Rytíři spravedlnosti

Přes nadšené recenze a vysoká procenta na konci spíše lehčí zklamání. Šílené a totálně ujeté, je to víc, než dost, jen mám nedobytný pocit, že vše tohle už jsem u skoro stejné partičky viděl a bylo to o fous lepší. Nejvíc mě pobavila scéna na poli a pak herecký výkon Nicolase Bro, který, ač žádný manekýn, dokázal mě dostat do varu skoro pokaždé, když byl zrovna před kamerou. U ostatních to bylo tak nějak napůl. (21.03.2021)

Hybrid, která má skoro všechno. To by nebylo až tak neobvyklé, ale krajně nestandartní je fakt, jak mrštně a sofistikovaně dokážou tvůrci kombinovat jednotlivé aspekty filmu dohromady a jaký celek z toho dokázali vytvořit. Trochu chlapské drama plné podivínů, trochu John Wick, občas jen černá komedie s typicky severským, humpoláckým humorem a chrochtavými herci. (27.04.2021)

Válečný veterán Markus přijde o ženu, vrací se proto z Afghánistánu, aby se postaral o dceru, se kterou si ale zjevně nerozumí. Na jeho prahu se objeví matematický statistik Otto, který ho přesvědčuje, že smrt jeho ženy nemohly být z pohledu statistiky náhoda. Zvlášť, když se poblíž vyskytoval bratr hlavy gangu rytíři spravedlnosti, proti kterému měl svědčit člověk, co při nehodě zahynul. Markus se rozhodne, podívat se tomu blíže na zoubek, Otto a jeho dva excentričtí hackerští přátelé jsou mu k ruce. Uvidíte černou komedii, psychologické, rodinné drama v jednom a ještě k tomu s akčními prvky. Partička podivných charakterů k sobě přilne a výléčí si své rány na duši i bez psychiatrů. možná kolo na Vánoce bude, možná ne... (19.10.2021)

[VIDĚNO 18.3.] "Lennarte, chceš mě před spaním ošukat, aby se ti dobře spalo?" "Ne, děkuji. Zítra nás čeká dlouhý den. Potřebuju být v kondici." ______ Černá komedie 'Rytíři spravedlnosti' naprosto adekvátně zapadá do kategorie 3D - tzn. Delikátní Dánská Dramedie. Nejnovější hitovka Anderse Thomase Jensena je totiž famózní tragikomickou akční žánrovkou plnou fascinujících karikaturních postaviček, která na půdorysu skandinávského komediálního dramatu brilantně experimentuje s prvky nonkonformního kriminálního thrilleru, který si se lstivou gescí hraje s diváckým očekáváním, neopomene zahrnout leitmotiv rodinných etud, neštítí se explicitního vyobrazení násilí a brutality, razantně klade důraz na signifikantní severskou atmosféru, a excelentně paroduje akční žánrová klišé. A všeobecně i z hlediska stylizace jsou Rytíři spravedlnosti neskutečně vycizelovaný a poctivý filmový řemeslo, u něhož budou cinefilové instantně fapovat. A ačkoliv je snímek pojat jako svérázná metafora o významu náhody, druhé šance, a celkově fenoménu motýlích křídel, luxusnější evropskou delikatesu nejen na poli akčního filmu letos bezkonkurenčně neuvidíte.... Kéž by tak zábavných a konceptuálně originálních akčních tragikomedií vznikalo víc - páč finální westernová přestřelka byla tak ženiální, že naprosto s přehledem strčí do kapsy jakýkoliv americký vysokorozpočtový biják. Doufám v pokračování, protože týhle cynický sebrance dánských antihrdinů v čele s cholerikem Madsem bych klidně věnoval celou trilogii. Dáni umí, Mads Mikkelsen je gigachad. Nehorázná pecka toto. ______ "Nechápu to! Kdy přesně budeme potřebovat skládat zbraně?" "Můžou na tom záviset naše životy, Lennarte. Víš jak se tomu říká, že?" "Říká se tomu 'Naser si Emmentalere'! Kdyby jste mi řekli, že si budem něco skládat, zajel bych si místo toho radši pro nábytek do IKEI!" (22.06.2021)

„Musíš pochopit, že to chvíli trvá, než to začne dávat smysl. Chce to čas.“ – to platí naprosto o všem, co za něco stojí, a tak i o tomhle filmu. *** Co je náhoda nebo nehoda uvnitř společenského systému absurdně protkaného strukturálním násilím a plného více či méně zjevně poškozených obětí, v němž násilí už relativně samovolně plodí další násilí, a co je důsledek vědomého či dokonce záměrného jednání, za něž někdo nese odpovědnost – a odkud to v kauzálních řetězcích začít odlišovat? A nedává větší smysl začít se na to dívat ještě úplně jinak, než řešit, kdo za co může, a hájit si práva na vlastní alergie a nevstřícnosti? *** Film, takřka rozfrázovaný sledem elektrošoků, které divákovi chystá formou i obsahem, důvtipně rozebírá zárodečné podhoubí veškerého ubližování a poškozování, přičemž si formálně naprosto bravurně buduje obrovský nadhled nad příběhem už tím, jak se nenechá žánrově polapit, aniž by při tom divočení zároveň ztrácel kontakt se současnou realitou, a obsahově pak s tímtéž nadhledem divákovi nabídne – aniž by to působilo trapně edukativně, banálně nebo kýčovitě – i hojivý lék a katarzi. A to zažít je veliká radost, protože možnost prožití nefalšované katarze je dnes zvlášť u snímků reflektujících neutěšený stav lidské společnosti až příliš vzácná. *** (Světozor a pak znovu na B12 s Lí, O., R.. a J.) (30.06.2021)