Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jean Gabin jako kabaretiér, který založil Moulin Rouge aneb zlaté časy Montmartru. Francouzská komedie, v níž zpívá i Edith Piaf... Paříž 1900. Henri Danglard, který vede kabaret na Montmartru, objeví v jednom lidovém podniku mladičkou pradlenu a přivede ji do souboru tanečnic. Její snoubenec žárlí a vyhrožuje, ale Nini se stejně stane Danglardovou milenkou a brzy „primabalerinou“ nového souboru. Danglard totiž zakládá nový kabaret a oživuje slávu francouzského kankánu. Sbírá talenty po všech koutech Paříže, prochází kavárnami, kabarety a poslouchá každý pouliční zpěv. Ve filmu Jeana Renoira Francouzský kankán ožívá atmosféra doby, genius loci jedinečného místa, které tolik znamenalo nejen pro malířství a literaturu, ale zároveň pro šanson, humor, satiru přelomu století. Montmartre, nejznámější část Paříže, kde si své místo nalezla lidová zábava stejně jako moderní umění. Titulní roli muže, který se nedal spoutat konvencemi, natož ženami a svůj život věnoval kabaretu, ztvárnil Jean Gabin. (Česká televize)

(více)

Recenze (47)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Vyčpělá záležitost. Řekl bych, zoufale vyčpělá. Jeden by ani nevěřil, že za tímhle filmem stojí tentýž režisér, který o šokujících 17 let dřív dokázal natočit Velké iluze, špičkový film, považovaný do dneška za jeden z vrcholů ve svém žánru . Zatímco ve 30. letech dokázal Renoir překvapovat, v polovině 50. let natočil povrchní a naivní Pletky paní operetky na francouzský způsob. Mezi tímhle second handem pro filmové pamětníky se bohužel nachází jenom málo titulů, které obstojí i dnes. Celkový dojem: 35 %. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Komedie uvolněných mravů. Další z Renoirových příkladů toho, že skutečné mistrovství někdy spočívá v těžko zachytitelné a analyzovatelné jednoduchosti (využití každého záběru v jeho plné hloubce a šíři) můžeme sledovat jako autobiografickou zpověď stárnoucího hříšníka, který své vlivné pozice využíval ke svádění výrazně mladších krásek. Rozverné, místy až ophülsovsky přemrštěné barevné hemžení mnoha postav, z nichž žádná není za své jednání odsuzována, bývá vnímáno jako druhý díl Renoirovy "umělecké trilogie" (po Zlatém kočáru a před Elenou a jejími muži). Všem filmům je společná spektakulární oslava umění žít a života skrze umění. Konkrétně French Cancan pak tyto rysy spojují se Zpíváním v dešti, jiným muzikálem o muzikálu, který je sice vtipnější, dynamičtější a technicky dokonalejší, ale autentický život v něm chybí. Právě tato schopnost vybudovat svět očividně umělý a přesto v každém okamžiku živý, činí Renoirův nenápadný rukopis výjimečným. 80% ()

Reklama

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Moulin Rouge a kankán.. přála bych si tam být a vidět to na vlastní oči, vnímala jsem obdivné gesto směrované předchozím generacím umělců, tanečnic, herců, prostě celému uměleckému světu a tuším, že každý vlastenec rozpoznal omamnou vůni náklonnosti k rodné zemi.. Chtěla bych pochválit výpravu a krásné kostýmy, dýchlo na mě kouzlo starých časů, k tomu půvabná rošťanda Françoise Arnoulová a charismatický Jean Gabin, kteří společně stvořili úchvatný filmový pár a mně se na ně moc dobře koukalo.. No a v neposlední řadě ještě musím smeknout a to hned dvakrát, první poklona patří panu režisérovi, velmi dobrá práce, tepe v tom život a radost ze života.. a ta druhá poklona náleží děvčatům, naučit se kankán se závěrečným gymnastickým provazem není vůbec nic jednoduchého.. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Gabina jsem asi nikdy neviděl mladšího (jen ve vzpomínané Velké iluzi). Lahodný slovenský dabing (1974) na velmi pobledlém filmu, a to nehodnotím tu řádně vybělenou kopii filmu. Je to už takové zestrárlé, šedé, nic se tam neděje a příznivci spektáklů jistě raději sáhnou na Moulin Rouge s Nicole Kidman. Vynikne snad jen zpěv Édith Piaf. ()

Pepinec 

všechny recenze uživatele

Líbila se mi tehdejší lidská neskrývavá upřímnost, že za vším je sex a nic jiného než sex. Ten nebolí, může zabrat chvilku, je príma a vyřeší všechno. Dneska je to samé papírování, které bolí příšerně, trvá ještě hůř, je k hounu a ve finále neřeší nic. No a mému oku lahodila samozřejmě i závěrečná párty v Moulin Rouge, během které jsem litoval jenom toho, že tenkrát ještě neznali kalhotky bez rozkroku. To by teprv byl kankán! ()

Galerie (51)

Zajímavosti (3)

  • Z celkového pojetí exteriérů jsou až příliš cítit kulisy a dokreslovaný horizont. Na druhou stranu jsou ve filmu použity původní plakáty výtvarníka Jelese Chéreta z roku 1892. (ČSFD)
  • Jean Gabin v tomto příběhu zakládá populární Moulin Rouge, ve kterém dokonce dříve osobně účinkoval. (Terva)

Reklama

Reklama