Divoké včely

Musím se rovnou přiznat, že Divoké včely mě velmi mile překvapily. Prakticky bezchybné herecké výkony (dá se tohle ještě vůbec nazvat herectvím ???), skvělý scénář s nespočtem dokonalých vtipů a hlášek (prostě z našeho života...) a především dokonalý "feeling", díky němuž můžete s určitými scénami totálně splynout. Naproti tomu - některé obrazy byly víceméně zbytečné, některé až nezdravě prodlužované a film doplňuje špatná hudba, ale ve správném stylu. Velmi reálná, originální, vtipná a zábavná podívaná pro všechny vrstvy obecenstva. (22.04.2003)

Poznání, že Praha, Brno nebo Ostrava nejsou celou republikou, baže dokonce ani souhrn menších měst nemůže dotvořit předsvědčivý obraz naší země sice není převratné, ale ani zanedbatelné. Obraz českého venkova v jeho pohraničním vyvedení tu už opravdu dlouho nebyl. Renesance neherectví ovšem nedokáže překrýt nedodělky Slámovy dílny; syrovosti a protokolární všednodennosti je tu najednou až přehršel. Statičnost všedního dne a zpomalení dějů s jejich pidivrcholy vesnických zábav, sociálních obtížností i tribuny zdejšího obchodu tu jsou ovšem zachyceny dokonale. Neškodí, když se připomene, že i to je Česko a že lidé, žijící na venkově, jsou cenní a plnohodnotní jako kdokoliv druhý. I tady se tápe, i tady jsou úspěchy a pády, i tady se miluje a vzniká nový život. Slámově režii je nutno přičíst k dobru, že profesionální herectví je v jeho dikci stejně přesvědčivé a spontánní jako přirozenost neherců hrajících sebe sama. Přes napadnutelná místa a slabiny film určitě patří k nadprůměru - a to k silnému nadprůměru - naší polistopadové filmové tvorby. (13.07.2008)

Ten, kdo žil alespoň chvíli mimo satelitní městečko v nějaké české vesnici, cítí a ví, že Bohdan Sláma ve svém celovečerním debutu nepodvádí, ani nelže. Jeho film je tak autentický, že jsem ve svém okolí při jeho prvním zhlédnutí byl schopen identifikovat téměř všechny postavy z něj. Je to sice mírně stylizovaný, ale velmi realistický obrázek zapadlého a polozapomenutého světa, o kterém si lidé z Prahy myslí, že už ho dávno odnesl čas. Je pravda, že je to obraz posunutý tak do data vzniku tohoto snímku, dnes již se situace hodně mění, ale zajeďte si někdy na hasičský ples někam do Sudet či navštivte třeba jen na pár hodin takový Květušín na hranicích vojenského pásma Boletice...a náhle budou kolem vás chodit postavy z této trpké komedie. Nedějovost je záměrným tvůrčím prvkem, jelikož přesně odráží zakonzervované bezčasí zobrazovaného prostředí. Sláma navíc exponuje panoptikum postav, většina z nich je sociálně či existenčně handicapovaná, jediné, co je spojuje, je silná síť sociálních vazeb, které také určují pevnou společenskou roli. Výčet je skutečně přesný - ten, který dokázal z daných poměrů odejít (Marek Daniel), arogantní sebestředný macho (geniální Jaroslav Dušek, v té době ještě na mediální vlně), vesnický frája, který se vyzná, umí se otáčet a má před sebou zajištěnou budoucnost (dokonalý Pavel Liška), nepraktický a ve svém konání směšný zhrzený intelektuál - ,,zapadlý vlastenec" (Cyril Drozda), mladá pohledná, ale dosud svobodná matka (Vanda Hybnerová), neustále vitální a rázná postarší dáma atd. atd. Co odlišuje Slámův vynikající a popisný debut od podobně tematicky usazených lidových komedií Troškových? Především upřímnost, neokázalost, syrovost, doslova antikomerčnost... Tam, kde chce Troška především populisticky bavit své publikum, tam se Bohdan Sláma snaží cosi popsat, na cosi poukázat, zachytit genia loci, vydat svědectví... To samé dělali režiséři české nové vlny, zvláště pak Miloš Forman, který, stejně jako Sláma, jako místo, kde se nejlépe zobrazí vesnické charaktery (tedy dojde k dějové katastrofě), vnímá taneční zábavu (potažmo tedy hasičský ples). Sláma ji inicioval dokonale (to stejné zopakoval později i ve Venkovském učiteli) a je to, podobně jako v Hoří, má panenko, umělecký i dějový vrchol filmu. Pod rouškou zábavy se něco pozvolna mění...i když možná vlastně ani ne... Nehledě na to - taneční ,,číslo" lokálního Majkla (dostávající rychlým vývojem děje úplně nové konotace) je skutečně silným obrazem... Tak kdyby už nic jiného, tak jsou Divoké včely v tuzemsku filmem s tím nejoriginálnějším hudebním doprovodem - kde jinde zaslechnete slovenské lumeny Tornádo Lou či neodolatelnou coververzi Hlavsových Muchomůrek od zábavové kapely Pohodovka?:-) Podobné filmy: Indiánské léto, Mistři, Hoří, má panenko, Venkovský učitel, Utrpení mladého Boháčka, Intimní osvětlení, Dým bramborové natě (16.11.2006)

Pro začátek bych rád zdůraznil, že tímto filmem se pro mě již navždy vyrovnala česká kinematografie zahraničním filmům. Při sledování tohoto "díla" jsem měl naprosto stejné pocity jako The Island amerického režiséra Michaela Baye. Popsal bych je slovy: proč pro boha mrhám čas sledováním tohoto filmu? Mám spáchat sebevraždu teď, nebo až další scénu? Proč si raději nepustím spořič obrazovky? Proč si raději nepustím plyn? Nemyslím si, že se mi ještě někdy v životě poštěstí, abych takřka všechny filmové postavy nenáviděl (možná ta Jaroslava Duška ve mně nevyvolá čirou nenávist). Herecké schopnosti některých neherců jsou taktéž do nebe volající. Přes to všechno si film nezaslouží hodnocení odpad. Kvalitativně je naprosto srovnatelný s The Island, ovšem za to nádherné auto přihazuji ještě jednu hvězdičku. A Liškův Michael je taktéž nádherný a dokonalý - přesto se má tvář pohybovala mezi výrazem neutrality, nudy a zamračení. Smích žádný. (21.02.2008)

Totálně zaopadlá díra ve které ani ty lišky nedávají dobrou noc protože i to by tu bylo až moc civilizované. A v ní úplně obyčejní vidláci jejichž souhrnné iq nedosahuje ani dvouciferné hodnoty a jejich jedinou životní náplní je vychlast všechno v dosahu, drby o ničem a krmení slepic. O ničem jiném film Divoké včely není, žádný příběh, drama nebo aspoň humor, jen nudný život v místech ze kterých každý rozumný člověk zdrhne hned jak může. Svým způsobem je film velmi trefný - jestli jste někdy měli nějaké dobré důvody podobné české vesničky a jejich zaostalé obyvatelstvo nemít rádi, tak vám je všechny velmi bolestivým způsobem připomene. 3/10 (27.08.2008)