• Zloděj kol
    *****

    F. X. Svoboda byl filmován poměrně často a téměř vždy s lepším výsledkem, než k jakému došlo románová či divadelní předloha (Čekanky, Roztomilý člověk). Poměrně oblíbená byla i hra o středoškolském profesorovi, který drží svou rodinu pohromadě tvrdou rukou formou příkazů a striktních omezení. Poměrně dobře si se stylizací této role poradil Hugo Haas ve filmu Maca Friče Poslední muž. Vladimír Slavínský se v zestátněné kinematografii zpočátku nesměle rozhlížel. Měl svou filozofii, která spolehlivě fungovala dvacet let, a necítil potřebu ji uzpůsobit společenské situaci. Až v závěru Slavínského života se ukázalo, jak prozíravé rozhodnutí udělal. Téměř současně se pustil do dvou remaků. Zatímco Dnes neordinuji je 80% přepis Okénka, divadelní hru F. X. Svobody inovoval od základu, z profesora se stal starožitník, který má bratra-dvojče a početnější rodinu (jedna dcera navíc). Poslední muž byl pouze příběhem o prozřezí prof. Kohouta, který byl kořeněn typicky haasovskou ironií. Poslední mohykán je ovšem nabitou komedií (téměř v duchu crazy). Film má velmi dobrý akční spád, ovšem na některých místech vyznívá nepřesvědčivě především díky hereckým představitelům (platí zvlášť pro ing. Bečváře v podání Františka Hanuse). Následující výtka ovšem nespadá na představitele hlavní dvojrole, dokládá široký rejstřík Marvanova herectví. Herectví, které nacházelo odezvu u širokých vrstev obecenstva a přitom si zachovávalo nespornou kvalitu. V souvislosti s věšením obrazu bych chtěl upozornit, že v televizní mikrokomedii Obraz (1963) s Vlastimilem Brodským, je tato epizoda hlavním námětem, a výsledek je ještě lepší (předloha Jerome Klapka Jerome). Mimochodem Poslední mohykán je jedním z posledních mohykánů pamětnické veselohry, následovat budou už jen Hostinec U Kamenného stolu a Pytlákova schovanka.(18.3.2004)

  • Aleee89
    ****

    Uteklo mi asi prvních deset minut a docela toho lituju, protože celou dobu, co film běžel, jsem se bavila. Herci byli báječní (hlavně Marvan) a ač zápletka nebyla zrovna stoprocentní, podáno bylo tvůrci vše s lehkostí a neskutečným humorem. Charaktery postav byly taky vykresleny skvěle, nevidím důvod, proč tomuto českému klenotu nedat čtyři hvězdy.(15.6.2013)

  • tomtomtoma
    *****

    Velmi příjemná a svěží komedie o napravení muže, hlavy rodiny. Diktátora a despoty, který řídí osudy všech ostatních členů rodiny, nádherný herecký koncert, který je vhodně doplňován těmi ostatními. Starožitník Bořívoj Kohout (skvělý Jaroslav Marvan) je energický muž, který nesnese odporu, vládne pevnou rukou a jakési rodinné štěstí je mu nade vše. Až když je mu nastaveno zrcadlo jeho vlastního chování a předtím ještě jeho společenský pád s krátkým pobytem v psychiatrické léčebně, dochází k úlevné a dlouho očekávané, a tím i nečekané změně. Další nešťastní členové rodiny: velmi trpělivá manželka (Meda Valentová), Helena (Soňa Červená), dlouhodobě tající svoji známost, tajný plavec Jaroslav (Jaroslav Mareš), a Zdeňka (Dagmar Frýbortová), jejíž milý ing. Bečvář (František Hanus) vtipně, úskočně a pohotově vyléčí nenapravitelného hrubiána a divocha. Z dalších rolí: ošetřovatel v léčebně (Otto Motyčka), šijící simulant (Erik Zámiš), a starožitníkův zaměstnanec Antonín (Eman Fiala). Zábavná, svěží, zurčící a stále vtipná komedie s vynikajícím Jaroslavem Marvanem v krásné dvojroli.(14.8.2011)

  • Jeanne
    *****

    Je snad i poslední film klasické éry 40. let, ze kterého ještě není příliš cítit ta poválečná a těsně předrevoluční atmosféra. Příběh, který je nutno uznat již druhým zfilmováním Svobodovy hry (původně s Hugo Haasem) je naplněný akcí a vtipem. Jaroslav Marvan vytváří v roli starožitníka Kohouta (hraje i jeho dvojče - lesníka) podobný typ, jako později Louis de Funes. Kohout chce být ve své rodině tou nejvyšší hlavou a nositelem starých morálních hodnot :-) ...přirozeným efektem je obrovská kreativita jeho rodiny a okolí v tvorbě nápadů, jak nejlépe dosáhnout svého a ještě navíc tak, že Kohout může být hrdý na "své" geniální nápady! Legrace je nejvíc asi uprostřed - scény v cirkuse, ve spolku ochránců zvířat, v blázinci... :-))(21.11.2003)

  • Sarkastic
    ****

    „Mamino, ve mně je teď malá dušička!“ - „Možná, že ho nezastřelí…třeba ho jen něčím praští.“ Ach, to bývaly doby, kdy špatně parkující hned, bez reptání zaplatil strážníkovi a ještě mu nabídl cigaretu…Poslední mohykán je zdařilou hereckou exhibicí Jaroslava Marvana. Jeho dvojrole samolibého, cholerického tyrana stejně jako smích trousícího, oblíbeného člověka z lidu se moc povedla, v obou se vyřádil. Ať už zraňuje celou rodinu při zatloukání hřebíku, leze do klece se lvy, šije rukáv fraku pro prince či se kope pod stolem s budoucím zetěm. Jen škoda, že ostatní herci spíš přicmrndávají. Původního Posledního muže jsem neviděl, časem možná napravím (už kvůli srovnání Haase a Marvana), tuhle verzi hodnotím solidními 4*. „Ženich, kterého jsem ti vybral, není sice žádný krasavec, no ale to u muže není nutné. Je trochu menší než ty, ale o málo, jen tak asi o hlavu. Má trochu bříško, ale zato má velkou hlavu, chytrou, no! Den svatby určím do měsíce, souhlasíš?“ - „Ne, tatínku!“ - „No tak je to v pořádku.“(30.6.2019)

  • - Keď sa v psychiatrickej liečebni rozpráva pán Kohout (Jaroslav Marvan) so svojím bratom, hraným tým istým hercom, môžeme v záberoch, v ktorých sa pozeráme jednému z bratov do tváre a druhého vidíme odzadu, postrehnúť, že herec braný zozadu nie je Marvan. (rasistik)

  • - Syn Jaroslav (Jaroslav Mareš) studuje vysokou školu, má teprve před státnicemi, a když jsou výsledky plavecké soutěže v novinách, tak je na nich uveden jako Ing. Jaroslav Kohout. V té době ještě titul mít nemohl. (Záry)

  • - Natáčeno v Praze na Malé straně, Karlově mostě a Maltézském náměstí (dům Bořivoje Kohouta). Plavecký závod, v němž dominuje herec Jaroslav Mareš (Jaroslav), byl natočen v plaveckém bazénu pod Barrandovskými terasami. (M.B)