365 dní

V tomto případě termín „szukam gangstera“ nabývá úplně nových rozměrů.  Padesát odstínů šedi pohádka pro zoufalé manželky, které každodenně na gauči sní o tom, že u nich jednou zabouchá na dveře princ na třiceticentimetrovém penisu a udělá jim to tak, jak jejich Franta nedokáže ani po pěti modrých pilulkách. Co dodat? Plytké, nepřirozené, realitě vzdálené světelné roky. Pánové se pobaví, dámy zvlhnou a já se zvlhle bavím. (02.09.2022)

Nenáročná oddechovka nápadně připomínající 50 odstínů. Ale já v tom vidím zásadní rozdíl, cítím v tom Evropu a to je pro mě klíčové. Určitě by neškodilo film sestříhat a dějově obohatit a učesat, ale konec by v USA nikdy neprošel, to se mi líbilo, takových konců jsem u polských kolegů už párkrát viděl. (25.10.2020)

Tu jednu hvězdičku dávám za kameru a osvětlení. To bylo opravdu nádherné. Ale ani tři skleničky vína nezachránily ten naprosto šílený a neuvěřitelný příběh, který jsem před malou chvílí dokoukala. Nevím, jestli to mám brát jako další vývojové stádium romantického filmu (jako další stádium Pokémona) nebo se mám rozbrečet nad tím, jak romantický žánr degraduje. Nejdřív se asi vyjádřím k sexuálním scénám - zase tolik, jako v padesáti odstínech, jich není. Ano, jsou mnohem barvitější, ale všechny až na dvě nebo tři jsou zahrnuty do jedné montáže. A teď k těm negativům, kterých je tady opravdu hodně. 1. Massimo je opravdu nesympatický týpek, se kterým bych nešla ani za milion let (to už se mi víc líbil ten týpek, který se o Lauru staral); 2. já být na místě Laury, tak té situace nějak využiju proti němu, jako "držíš mě ve tvé společnosti proti mé vůli, tak si to vyžer"; 3. jaká holka, které táhne na třicítku, by se nechala tak lehce zmanipulovat nějakým mafiosem; no a za 4. ta podobnost s Padesáti odstíny je opravdu nezaměnitelná. Jestli jsem se měla při sledování tohoto filmu cítit sexy, nebo jsem se měla nějak rozpálit, tak to vůbec. Tenhle film není ani trochu sexy. Spíš mě znepokojoval, protože jsem nečekala, že něco takovýho dnešní ženy v době asi čtvrté nebo páté vlny feminismu vzrušuje. Je opravdu k zamyšlení, jak jsme se dostali od žen, které chtějí být nezávislé na chlapovi a dělat si co chtějí, k tomuhle (Padesát odstínů tohle téma jen tak lehce nastínilo, ale 365 dní je opravdu zrealizoval). Navíc Stockholmský syndrom je tu opravdu zřejmý - unese ji jakoby nic, ale nechá ji, aby se do něj zamilovala? Co to sakra je? To jsou dnešní ženy tak zoufalé a nadržené, že nesnesou klasickou obyčejnou romantiku, ale musejí snít o nesympatických chlapech, kteří se k nim chovají jako k věcem? Je mi z toho zle. Ženský, mějte sny o nějakých normálních chlapech, a nebo o svých partnerech! Ne o kreténech, co si z vás udělají sexuální otrokyně! (29.06.2020)

Má-li se 365 dní srovnávat s 50 shades, tak odstíny nebyly tak debilní. Měly lepší příběh, postavy a i ty erotické scény stály občas za to. Tady to celé stojí a padá na dominanci Massima, který Lauru chytne pod krkem a slabší divačky už vydávají zvuky úžasu. Sexuální akce jsou tu pořádné asi dvě a z toho jedna je natažená na dlouho, aby oko chtivého diváka bylo uspokojeno. Postava Laury a její herečka je silně nesympatická, moc nedává smysl její chování a Massimo je chvílemi roztomilej s chvílemi dost na přesdržku. Ale dávám jednu hvězdu aspoň za ty břišáky a bad boye, s tím si šplhnul trochu víc, než Dornan. Spíš se mi chtělo většinu filmu smát a ten konec je fakt špatnej.. (21.06.2020)

Keď sa nasilu snažíte vtlačiť príbeh do porna, ktoré vlastne ani tým pornom nie je, tak to tak aj dopadne. Romantiku tu hľadajte v mínusových hodnotách, medzi hlavnými postavami je iba sexuálne napätie, nič iné. Prvoplánová zápletka s ešte prvoplánovejším záverom je tu tiež. Nevysvetliteľné a zbytočné prvky v deji, vrátane zbytočných vedľajších postáv sú taktiež prítomné. Ak ste zvedaví, nájdite si niekde zostrih iba erotických scén, ale vlastne, to si už rovno radšej zapnite nejaké to porno. (12.06.2020)