Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Po smrti svého muže žije Cary Scott (Jane Wyman), až na občasné návštěvy svých dvou téměř dospělých dětí, sama v malém městě. Jakýmsi zvláštním způsobem ji přitahuje nekonvenční zahradník Ron Kirby (Rock Hudson), až se nakonec přestane svým citům bránit a s podstatně mladším mužem se sblíží a zamiluje se do něj. Když ovšem oznámí své zasnoubení, narazí na nepochopení a překážky. Děti vyčítají matce, že jim svým "nerozvážným" počínáním zničí život. Nakonec se zamilovaný pár po bolestivém zklamání od sebe odvrátí. Ale samo nebe nachází východisko.. (MacGuffin)

(více)

Recenze (23)

kinderman 

všechny recenze uživatele

Půl hvězdičky sundám za úplný závěr, ale jinak jde o nadčasové dílo, které přesně ukazuje zhoubnost (ženského) uvažování "co tomu řeknou lidi". Tohle mentální nastavení žít tak, aby člověk vyhověl tomu, co si myslí, že si o něm myslejí ostatní, je cesta do pekel. Zvláštní kapitolu tvoří sobectví dětí, za které matka i v jejich dospělosti cítí zodpovědnost a je schopna obětovat svoje životní štěstí, jen aby ji nezavrhly. ()

Rob Roy 

všechny recenze uživatele

Ukázkové melodrama. Přeslazená hudba, kýčovité záběry na podzimní, zimní krajinu, i ta laňka by se našla, krásné barvy Technicoloru, presleyovský Rock Hudson, klasa. A díval jsem se na to hlavně proto ( jak píše i d-fens v komentu k jinému Sirkovu filmu Written On The Wind ), abych si mohl bez uzardění objednat steak Douglase Sirka :)) Tohle dnes těžko někoho chytne za srdce ( a to na klasický Hollywood slyším hodně ), maximálně tak ze "studijních" důvodů. ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Na povrchu slaďák barevný jako disneyovky (s nejspíš nezáměrnými odkazy na Bambiho a Starý mlýn), pod povrchem temný příběh ženy, které upjatost středostavovské společnosti brání v citovém osvobození. Dohromady emocionálně i intelektuálně nesmírně bohatý zážitek. Dům na předměstí, dobovými seriály a reklamami prezentovaný jako místo nebeské idyly, je protagonistce peklem, z něhož nedokáže uniknout. Jak právě televize (de)formovala a dodnes deformuje společenské postavení ženy ukazuje zřejmě nejslavnější scéna filmu, kdy se hrdinčin odraz stává vězněm televizní obrazovky, kterou jí přinesl syn ve víře, že mu matka se svými nepřístojnými nápady nebude více překážet na jeho cestě k úspěchu. Její postavení reflektují také jiné rekvizity, vystupující zde jako symboly konformního a konzumního života lidí, kteří před sociální realitou zavírají oči (nebo dveře, jak se děje ve scéně se služebnou v pozadí). Objekty vyjadřují to, co Cary, svázaná konvencemi, vyřknout nemůže. Skrze ně, skrze barvy, svícení a úhly kamery Sirk sděluje podstatné a stvrzuje tím svůj post nejrafinovanějšího filmového psychoanalytika poválečné americké společnosti. 85% ()

corpsy 

všechny recenze uživatele

To, že láska dvoch ľudí z rozdielnych vrstiev znamená obrovský problém ( hlavne pre spomínaný pár ), je skutočnosť známa snáď už od praveku. Douglas Sirk túto spornosť predviedol v tých najlepších hollywoodskych farbách a netreba nič, len dodať, že pre sentimentálne založených to bude revačka jak bejk. ()

poz3n 

všechny recenze uživatele

Douglas Sirk ve mně po jeho 2 technicolorových filmech vzbuzuje ambivalentní pocity. All That Heaven Allows je vizuálně zajímavá a jednoznačně neobvyklá podívaná. Narozdíl od Written on the Wind navíc nabízí příběh, který v sobě ukrývá mnohem poctivější dramatickou linku a ve svém základu tím pádem není tak silnou melodramatickou limonádou. Problém mám ale opět se samotnou dramaturgickou realizací. Sirk je tak či tak prostě rád melodramatický a i sociálně kritický námět posune do linky, která sice řeší pokrytectví všeho druhu, ale primárně ji vždy zajímá láska ústřední dvojice i se všemi jejími patetickými momenty. Závěrečný technicolorový titulek s laní ve druhém plánu mluví za vše. Působivé a zároveň kýčovité až běda. Prostě Douglas Sirk. 6/10 ()

Galerie (24)

Reklama

Reklama