Sedmero krkavců

Možná že vám moje hodnocení kapánek vyrazí dech. Ani já netvrdím, že je film dokonalý. Ovšem něco dokonalého se zde objeví, a to atmosféra a herecké výkony. Představitelka Bohunky je sice nevýrazná, Michal Dlouhý v roli prince solidní, ovšem geniální je Ivana Chýlková, jejíž postava je snad esencí všeho zla světa a Boris Rösner coby nádherně odporný poskok Chrt. Film připomíná chvílemi "Marketu Lazarovou" či jiné drsné středověké filmy, možná podezřívám Ludvíka Rážu, že si zde zkoušel síly na svůj pozdější historický film Vláčilovského střihu "V erbu lvice". Objektivně bych film hodnotil čtyřmi hvězdičkami, ovšem díky zdejšímu nízkému hodnocení a potvrzení, že se jedná o nejlepší porevoluční českou pohádku, dám těch hvězdiček pět. (28.09.2007)

Scénář: Pavel Aujezdský .. Docela depresivní a temná pohádka, která není tak trapně sladká, jak některé kousky žánru. Pro děti možná moc silné a jako Štědrovečerní pořad dosti nevhodné, ale na jedno podívání (mimo Vánoční svátky) určitě zajímavé. Svého času jsem ji měl i nahranou na VHS a viděl ji nejednou.. dnes jen 50%. (01.10.2005)

Hystericky kvazimorálně vydírající matka vytvářející nesnesitelně přepjaté prostředí tyranie jakéhosi nereflektovaného Zákona, jemuž nikdo nemůže dostát, samozřejmě nemůže ze svých synů neudělat černé krkavé ptáky. (Její geny poznáváme bezpečně ještě v dceřiných teatrálních externalizacích vlastního selhání „zradila/zradil jsi mě“.) Princova citově totálně závislá sestra má evidentně dost prorostlé neřešené trauma, které si léčí tím, že vlastní závislost přetváří v závislost bratrovu. Postavy matky a princovy sestry však nejsou jen ukázkovými modely určitých typů patologických osobností, nýbrž mají i cosi podstatně společného: naprostou neschopnost jakékoli reflexe - jejich „všichni myslí jen na sebe“, byť motivováno pokaždé jinak, je ve výsledku týž nádor. Dojem z této modelové psychopatologie, velmi důrazně a v Miladině případu obzvlášť detailně provedené, je tak silný, že dává zapomenout na ostatní zoufalost nicotného filmu, budícího dojem dokonalého zmarnění silného námětu (kterýžto dojem je podporován doprovodnou hudbou, u níž neumím rozhodnout, zda je tak blbá už skladebně (Hapka?!) nebo až svým mdlým flašinetovým provedením). Jakkoli linie ústředních prvků (situace sedmi bratrů a jejich „němé“ sestřičky) je dostatečně nosná sama o sobě, jakož i to, že tvoří spojnici mezi matkou a princem v zajetí sestry. Asi u každé lidové pohádky lze předpokládat skrytou (ne-li zjevnou) psychologii. Nedokážu odhadnout, zda je dáno už scénářem nebo až režií, že v tomto zpracování Sedmera krkavců je kazuistika z učebnice psychopatologie tím jediným, co z pohádky zbývá. Postava Chrta, ale i postava Johany (Jolany?) se v tomto ohledu jeví sice velmi zajímavě (spíš jako intrapsychické komponenty než jako osoby), jakož i závěrečné scény „košile na hranici“, „lid a Milada“ a „návrat“, já ale budu zlej a k sjednocení dojmu z Rážova filmu použiju nezamýšlenou hlášku „moji bratři“, na něž se naivní, sotva zletilá kráska pochybného původu neustále odvolává (pokud mluví). Nikdo ať se nepohoršuje. Kdykoli byla Bohdanka na scéně, vybavovalo se mi "Ó Dio, ó Dio!" z jisté italské katolické žánrovky ze života světce. S PollyJean lze částečně souhlasit, sportovcův komentář určitě stojí za přečtení, jakož i pohádka za vidění - to ale jenom jednou. (22.05.2012)

Hodná a milá hlavní hrdinka s opravu nevídaným sebeobětováním bojuje o vysvobození svých bratrů. Pochmurnost je sympatická a pohádková. Pohádky jsou plné zla, nenávisti, žárlivosti a škodolibosti, pravda, vždy je zcela zdecimuje absolutní dobro, kde tomu tak není, ocitli jsme se v žánru horor. Ale i přes výbornou atmosféru a sympatické kladné i záporné figury mi to vždy připadalo nedomrlé. Něco jako guláš připravený tak, aby ho mohly i malé děti - výživné, ale nemá to ten správný říz. (21.01.2011)

Sedmero krkavců není ani pohádka, natož rodinný film. Je to drsná středověká legenda. Kdyby bylo dnes něco podobného natočeno s dokonalými triky a označeno nálepkou fantasy, možná by byly reakce zcela opačné. Netvrdím, že premiéra krkavců na Štědrý den byla šťastná volba (mně bylo zhruba 13 let, rodiče film nevydýchaly, ovšem já si s očima navrch hlavy lebedila). (31.08.2012)