Na západní frontě klid

Jako příprava na novou Netflix adaptaci prostě povinnost. A nejde to jinak, než přehodnotit hodnocení. Na rok vzniku, což je rok 1930, kdy mi byly tři roky, je to prostě dokonalá adaptace. Kdyby měl pan Milestone v době realizace k dispozici všechna ta zelená plátna, barvu a streamovací obry v zádech, budeme tu už navždy bučet po pokračování...což naštěstí Remarqueova předloha tak úplně neumožňuje. Furt je to tam. (23.10.2022)

Pri pozeraní filmu som mal normálne pocit, akoby herci, ktorý hrali hlavných hrdinov, ako aj tvorcovia filmu, prvú svetovú vojnu naozaj prežili a zažili všetky jej hrôzy, pretože všetko je tu perfektne zachytené, každá mimika, každý zákop, každý pohyb sú v najreálnejšej podobe. Prvé bombardovanie, prvé zabitie zblízka, prvá strata priateľa, až tu si to začínajú vojaci uvedomovať. Film podáva kruté svedectvo o nezmyselnosti vojny a hlavne o tom, že na fronte to vyzerá úplne inak ako z pohľadu bežného občana a že len na fronte si človek uvedomí, že už nebojuje za vlať, ale za seba samého. 80%. (18.09.2006)

Už pri jednej z prvých scén, keď sledujeme rozdielnu odozvu matky a otca pri pohľade na syna v uniforme ma napadlo, že tomuto filmu budem máločo vyčítať. Prvá bojová scéna, pri ktorej mi spadla čelusť, znesie porovnanie so začiatkom Ryana, avšak skôr by som tento film porovnal s ešte nemým The big parade, kde tiež sledujeme dvoch nepriateľských vojakov v zákope, ktorí si uvedomujú absurditu celej situácie, pretože vojna je ako horúčka, nikto ju nechce, ale nečakane príde a po ťažkom priebehu ustúpi. Pri tých najkvalitnejších vojnových drámach si uvedomíte, že čím je film realistickejší, tým je viac antimilitaristický. To možno badať aj na reakciách civilistov, s ktorými sa Paul dostáva do konfrontácie a ktorým márne vysvetľuje, o čom vojna je. Možno je jeho postava spočiatku trochu teatrálne napísaná, ale ku koncu už dostáva dostatočný priestor, aby sa jeho predstaviteľ Lew Ayres predviedol. V tomto, čiže v podaní hlavného hrdinu je The big parade o niečo silnejší. Záverečná pasáž a hlavne záverečný záber ale všetko vynahradzuje. Vo vojne ide o jednotku, o priateľstvá v nej, o prežitie, je o tom, že jedeň deň je vás 150, ďalší 80, ale občas máte tak aspoň čo jesť. (01.04.2013)

Hledáte-li základní kámen v pyramidě (proti)válečných snímků, jste tu na správné adrese. Pohled do tváří vyděšených a vyhladovělých vojáků, kteří v zákopech strnule očekávají osudový rozkaz, neztratil ani za mák nic ze své působivosti a výpovědní hodnoty. Vstupovali do války plni entuziasmu a mladistvého odhodlání, odcházeli s hlubokým šrámem na duši, který ani čas nedokáže dostatečně zahojit. Vynikající scénář podle legendární předlohy staví chytře do kontrastu hluboké myšlenky a krutou realitu, zatímco nadčasová režie udržuje atmosféru na bodu mrazu a dodává všem bitevním scénám, dnes již samozřejmě viditelně zastaralým, velmi naturalistický nádech. Je sice pravda, že snaha o vystihnutí veškeré tématiky Remarquova mistrovského díla není stoprocentně šťastná a stopáž se v některých místech stává pro diváka úhlavním nepřítelem, ale melancholické vyznění příběhu korunované přenádherným posledním záběrem dá na všechno nedokonalé a filmařsky nevyzrálé účinně zapomenout. 85% (04.11.2013)

Na rok 1930 vypadá válka ve filmu Lewise Milestona neuvěřitelně opravdově, po technické stránce je to nadčasové dílo. Kouzlo předlohy mu ale chybí. Remarqueova kniha je výjimečná způsobem vyprávění, kde vše vypráví Baumer ze svého úhlu pohledu. Zde je Paul v podstatě jen jednou z postav chronologicky vyprávěného příběhu a větší prostor dostane až ve druhé polovině filmu. (05.08.2013)