Na západní frontě klid

Souhlasím s tím, že z dnešního pohledu je již tento snímek trochu nevyvážený - současného diváka bude znervózňovat především afektovanost herců a naivita některých dialogů. Přesto je neuvěřitelné, že tento film vznikl před 80 lety a dokáže dodnes dojmout i okouzlit. Úžasné záběry skrze okno ven na bombardované město, průjezdy kamery z ulice s pochodujícími vojáky na školní třídu, na tu dobu udivující syrovost (i když ve srovnání s knihou je tato adaptace stejně velmi uhlazená) - no řekněte, kdo by si v dnešním Hollywoodu dovolil natočit válečný film s obrazy utržených končetin a nesmyslného vbíhání do kulometné palby. Pokud jsem si ale ještě stále nebyl jist, co s tím, posledních pět minut a zvláště poslední prolínaný záběr mě definitivně přesvědčil. Revoluční dílo. (16.02.2010)

Slavná protiválečná kniha E.M.Remarqua se dočkala již rok po svém první vydání dočkala filmového zpracování.Jak říká text distributora,léta nic neubrala na působivosti,jenže distributor, tak nějak zapomněl dodat,že léta ubrala na stravitelnosti.Herci hrají podle mě typicky pro začátky zvukového filmu,téměř každé slovo je pečlivě a pomalu vyslovené,jako když se učí mluvit malé děti,s ím souviselo i občasné přehrávání herců.Dělení jednotlivých scén tak trochu připomíná divadelní oponu,pokažé se náhle setmí a za okamžik jsme ze školy v kasárnách.Jako např. v Browningově Draculovi a dalších filmů počátku zvukové éry i zde režisér místy ještě nepoužíval zvukovou aparaturu,a to v bitevních scénách,proto se bojující vojáci pohybovali nepřirozeně rychle.Děj se skládal z těch nejznámějších motivů předlohy(vit ofic.text distrib).Padl v říjnu 1918,v den,jenž byl na celém bojišti tak tichý,že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu:Na západní frontě byl klid....tak těmito slovy končí kniha . Stejné absolutní ticho narušované poryvy větru a vrzáním,přímo vyzařuje z poslední scény filmu, v níž umírajcí Paul marně vztahuje ruku po motýlovi,symbolizujícím zničené mládí a ideály. (29.07.2006)

Slavný příběh mladých chlapců, kteří se pod vlivem vlasteneckého řečnění svého učitele dobrovolně přihlásí do armády a záhy na frontě prožívají totální deziluzi, jsem četl asi v 16 letech. Jako pravděpodobně pro mnoho jiných i pro mě byl šokem, prvním náhledem na válku, odlišným od hrdinství a dětských her na vojáky. Filmové zpracování takto působí přesně jako kniha. Ukazuje hrůznost války z pohledu obyčejných vojáků, kteří nic nevědí o jejích politických či jiných vyšších příčinách, nebo se o ně nezajímají. Samo slovo "hrdina" ztrácí na bitevním poli smysl (alespoň ten, jaký má pro civilisty, kteří z tepla domova vidí válku v jejím celku a počítají, kolik mil ještě německé armádě zbývá, než dorazí k Paříži) - muži prvně vystavení dělostřelecké palbě se podělávají do kalhot, procházejí hysterickými záchvaty a zoufalstvím ze smrti nebo těžkých, bolestivých zranění kamarádů. Pozvolna se stávají otrlými a učí se, jak zvýšit svou šanci na přežití. Na několika místech je film trochu patetický, ve stylu třicátých let, ale mnohem méně, než jiné filmy z této doby, které jsem viděl. Technicky je film zvládnut výborně. Bitevní scény jsou nesmírně působivé, jako byste se sami ocitli mezi zákopy první světové války. Film nezvyšuje svou působivost výrazným zesílením zvuku v bojových sekvencích, ani v něm nejsou žádné explicitně šokující záběry např. vyhřezlých vnitřností, atd. Je nesmysl říkat, že film nezastaral (copak se dnes natáčí stejným způsobem jako na konci dvacátých let?), ale toto "zastarání" můj divácký zážitek vůbec nezasáhlo. Možná je naopak kladem, protože ukazuje reflexi války pár let po jejím konci. 9/10 (07.11.2005)

Už pri jednej z prvých scén, keď sledujeme rozdielnu odozvu matky a otca pri pohľade na syna v uniforme ma napadlo, že tomuto filmu budem máločo vyčítať. Prvá bojová scéna, pri ktorej mi spadla čelusť, znesie porovnanie so začiatkom Ryana, avšak skôr by som tento film porovnal s ešte nemým The big parade, kde tiež sledujeme dvoch nepriateľských vojakov v zákope, ktorí si uvedomujú absurditu celej situácie, pretože vojna je ako horúčka, nikto ju nechce, ale nečakane príde a po ťažkom priebehu ustúpi. Pri tých najkvalitnejších vojnových drámach si uvedomíte, že čím je film realistickejší, tým je viac antimilitaristický. To možno badať aj na reakciách civilistov, s ktorými sa Paul dostáva do konfrontácie a ktorým márne vysvetľuje, o čom vojna je. Možno je jeho postava spočiatku trochu teatrálne napísaná, ale ku koncu už dostáva dostatočný priestor, aby sa jeho predstaviteľ Lew Ayres predviedol. V tomto, čiže v podaní hlavného hrdinu je The big parade o niečo silnejší. Záverečná pasáž a hlavne záverečný záber ale všetko vynahradzuje. Vo vojne ide o jednotku, o priateľstvá v nej, o prežitie, je o tom, že jedeň deň je vás 150, ďalší 80, ale občas máte tak aspoň čo jesť. (01.04.2013)

Kniha o tomto od Ericha Maria Remarqua ma počas štúdia na strednej škole nesmierne zaujala, silno ma zasiahla. Chcel som si teda pozrieť nejaký film o tomto a zistil som, že jeho spracovania sú dosť staré. Vybral som si radšej staršiu verziu z medzivojnového obdobia, ktoré si tú poslednú vojnu živo pamätalo a reálie boli dosť podobné. Na tento scenár to proste nešlo, aby to nudilo. Pre mňa je to aj istá tragikomédia, aj keď sa to neuvádza, ale počas filmu bolo veľa situácií, keď som nechápal, prečo tomu nedali aj zaradenie do tej kategórie, napríklad mimiky a gestá tomu do tejto oblasti pridávali. Lenže keď si spomeniem na správanie ľudí so starším dátumom narodenia, nereálne to nie je. Pre mňa to proste patrí medzi najlepšie vojnové filmy vôbec, akcia tu bola veľmi reálna, všetko veľmi skutočné. Dokonca som to videl v nemeckom jazyku s českými titulkami, takže to bol pre mňa zaujímavý zážitok, je to veľmi poučné. Ak si zistíte ako sa film vyrábal, kto tam hral, aká autenticita tam bola, koľko to stálo a pozriete sa hlavne na rok výroby, musíte skrátka dať klobúk dole. Ja som proti vojnám, proti ospravedlňovaniu zlých činov hlúposťami, ako to robili aj tu a vždy sa divím ak niekto chce ísť dobrovoľne do armády, tento film by som mu hneď pustil, respektíve odporučil knihu o tomto. Rešpekt! (09.11.2012)