit, v podstatě zobrazuje situaci uzavřené společnosti ohrožené zevnitř sice jasným, ale nepředvídatelně se chovajícím nebezpečím, které přiutí každého vyložit karty na stůl a ukázat, co je v něm. A to se Markovičovi (napsal i scénář) podařilo mistrně... Neboť, jak se říká: "Koho políbí Variolová Věrka, tak ten brzy natáhne perka. ()
Variola Vera = cerne nestovice - tak na takuto temu film jednoznacne beriem. Sprvu sa to pomaly hybe, ale potom nasleduje cistokrvny masaker a ciry horor. Fakt ako, to co sa dialo v nemocnici... br, z toho budem mat husiu kozu este pekne dlho. Kultovy film, skoda ze vacsina ludi tu fici na mainstreame : 95 % ()
Neuvěřitelný příběh a zároveň respekt tvůrci za toto dílo. Po celou dobu si snímek drží vysokou kvalitu napětí, strachu i empatie herců, kterou podkresluje vynikající hudební doprovod. 90% ()
Dráma z prostredia nemocnice, ktorá sa stane centrom smrteľnej epidémie, ťaží predovšetkým z toho, že vyzerá relatívne uveriteľne. Jednak konanie postáv - doktorov, sestier, pacientov, jednak krízového vedenia. Aj keď výnimky existujú - postavy sú zavreté v nemocnici sotva 21 dní a niektorí konajú tak, ako keby to bolo navždy. Samozrejme, dnešného diváka možno napadne istá paralela s pandémiou COVID-19 - málo vakcín, veľa pacientov, ochota i neochota nemocničného personálu v súvislosti s epidémiou, etické princípy atď. Na druhej strane, film pôsobí, ako keby mal iba televízne spracovanie a bol natočený minimálne o 10-15 rokov skôr. Trilerových scén je minimum, ide skôr o depresívne ladenú drámu. ()
Jsou filmy, ze kterých mrazí.... Z tohoto... Svědí.... http://cs.wikipedia.org/wiki/Prav%C3%A9_ne%C5%A1tovice ()
Skoro po těch 30 letech už samozřejmě filmařsky a šokantně úplně jinde, ale VV jako horor? Ani náhodou, drama. ()
Variola vera v ziadnom pripade nie je horor,skor je to drama alebo katastroficky film podla skutocnych udalosti z byvalej Juhoslavie o vypuknuti epidemie v Belehrade v jednej z nemocnic smrtelnou chorobou menom prave kiahne,ktorou nakazil viacerych ludi jeden pacient dovezeny v tazkom stave,samozrejme je to na tu dobu vynikajuco natocene a zvladnute,pred tvorcami klobuk dole,strasne mi to pripomina terajsi koronavirus,ktory suzuje cely svet,vazne respekt pred tym vsetkym,som rad,ze som si tuto zalezitost pozrel,hodnotim najvyssie ako sa len da...:-) ()
Jsem naprosto šokován... tedy ne z těch neštovic, o ty v tom filmu zase až tolik nejde, mě zamrazilo z toho, jací jsou naši jihoslovanští bratři úderníci. Tedy sexuální úderníci. BACHA, SPOILERY!!!!!!!!! Pěknou sestru šuká ředitel nemocnice, v nestřežených chvílích ji pak šuká doktor, se kterým mívá službu. A když tento pan doktor nemá zrovna službu s touto oblíbenou sestrou, zkouší možnosti sexuálních interakcí s doktorkou, která zrovna nastoupila. A pokud mu zbyde trocha času, může zkusit vyléčit jednoho z pacientů, který chytil kapavku od jedné ze sester (nebo co to bylo za ženskou). Prostě machři, o tom žádná. ASI KONEC SPOILERU. Takže jen tiše smekám a už chápu, proč jsou u nás tak populární letní dovolené v Chorvatsku. Jako pro mě za mě, klidně tam jeďte, ale ne že odtamtaď dovezete nějaké ty neštovice! ()
Ukázkový příklad toho, že k dosažení kýženého efektu není potřeba zvučných hreckých jmen ani nadupaného rozpočtu. Zde si bohatě vystačíme s jednou socialistickou nemocnicí v karanténě. Hutná atmosféra, šířící se paranoia a strach z nemoci, výborný hudební doprovod. Líbil se mi důraz kladený na jednání jednotlivých postav vystavených extrémní situaci - často se zachovají jinak, než by divák čekal..výborný thriller s hororovými prvky. ()
Nemocnice na kraji města plná moru.Geniální a plně uvěřitelné... ()