Desperado

Čím méně peněz dáte Rodriguezovi na jeho film, tím více se snaží, aneb nápady jsou přece zadarmo. A že je jimi Desperado prošpikovaný. V těch necelých dvou hodinách vás zavalí spousta rafinovaných dialogů, nápaditá a hravá akce, černý humor a sakra velká banda naštvaných Mexikánů. Rodriguez si nebere servítky, vše vyhazuje do vzduchu, všechno nechá rozstřílet na cucky a přitom ještě na diváky neustále pomrkává a dává najevo, že i přes tu kupu mrtvých těl a potoky krve to je parádně zábavná klukovina, která ani na minutu nenudí. A jaktože všechno tak krásně bouchá, kulky odhazují mrtvá těla desítky metrů do dálky a Mariachi zasviní celou zeď vlastní krví a stále stojí na nohou, když je něco takového ve skutečnosti blbost? Prostě to je tak o hodně větší zábava...tak se bavte. (04.02.2008)

Skvěle přímočará mexploatační střílečka s bandou upocených smradlavců, nasraným Banderasem a žhavou knihovnicí Salmou, takový v podstatě o rok starší bratříček FROM DUSK TILL DAWN. Všechno dění v baru Tarasco (včetně chcací storky Quentina) je úplný vrchol zábavy a člověk si prostě říká, sakra vole Rodriguez, proč jsi musel od tý doby točit tolik kravinek namísto jen samých akcí tady toho ražení? Když se tak zpětně dívám, devadesátky vůbec nebyly tak špatný... (21.08.2019)

Ve svém nadšeneckém a v amatérských podmínkách natáčeném debutu El mariachi přišel Robert Rodriguez s fascinujícím mixem mexických narco thrillerů a amerických akčňáků. Z nezávislého snímku se stal překvapivý hit amerických kin a mezinárodní videodistribuce, takže studio nadšeně svolilo k nákladnějšímu a hvězdně obsazenému pokračování. Desperado přestavuje úchvatně stylový koncentrát iberoamerických žánrovek, ikonických prvků amerických westernů a formálních inspirací hongkongskými krvavými balety subžánru heroic bloodshed. Současně je cíleně koncipovaný jako výkladní skříň latino hereckých talentů – počínaje evropskými rodáky Antoniem Banderasem a Joaquimem de Almeidou, přes hollywoodskou legendu Cheecha Marina i svérázného naturščika Dannyho Treja až po Salmu Hayek v její první velké roli. V čestných menších partech jim sekundují maskot amerických indie filmů Steve Buscemi a Rodriguezův přítel a kolega Quentin Tarantino. Zatímco kritika oplakávala, že se nezávislý talent zaprodává blyštivému pozlátku studiové produkce, filmoví fandové na celém světě díky tomuto filmu objevili nejen zmíněné herecké osobnosti, ale propadly Rodriguezově osobitému stylu, v němž se snoubí komiksově přepjatá vážnost s pompézní coolness a národnostně specifickou variací brakových žánrů. (14.03.2021)

Vtedy v Mexiku sa mi páčilo viac a v podstate z celého tohto príbehu v Desperadovi mi utkveli v pamäti len Tarantinov vtip, Buscemiho historka, neprehľadné streľby v baroch a na vonkajších terasách (vtedy ešte otvorených) a Salma, ktorá mala oblečenie zjavne na saláme (herectvo na úrovni rajdy). Mexiko je fajn, ale tequila je lepšia než Desperado. (22.04.2021)

V tom filmu jsou pouze dva pětihvězdičkové momenty, a oba se odehrávají na baru: tím prvním je scéna, v níž Steve Buscemi vypráví o záhadném chlapíkovi, který vystřílel celý bar, a tím druhým je vynikající scéna, v níž Quentin Tarantino vypráví vtip o pochcaným barmanovi. Výborný je ještě nástup Dannyho Treja na scénu - herecký prostor zde sice neměl velký, ale jeho postava je strašně zábavná a celý film skvěle oživuje. Zbytek filmu je kvalitativně nevyrovnané béčko (šukací scéna je naprostý trapas), které nedokáže vyprávět ani tak pitomoučký příběh, jaký je zde obsažen, a které místy až otravuje svým puncem amatéřiny (notně podpořeným dvojicí Banderas & Hayek, jejichž herectví a španělský přízvuk působí až bezděčně komicky - osobně mám Banderase mnohem raději ve filmech, kde namísto angličtiny mluví rodnou španělštinou). Filmu by asi šel vyčítat i početný výskyt žánrových klišé, na druhou stranu to ale asi není úplně fér, protože to hlavní na tomto filmu je především zábava a přiznaná pocta béčkové filmařině, takže těžko vyčítat filmu něco, co bylo tvůrčím záměrem. Mnohem spíše mi na něm vadí děravost scénáře, v němž některé situace prostě nedávají smysl (kde se třeba ke konci vezmou ti dva chlápci, kteří v - mimochodem naprosto idiotské - střílečce stojí po Banderasově boku?) a v němž se film posouvá ke konci způsobem, který jsem shledal nesnesitelně statickým. Nemám za sebe problém přiznávat tomuto filmu kultovní status a pobavit se u mnoha jeho dobrých fórů, ale prostě si myslím, že svůj tvůrčí vrchol měl Rodriguez v té době teprve před sebou. (24.06.2015)