Vánoce u našich

-4* milý a oddechový seriál o hledání té pravé lásky s vánoční tématikou, který se dá zkouknout i na jeden zátah. Příjemné herecké obsazení i reálný vhled do současného liberálního a kosmopolitního Norska, kde je však stále místo pro optimismus. Pokud potřebujete něco pozitivního, tak tohle by Vám mohlo zvednout náladu. Nejvíc si seriál užijí nejspíš divačky, ale romantiku si občas zaslouží přece i chlap ;-). Jediná vada na kráse byl pro mě anglický dabing, který mi tam prostě neseděl. ... Tak mám za sebou i druhou sérii, která plynule navazuje na první a myslím, že dohromady se uzavírají do uceleného celku. Druhá série má v sobě víc vážnějšího tónu, i když místa pro vtip se tam najde taky dost i když je o trochu slabší než první. Přesto doufám že už je to konečná série a víc by mě nelákalo sledovat a jen tak tak si to celé odnáší slabé čtyři vánoční hvězdičky (a varuji autory, že pokud natočí další sérii, tak automaticky snížím známku ;-))). [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (16.01.2021)

Viděna 1. série: Můj první norský seriál. Zpočátku to vypadalo slibně, ale asi od 3. dílu se začala objevovat známá a provařená klišé (excentrická kamarádka, mnoho nápadníků, kárající šéfová atd.), která už mi tak trochu lezou krkem. Přidávání rodinných problémů (rodiče), malá rozmanitost prostředí a neuzavřený konec na dojmu (bohužel) nepřidaly. Super však byla chemie mezi hl. hrdinkou a Jonasem a celkem roztomilá vánoční atmosféra. *** Viděna 2. série: Slabší vývar z předešlých dílů s nenaplněným potenciálem. Hlavní hrdinka místy otravná. Pozn. Měla jsem radost, že jsem uhodla, od koho byly růže :) ** (04.12.2023)

Tento mini seriál byl pro mě takovým předvánočním zjevením. Oproti jiným vánočním výtvorům je zde opravdu humor. Ne ztřeštěný, ale ze životních situací. A je prokládaný malými životními pravdami, až poučkami. A největším překvapením je, že tohle celé přišlo z Norska. Tolik k první sérii. Na druhou jsem se tím pádem moc těšil a naplánoval si ji na Silvestr. Jak snadné je něco funkčního podělat. Druhá série, se stejnými lidmi a přímo navazující, přišla o to podstatné - o humor. Hledal jsem a nenašel. A místo toho je v každém dílu nějaká nová deprese. A samozřejmě Johanne v samotném závěru podělá i ten rok trvající výběr životního partnera. Velká škoda toho potenciálu z jedničky. Nacpal bych tvůrcům kosti z vánočního kapra někam. (01.01.2021)

Vánoce, svobodná třicátnice a nátlak rodiny, ať už si konečně někoho najde. Není to anglická Bridget, ale norská Johanne a není to film, ale seriál s dvěma sériemi. Změnou národnosti tahle do sňatku postrkovaná dívčina získala i odlišné podání. Například mnohem nezávaznější vztah k sexu (ten koloušek by asi v tomto pojetí v britské verzi neprošel/o večírkové jízdě s kolegyní v tramvaji nemluvě), mnohem víc sněhu a zejména notnou dávku protivnosti. Ne, Johanne se dá fandit jen ze začátku, ale posupně vysvítá, že je čím dál tím větší frfňa, všechny kritizuje, sama své chyby nevidí, furt brblá nebo chlastá, odsuzuje, aniž by se sama zamyslela. Válí se ve sněhu, bojuje se svými nezralými rodiči, přátelí se se „střelenou prima“ kamarádkou, a přestože se furt projevuje jakože děsně samostatně, nakonec ji všichni dotlačí do nesmyslného svazku, který prostě nemůže vydržet. Ve dvou sériích se ty příběhy pořád opakují a divák se moc zajímavého děje nedočká. SHRNUTÍ: Bridget na sněhu, vodce a v permanentní naštvanosti. (02.01.2023)

Takže první sérii jsem zhlédl na jeden zátah a těšil se na další řadu. Bohužel nevím co se stalo, ale ve druhé sérii mě eskapády Johanny nějak přestaly bavit. Nakonec mě přestala bavit i ona a já druhou sérii dokoukal jen do půlky. Už jsou to dva roky a stále mě ještě nepopadla chuť dokoukat to do konce. Tak vůbec nevím co se stalo. Změnil se seriál, já nebo co? (24.12.2022)