Věk nevinnosti

Best of Scorsese! Mistrovské dialogy, působivá kamera, chytlavá hudba a herecké výkony s puncem geniality, vychválit jednotlivce nemožné (Day-Lewis, Pfeiffer, Chaplin, Ryder ti všichni a nejen oni - na Mrs. Mingott (Miriam Margolyes) jen tak nezapomenu, zde ze sebe odvádějí to nejlepší). Má slabost pro kostýmní dramata (sice hlavně anglická) objevila novou perlu. Já tomuto snobismu, intrikám a potlačované vášni nedokážu odolat. Díky za to Marty //Film pro náročné a trpělivé! Bez patetických a sentimentálních příměsí. (20.06.2012)

„Chci, a nemohu.“ Přes dvě hodiny filmařské elegance, ke které se podaří dozrát jenom nemnoha režisérům. Neměl jsem dojem, že by zápletka byla konvenční a pouze zpracování mimořádné. Z průměru se vymyká obojí a obojí logicky doplňuje Scorseseho filmografii. Vlastně to je další z jeho filmů o násilí a organizovaném zločinu. Jenomže o násilí skrytém, neprojeveném a zločinech stejně takových. Pravidla chování určují klany, třebaže ne mafiánské, nýbrž rodinné. Kdo nechce ztratit renomé, a na ničem jiném jako kdyby ani nezáleželo, nesmí skutečnost nejen vyřknout, nesmí ji ani myslet. Postavy si ubližují slovy, či spíše tím, že se jim vyhýbají. Jejich pravé záměry a potlačené touhy nám stejně jako v knize odhaluje upřímná vypravěčka, fyzicky nepřítomná a přesto všudypřítomná průvodkyně dnes tak vzdáleným světem newyorské smetánky konce 18. století. Říká, co si postavy říct neodváží. Společně s prostředím promlouvá za mlčící hrdiny (domníval jsem se, že do detailu promyšlená práce s barvou, rekvizitami a rozmístěním figur odešla s klasickým Hollywoodem – naštěstí ne). V diegetickém světě přejímá roli ženy, která nehodlá zatajovat poznaný stav věcí, hraběnka Olenská. Nechce být další obětí společenských konvencí, další poslušnou milující manželkou. Nemá ovšem imunitu, která by ji před dopadem její bezprostřednosti uchránila. Moc spasit ji náleží Newlandovi, rozežíranému zevnitř nutností volby mezi ženou říkající pravdu a ženou říkající pouze to, co se sluší. Díky vypravěčce, (post)moderním vypravěčským postupům (dopisy čtené do kamery, režisérovo sebereflexivní cameo coby fotografa, toho, kdo životy postav zaznamenává) a pečlivému vedení naší pozornosti (hudbou, zviditelněním slov, střídmým použitím detailů a „archaické“ clony) se o postavách přehledně a srozumitelně dovídáme více, než jim samotným umožňovala doba a prostředí, v němž žily. Věk nevinnosti nás za pozornost mu věnovanou odměňuje více než milostná dramata soustředící se zejména na povrch, pod nějž nenahlíží. Aniž by tím ztratil na emocionální síle příběh o násilí, které dennodenně pácháme dodnes. Jenom si už tolik nebereme servítky. Z filmů Martina Scorseseho jde pro mne momentálně o číslo jedna. 90% Zajímavé komentáře: Faidra, ripo, Ajantis, MontyBrogan (29.08.2012)

Film jsem viděla po dlouhé době, po kterou jsem si pamatovala jen to, že byl zdlouhavý a byl o zakázaném vztahu. Nostalgie mě donutila shlédnout ho znovu a krom toho, že se mé vzpomínky potvrdily jako pravdivé, jsem si uvědomila, že zdlouhavost filmu zde byla na místě. Každý pohled, či obraz znamenal více, než tisíce slov. Scorcese dokázal do jednoho okamžiku nahustit maximální koncentraci emocí a napětí. Nenaplněná touha je synonymem snímku. (18.12.2006)

Asi zbytečně protahované "kostýmní drama" zobrazující přelom 19. a 20. století. Technická filmařská stránka je určitě bez problému, herecké výkony také nejsou špatné, ale gangsterské filmy režiséra jsou jiná káva! A také nemám rád dialogy typu: " Aniž bych se s ním byla setkala, byla bych raději uvítala, kdyby byl býval....Brrrr. Celkově průměrné tři hvězdy. (09.01.2008)

Málokedy sa mi stane, že ma v kostýmovkách alebo všeobecne vo filmoch herecký casting nepríjemne omráči. Titulný plagát bol ukazovateľom dojemnej melodrámy, ktorá sa nevyhne citovým nátlakom na diváka, no v skutočnosti som sa plná očakávaní dočkala iba mdlej a nevýraznej americkej jednohubky, ktorú práve zúčastnení (inak skvelí) Day-Lewis a Pfeiffer nemilosrdne poslali ku dnu. Dôvod? Medzi tak ,,zamilovanou" dvojicou - o čom sa nás Scorsese snaží presvedčiť všetkými možnými metódami - to absolútne neiskrí, v podstate ma nadchla iba vždy sladká Winona Rider, ktorá si ma získala už v gotickom Draculovi. Neberiem Scorsesemu, že je majstrom napätia, strachu, depresie či prepracovaných scenárov, ale na krehkú romantiku nemá, pričom kostýmy a hudba sú zrejme jedinými pozitívami tohto ,,srdcervúceho dojáku". (05.04.2010)