Aljaška v plamenech

Pro případ, že bych někdy uvažovala o bulimii, mi bude k vyvolání žádoucího efektu stačit fotka Stevena Seagala, ale bývaly doby, kdy se mi Aljaška nezdála úplně strašlivá. Dnes si už jen povzdechnu nad časy, kdy jsem byla mladá a blbá (tedy o něco málo pitomější než teď) a kdy Seagal nebyl hroudou sádla. (29.10.2007)

Další kravina, ostatně jako další, ne, všechny Seagalovy filmy. Osobně se divím, že se v tom snažím rýpat, že přeci nejsem cílovka (ale čím to, že ostatní akční filmy mě náramně baví?) a že nedokážu docenit kvalit herců, jakým je Steven "SS" Seagal. Z tohoto filmu už se i těžko dá dělat sranda při sledování, herec-režisér špatně zoral půdu a ta vůbec není úrodná. A když už by něco být mohlo, podkopne tomu Seagal nohy svým toporným herectvím. Schválně se koukněte na tuhle tabulku emocí SS - http://www.primitive.co.za/blog/wp-content/uploads/2008/08/steven-seagal-emotion-chart.jpg A teď si pusťte nějaký film s ním a můžete porovnávat, jak moc se obrázek liší od skutečnosti (skrytá odpověď - vůbec v ničem) (26.04.2005)

Naučně ekologický záměr Seagalovi nelze upřít. Narážky na zhovadilost a lhostejnost kapitálu vůči svému okolí a ekologické rovnováze ve spojitosti s nádhernou aljašskou přírodou docela fungují. Když jsem na tom byl v kině, závěčná pětiminutovka (kromě toho, že je zcela pravdivá) docela zasáhla. Režijní debut se Seagalovi docela povedl, kromě poselství a hezké přírody film skýtá klasické akční propriety žánru – výbuchy, střílení a tradičně skvělé Seagalovo umění (včetně lámání rukou – toho se prostě nenabažím). Seagal je prostě machr. (29.11.2008)

Určite jedna z vydarenejších Seagaloviek, ktorá má svojim enviromentálnym nadychom tento krát niečo do seba aj príbehovo. Odkaz rafinérkam sa Steven vôbec netrápil nejak maskovať (nie že by nechcel, ale jednoducho na to nemá) z čoho logicky vyplynuli nemalé problémy a ťahanice po súdoch s bossmi ropných spoločností. (21.05.2004)

Hezké obrázky aljašské přírody a hudba B. Poledourise, takže za dvě hvězdičky. Halucinogenní scénka uprostřed filmu, po níž (tradičně namachrovaný) "medvědočlověk" Steven se svým tlumeným medovým hlasem a duchovně obrozeným zrakem okamžitě našel disketu, kterou zlí hoši trestuhodně přehlédli, mě nahlas rozesmála. Což ale určitě nebyl tvůrčí záměr. (07.05.2021)