Francouzský kankán

Čert vem příběh o založení Moulin Rouge, který je patrně zcela vycucaný z prstu a přináší jen povrchní historku. Kde z dnešního hlediska možná překvapí – ale možná taky ne, je to koneckonců francouzský film – velmi frivolní pojetí vztahů. A mě osobně rozčilovalo, jak se zde už obstarožní Gabin choval ke své mladičké milence jak rozvalený paša v harému. Taková vypulírovaná červená knihovna s několika zlomenými srdci a s cynickým pojetím lásky. Co mě však uchvátilo byly scény kankánu. Vířivé, barevné, plné energie. Dlouhé snímání hříšného a veselého, dovádivého tance. Ono udělat provaz z výskoku je fakt obdivuhodný výkon a ty holky to dělaly během tance a pak pokračovaly v reji dál. Za to dávám vyšší hodnocení. SHRNUTÍ: Kankán byl rock n roll secese (08.07.2022)

Nakonec za krásné 4.. Renoir vytvořil barvitý a chytlavý svět ve kterém sleduje krkolomný zrod jedné show. Problémy a překážky v záležitostech srdce, uražené pýchy i chybějících peněz se ale nakonec krásně vzájemně vyřeší a pod heslem: Show Must Go On vše vygraduje v euforickou explozi radosti a energie francouzského kankánu. Poctivá, oldschoolová a roztomilá filmařina. (08.06.2015)

Vyčpělá záležitost. Řekl bych, zoufale vyčpělá. Jeden by ani nevěřil, že za tímhle filmem stojí tentýž režisér, který o šokujících 17 let dřív dokázal natočit Velké iluze, špičkový film, považovaný do dneška za jeden z vrcholů ve svém žánru . Zatímco ve 30. letech dokázal Renoir překvapovat, v polovině 50. let natočil povrchní a naivní Pletky paní operetky na francouzský způsob. Mezi tímhle second handem pro filmové pamětníky se bohužel nachází jenom málo titulů, které obstojí i dnes. Celkový dojem: 35 %. (01.01.2015)

Jean Renoir nemá podle mě smysl ani pro drama, ani pro lásku (v tom hlubším slova smyslu, tzn. v podobě citu hlubšího, než je jen povrchní flirt či nezávazný sex). V jeho filmech může dojít k vraždám nebo pokusům o sebevraždu a v druhé scéně se všechny postavy nenuceně baví, jakoby se nic nestalo a všichni muži a ženy se milkují v až neuvěřitelných milostných šarádách, vyznávajíc si navzájem horoucí nesmrtelnou lásku, jen aby si během dalších tří minut našli dalšího milence či milenku a na závěr se sešli jako jedna velká, šťastná rodinka... (21.12.2018)

Umělecký dokument svého druhu tvaroslovím ještě kinematografie let třicátých přibližuje zrod moderní francouzské lehké múzy. Jakoby symbolicky v něm vystupuje tragická neopakovatelná Edith Piaf. Francouzskou jásavou lehkost ztělesnil další velikán této západoevropské země Jean Gabin. Kankán je tu představen jako právě vypučelý květ, na jehož lístcích se lesknou pomíjivé démanty jitřní rosy. Nelze nebýt nadšen. (17.08.2021)