Rodina na baterky

Jsou tu věci, které docela dobře fungují. Třeba poselství o rodinných hodnotách a generační konflikt dcery s otcem, kdy on je naturalistický boomer a ona je progresivní a kreativní zoomer, byly prostě docela fajn. Dokonce jsem z toho všeho cítil i nějaké ty emoce, takže i tady to bylo v pořádku, ale pak jsou tam další věci, které mě zrovna moc nebavily. Třeba celá robotí apokalypsa působila tak nějak naivně, infantilně a hloupě. V jednu chvíli jsem dokonce i čekal, že mi tam začne zpívat Jarda Uhlíř o tom, že nemám opouštět staré věci pro nové... Ono po pravdě většina humoru, který jsem tu dostával byl pro mě osobně z velké části jen fail. Zvládám hodně ulítlé věci, některými se dokonce i bavím, ale tady mi to přišlo prostě většinou spíš jen pitomé, než vtipné a ani ten pes to nezachraňoval. Možná to bude tím, že na některé věci jsem už vážně moc starý a tak když vidím třeba humor založený na filtrech v chytrém telefonu, tak mám pokaždé chuť místo smíchu mlátit hlavou o stůl a takové dětinské a pro mě nudné vtípky tam jsou tak z 60% což v praxi znamená, že mě to až příliš často nebaví. Takže pro mě film fungoval v těch hlubších tématech, v těch povrchnějších (rádoby humorných) u mě hořel jak papír a říkal jsem si, že bych možná místo tohohle road tripu dal radši další díl o Griswoldových. Na druhou stranu musím ocenit určitou animační kreativitu, líbili se mi třeba ty jakoby přidané různé efekty (raptoři, duha atp.), díky tomu to působilo vizuálně o něco zajímavěji, než jen obyčejný animák. Když si to ale vezmu kolem a kolem, tak tohle nebyl zrovna film pro mě a asi mám úplně jiný smysl pro humor, protože ať dělám co dělám, víc jak 5/10 ode mě tohle dílko nedostane. (05.05.2021)

Brzy už to budou tři roky, co jsem  z Netflixovských animáků zklamáně (ale nadšeně!) zhlédl Spongeboba: Houba na útěku. Tohle je stejně jako třetí filmový Spongebob hodně barevné,  jen na rozdíl od něj i zábavné. Teda stejně jako BMW12 mě nejvíce bavila první polovina plná takového toho rodinného a zároveň virtuálního humoru,  ale ani ten bojovací dojezd nebyl špatný. Ještě jsem nikdy neviděl film, kde by byla hlavním padouchem mobilní aplikace, to je pravda. To nastínění mezigeneračního středu bylo zajímavé a klidně mohlo být ještě konkrétněji využito.  Do mých nejoblíbenějších animáků se tahle moderní jízda asi nezařadí, ale pohoda. (22.10.2022)

Bezvadný animák. Zběsile vtipný, ale zároveň pořád o něčem, nejen o té zběsilosti. 3D animace hravě kombinovaná s 2D vypadá krásně, a pokud si v několika momentech vzpomenete třeba na Úžasňákovy, nebude to ani trochu nařčení tvůrců z kopírování, nýbrž ta nejlepší možná pochvala. A abych nezapomněl, úžasný dabing Dannyho McBrida, Mayi Rudolph, Olivie Colman a dalších. Že to trvalo skoro dvě hodiny (jako dnes téměř všechno), mě vůbec nenapadlo. (01.05.2021)

Svérázný a výrazně osobitý animovaný počin, který Vás svým pojetím a vtahující animací vtáhne a už nepustí. Snímek The Mitchells vs. the Machines rovněž zaujme i užitým tématem, které se navíc nebojí originálně ohýbat a vkládat do něj mnohdy neočekávané odkazy na jiné snímky. Musím zde samozřejmě vyjma krásné animace zmínit i třeskutý dabing, úchvatné tempo či bláznivé roboty Erika a Deborah 5000, kteří už tak absurdní a komediálně laděné situace (obří Furby vládne) povznášejí na zcela nové úrovně. Pokud tedy hledáte svěží animovaný film, který Vás bude bavit od začátku až do konce, vězte, že jste ho právě našli. Skvělá práce! (Netflix) „I'm here to bust criminals and lick my own butt. And I'm all out of criminals!” (02.05.2021)

Kila tvůrčí kreativity (prasopes a hlavně duo defektních robotů jsou geniální) využitá pro miliontou variaci příběhu o rozklížené rodině, jejíž členové se k sobě snaží znovu najít cestu. Vůbec mi nevadí archetypální příběhy, pokud jsou nějak zajímavě ozvláštněné - proto nemám problém užít si naplno i opakovaně např. Avatara, protože jeho tradiční a snadno předvídatelnou dějovou kostru ozvláštňuje provokativní myšlenka o oprávněnosti zrady vlastní rasy. Rodina na baterky (btw obdivuhodně nesmyslný český název) nic takového bohužel nemá (tedy za předpokladu, že si - tak jako já - nevystačíte s faktem, že homosexualita hlavní postavy je zde prezentována jako něco naprosto běžného a přirozeného). Klíčová linie vztahu otce a dcery je od začátku až do konce natolik banální a nepřekvapivá, že to v kontrastu s tou všudypřítomnou (a chvilkami až přehnanou) invencí bije do očí o to víc. Podvědomě jsem doufal, že natolik chytří, nápadití a odvázaní tvůrci očekávaný emocionální vrchol snímku podají nějak neotřele (a o to dojemněji), ale je to nudně obyčejné jako v těch nejlínějších a nejgeneričtějších disneyovkách. 70 % (09.05.2021)