Půlnoční kovboj

Měl jsem z toho podobný pocit jako z Cotton clubu. Bylo tam několik zajímavých scén a prostřihy mezi sněním, minulostí a budoucností byly udělány precizně a neokoukaným způsobem, ale celkově fiml neměl moc toho, co by mi mohl nabídnout, takže mě povětšinou nudil a přišel neuvěřitelně zdlouhavý a jakoby plynul odnikud nikam. Hoffman podal jako vždy bravůrní výkon, ale Jon Voight na mě působil nesympaticky a otravným dojmem, za což mohla převážně jeho postava. Nejvíce mi v hlavě utkvěla hudba... (29.07.2014)

Každé vystřízlivění bolí... A nadčasovost tohoto filmu je nejen v jeho strhující vizuální rovině, a hereckých výkonech, ale i v pravdě, že pořád je z čeho střízlivět... (01.08.2008)

Naturalistický, napínavý, vtipný a dojemný zároveň. Sociálno-kritická dráma sledujúca pretĺkanie sa dvoch outsiderov mestom snov a neobmedzených možností - New Yorkom. 10/10 (26.09.2008)

Svěží film o tom, co se stane, když se střetne naivní představa a tvrdá realita, která je zcela jiná než jsou představy. Mladý Joe Buck (dobrý Jon Voight) se vydává do New Yorku ze svého texaského rodného města v touze po splnění svého snu. Jeho sen je dost naivní v představě lehkosti jeho uskutečnění. Hned od svého příjezdu dostává jednu ránu za druhou. První rána a lekce přišla od starší Cass (Sylvia Miles), potom od mladého studenta v kině (Bob Balaban), a třetí od úchylného pana O'Daniela (John McGiver), který měl ručně vyrobený oltář. A tak ho náhoda dostává do cesty zchromlého pokašlávajícího podvodníčka Rizza zvaného Ratso (dobrý Dustin Hoffman) a vzniká nevšední, ale přesto pevné přátelství, založené po vzájemném soucítění při dopadu na samé dno lidského bytí v sobeckém mraveništi lidských bytí a životů. Zlom v Joeově zoufalém snažení o dráze gigola zvrátí až účast na velmi odvázané uměleckoinspirativní party pořádanou Gretel (Viva) a Hanselem McAlbertsonovými (Gastone Rossilli).Ironickou shodou náhod jeho kariéra končí, aby se svým na smrt nemocným přítelem uskutečnil poslední přání, tentokrát na slunné Floridě.Tentokrát sen končí ještě dříve, než má možnost se rozběhnout jeho plnění. Je to působivý film o pokusech o uskutečnění vlastních snů, narážení na tvrdou realitu, dopadání na samé dno a celkové vykořeněnosti, při kterém vznikají nevídané svazky. (25.03.2011)

Zpětně naprosto netuším, co mě vedlo k tomu, že chci tenhle film vidět a že bude dobrý. Možná slibná procenta? Fakt nevím. Ale upřímně moc dobrý nebyl. Především mi vadilo, že pojednává o dvou totálních dementech, kteří sice hráli skvěle, ale svými rolemi mi byli strašně nesympatičtí. 55% (15.08.2017)

Film, ktery si myslim verne predstavuje americkou spolecenskou krizi druhe poloviny sedesatych let. Vyborny John Voight v roli naivniho vidlaka Joe Bucka, ktery se rozhodne hledat stesti v New Yorku. Presto, ze de facto neustale pada na hubu, najde si kamarada Rizza v podani nemene skveleho Dustina Hoffmana. Spolecne se nemaji o nic lepe, vyviji se vsak mezi nimi velke pratelstvi, coz je jednim z mala pozitiv postavy Bucka. I kdyz film misty ztraci tempo, tak svou atmosferou, ktera je podporena skvelou hudbou se film dostane do skupiny snimku, ktere jsou nezapomenutelne. Vyobrazeni jakesi VIP party, pak bylo alespon na Oscary tri, Schlesinger proste o drogach a baveni se musel neco vedet:-)! Ja si to sice nepamatuji, slysel jsem vsak, ze tento film bezel i v ceskoslovenske televizi jako sonda do nitra kapitalismu, vubec se nedivim, ze soudruzi z tohoto snimku byli nadseni... (29.07.2008)

27. Zlatý Glóbus za rok 1969 - cena (1) - *Objev roku (herec) - Jon Voight + nominace (6) - Nejlepší film (drama), Nejlepší herec (drama) - Dustin Hoffman, Nejlepší herec (drama) - Jon Voight, Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Brenda Vaccaro, Nejlepší režie - John Schlesinger, Nejlepší scénář - Waldo Salt (07.01.2009)

Jeden z nejkrásnějších filmů, co znám! (22.03.2010)

Kritický, ale přitažlivou a vizuálně podmanivou formou zpracovaný pohled do zákulisí amerického snu. Jeho srdce představuje New York: Jako každé velkoměsto vlastní kromě reprezentativních a navenek honosných bulvárů i rozsáhlý labyrint stok, v jejichž blízkosti přežívají všichni, ke kterým se země neomezených možností z nejrůznějších důvodů otočila zády. Můžete hádat, kde asi tak může skončit naivní, urostlý kovboj s hezkou tvářičkou, který sem přichází s velkými ideály - a především s hodně netradiční představou o snadném a výnosném způsobu obživy ... Kromě dosti nelichotivého obrazu společnosti snímek nabízí příběh trochu problematického, ale hlubokého a nezištného přátelství - příběh, který je velice neveselý .. ale i velice lidský. (31.12.2010)

Zvláštní film... Takhle to dopadá, když se někomu nechce pracovat... Hezký gigolo, jen ho jaksi nejvíc balili muži... :-) A už konečně vím, po kom má Angelina tak roztomilou tvář. Smutek, špína, beznaděj... asi jsem čekala něco pozitivnějšího.... (25.05.2014)

Na film, který posbíral ve své době ta nejvyšší ocenění jsem byl velmi zvědavý, ještě pod dojmem toho, že herecký výkon Dustina Hoffmana zde, je hodnocený jako jeden z nejlepších ve filmové historii. Bohužel jsem ovšem zklamán. Krom ponuré atmosféry spodních vrstev New Yorku a perfektně nastíněných ztrát iluzí jsem zde nezaznamenal nic tak světoborného. Tedy až na Hoffmanův výkon, který je naprosto skvělý. (16.10.2014)

Výkony a prítomnosť Voighta a Hoffmana sú také mimoriadne ovplyvňujúce, že ich scény spoločne vytvárajú viac emocionálnej sily. Príbeh je, že skutočnou pointou ,,Polnočného kovboja" nie je dekadencia, ale osamelosť ... 9/10 (25.03.2021)

Jeden z prvních a taky jeden z nejlepších pokusů zobrazit Ameriku ve své nahotě. Mladík vychovávaný v kovbojském duchu v jednom zapadákově, a který skoro neumí číst a psát, přijíždí dobýt bohaté paničky v NY. Ze vzpomínek vyplývá, že sexuální dospívání na americkém venkově nebyl žádný med. Jeho "mužný" jižanský přízvuk s táhlým meeen za každou větou je v nádherném protikladu s sopránovým pofňukáváním Hoffmana. Ale oba sní a sní. Narážka na Wayna sedí jako přišitá. (22.10.2008)

Je to pozerateľné, ale druhýkrát si to už v živote nepustím. Ďalší z filmov o americkom snílkovi, ktorý radšej zdochne ako by si mal nájsť poctivú prácu... Ako pravil klasik: Nevermore... (07.07.2010)

... přicválal jako hvězda, která oponu /z/ nebe strhá. Je na roztrhání. Zatímco ten druhý se jeví jako nanicovatá měsíční silueta, dávající si ploužák těla mezi tmavými závěsy. Pokulhává kapsář - stratég."Štramák" periferní. "Porouchaný" Harlekýn ulic. Vysoce věrohodný, kuckající Dustin H. se dusí stíny, "ohryzky" Velkého jablka a jeho následky na konečné začátku rajského svět/l/a. (23.10.2019)

Silný, dobře natočený příběh, který přidává do Hoffamanovy filmografie další precizně zahranou, dokonale živou figuru. A do Voightovy samozřejmě taky, jen jich tam nemá takovou řadu. Navíc výborná hudba a ústřední píseň, kterou zná každý, i ten který film nikdy neviděl a možná ani neuvidí, což by byla samozřejmě škoda. (08.10.2009)

Perfektná staršia dráma, miestami pomalšia, miestami geniálna. Pútavý a jednoduchý príbeh. Perfektný mladý Voight aj Hoffman. Možno by to chcelo viac emócií, ale stačilo mi to čo som dostal. Som potešený a milo prekvapený. Oscar za najlepší film ? Aaa no môže byť. Premýšľal som nad plným hodnotením a nakoniec sa k nemu aj prikláňam. 85% (03.07.2010)

Thelma & Louise v opačnom garde a v trochu vážnejšom kabáte. Nie je to o homosexualite, ale o priateľstve, avšak žiaľbohu to priateľstvo film (aspoň podľa mňa) až tak veľmi nezobrazuje. Herecké výkony sú skvelé, film ubieha pomerne rýchlo a vlastne okrem toho, čo som pred chvíľou spomínal, nemám mu čo vytknúť. Na druhej strane ani (okrem toho, čo som už spomínal) veľmi čo pochváliť. Celkom milý film... (10.08.2011)

Jít za svým snem někdy strašně bolí... Píseň z filmu "Everybody Talkin" která se stala světovým hitem a obdržela cenu Grammy nazpíval ji Harry Nilsson (1941-1994) složil ji písničkář Fred Neil (1936-2001). Píseň u nás převzal Petr Rezek a zpíval ji pod názvem Modrá zem. (24.05.2012)

Obraz, skepticky a drsně polemizující (i když trochu jinak než hnutí hippies) s americky kýčovitě naivním životním snem nejen tehdejší společnosti o "cestě za úspěchem". Sen, vystřídaný samotou, odcizením a zmateným narážením do zdi uzavřené budoucnosti, ztvárněný ve filmařsky krásných intermezzech představ. Nenápadné lyrické budování kontrastů, charakteristik postav a pocitů. Jeden z nejlepších střípků do mozaiky filmových ztvárnění New Yorku (a právem jedno z mála vyobrazení Texasu :), tolik jiného a přitom blízkého tomu z mafiánských filmů. Předznamenání civilního pojetí města a lidiček s jedinečnými a přitom tak podobnými osudy v něm. Paralela s Formanovými Vlasy. Voight ve svém zlatém období, Dustin si postavu rozpracoval už s výhledem na Rain mana, zazáření Schlesingerova režisérského talentu svitem jasnějším než u Maratónce, nádherné propojení s ústřední písničkou (u nás známou v pozdějším podání Petra Rezka), doplněnou Barryho hudebními příspěvky. (28.01.2014)