Vánoce u našich

Tento mini seriál byl pro mě takovým předvánočním zjevením. Oproti jiným vánočním výtvorům je zde opravdu humor. Ne ztřeštěný, ale ze životních situací. A je prokládaný malými životními pravdami, až poučkami. A největším překvapením je, že tohle celé přišlo z Norska. Tolik k první sérii. Na druhou jsem se tím pádem moc těšil a naplánoval si ji na Silvestr. Jak snadné je něco funkčního podělat. Druhá série, se stejnými lidmi a přímo navazující, přišla o to podstatné - o humor. Hledal jsem a nenašel. A místo toho je v každém dílu nějaká nová deprese. A samozřejmě Johanne v samotném závěru podělá i ten rok trvající výběr životního partnera. Velká škoda toho potenciálu z jedničky. Nacpal bych tvůrcům kosti z vánočního kapra někam. (01.01.2021)

Líbila se mi postava částečně nedospělé a hodně chybující Johanne. S ohledem na to jsem se ani nedivil, že nedokázala natrefit na toho pravého. Ba že to byli často podivíni (hráč realitek vede). Její snaha nezahořknout a "otevřít se novým možnostem" byla sympatická, i  když bylo pochopitelné i její kyselé zhodnocení: "Skončila jsem s puberťákem a pak s důchodcem." U severské romance očekávatelná erotická otevřenost (nezapomenutelné setkání v "nahých lázních"), méně sympatická byla příchylnost k alkoholu. Překvapit mohla rasová rozmanitost dnešní norské společnosti, ale nebylo to tak na sílu, jak to někdy u netflixovské/americké produkce bývá. Horší bylo, že 2. série tlačila na sentimentální struny už dost a i když byl konec (jakož i celého seriálu) fajn, závěr 1. série byl mnohem, mnohem silnější. A potěšila zmínka o naší Popelce (i když trochu negativní). Fakt to bude kult i tam. // 70% (11.02.2022)

Takže první sérii jsem zhlédl na jeden zátah a těšil se na další řadu. Bohužel nevím co se stalo, ale ve druhé sérii mě eskapády Johanny nějak přestaly bavit. Nakonec mě přestala bavit i ona a já druhou sérii dokoukal jen do půlky. Už jsou to dva roky a stále mě ještě nepopadla chuť dokoukat to do konce. Tak vůbec nevím co se stalo. Změnil se seriál, já nebo co? (24.12.2022)

Jelikož tento seriál disponuje poměrně krátkými, půlhodinovými, epizodami, dal se zvládnout na jeden zátah. Hlavní roli tu hraje sympatická Norka, která se tak kolem těch třiceti potýká se skutečností, že moc neví, co se životem. Chlapa nemá, život je jednotvárný, taková trošku Bridget Jones na norský způsob. Mně se ale docela dost líbilo to pěkné norské prostředí, kde exteriéry si tvůrci použili z krásného městečka Roros, fakt, že jezdí v bílé Fábii a navíc ta skvělá vánoční atmosféra. U první série to bylo vysloveně zábavné a u druhé, která se odehrává o rok později, pro změnu už trošku zbytečné. (05.10.2021)

Druhá sérka norské Bridget Jones už byla o poznání slabší- aby taky ne- znovu jedeme od 1. do 24. prosince, ale pořád je to parádní biják pro (nás) všechny, kdo se u sledování televize rádi dojímáme. Tenhle seriál, včetně svého následovníka- Veselých Vánic- se mi postaral o mnohem lepší Vánoce 2022, které jsem kompletně proležel kvůli nemoci v posteli. A potěšilo mě i to, že se tady do tolika záběrů připletla fábka, a že tady coby jedinou vánoční televizní klasiku zmínili naši Popelku, byť ji sundali kvůli tomu, že z ní moc dýchá východní Evropa. (Proto si ji asi museli přetočit.) Vánoce u našich jsou pro mě osobně vrcholem letošních Vánoc. Tohle mi fakt sedlo. (26.12.2022)