Tři muži ve sněhu

Přestože jsme doma dost koukali na filmy pro pamětníky, Tři muži mi nějak unikli a tak jsem byla jednoho nedělního odpoledne nadmíru příjemně překvapená, jak milý je to film! Hugo Haas hrál vždycky hrozně nenuceně a civilně, to se mi líbí dnes třeba na Bolku Polívkovi, že se klidně zakoktá, přeřekne, nevím jak to popsat, prostě mluví jako normální lidi. No a Plachta! S ním mám jeden problém, vždycky mě hrozně dojímá, nevím čím to je, vždycky mi nad ním ukápne slzička. O Slavínského komediích jsem někde četla, že jsou jednoduché a naivní, no, nevím, připadá mi, že převyšují značnou část dnešní filmové produkce, zvláště pak prostoduchých amerických romantických komedií.... (12.01.2010)

Další naivní komedie o chudákovi a hodném pracháčovi, ale báječná komedie. Vždy se na ni rád podávám a skvěle se pobavím. Jinak už trochu okoukaný nápad milionáře vydávat se za chudáka, byl tentokráte zpracován s neuvěřitelným vtipem, korunovaným skvělými hereckými výkony, kterým bezesporu vévodil Hugo Haas. A právě kvůli němu, přes veškeré výhrady k této naivní komedii, nemohu dát méně než 5*. (18.04.2012)

Příjemná oddechová komedie se skvělým Hugo Haasem. Kadence vtipů zde není tak značná jako u jiných jeho snímků, což je způsobeno tím, že Haas zde nehraje úplný prim, nicméně i tento prostor, klasický prvorepublikový vtip a hra na záměnu rolí je natolik silné téma, že pan Slavínský ho výborně těží. Krásný film, který si zaslouží pozornost. 75% (12.08.2019)

Slavínský, dávný syn hor, často situoval své filmy právě sem, do lůna krkonošských masivů, v jejichž stínu nalézal cosi přitažlivého a zároveň divácky atraktivního. Stejnojmenný román slavného Ericha Kästnera byl v tomto ohledu vlastně jen vhodnou záminkou, jak znovu připomenout to, co bylo Slavínskému nejdražší – půvab zasněžených horských plání, na nichž se odedávna cítil jako doma. Veselý příběh plný nedorozumění a záměn potom před kamerou suverénně ovládají dva výteční komici, Hugo Haas a Jindřich Plachta. Fenomenální Haas si s chutí střihl dalšího ze svých ošumělých strejců, kteří pod rouškou přátelství a nefalšované upřímnosti podnikají jakýsi exkurz do lidských srdcí, maje přitom na paměti, že šaty dělaj člověka. Oslnivý glanc a eleganci prvorepublikových časů výborně evokuje jak všudypřítomný orchestr R. A. Dvorského, tak několik půvabných dívčích tváří. Tak tedy: horám a lyžím zdar! (03.10.2008)

Nie, nie a ešte raz nie. Chápem, že české predvojnové filmy nie sú vo väčšine prípadov žiadnym zázrakom, ale na určitý štandard kvality má divák i po toľkých rokoch nárok. A tá v Slavínskeho podpriemernom filme evidentne chýba. Nezachraňuje ju ani hŕstka vtedy populárnych hercov, z ktorých je väčšinou komentátorov vyzdvihovaný Hugo Haas, ku ktorého herectvu mám veľmi rezervovaný postoj. Nikomu z českých divákov nezazlievam, že sa na tejto komédii dobre pobavil, pretože aj ona patrí k českému kultúrnemu dedičstvu, ktoré je treba "opečovávat". Ale súčasne nechápem, prečo by som sa k tomu mal proti svojej vôli pridávať aj ja. (07.08.2023)