Kulový blesk

Výborný film. Myšlenka filmu je OPRAVDU originální, vtipy neotřelé a smích vyvolávající, herci výteční, avšak příběh je místy nudný a ztrácí tempo (např. pohledy na domy, u Bílka v bytě). Ač te ju spousta herců z DJC (Divadlo Járy Cimrmana) k tomu Abrhám, Hrušínský a na režisérské stoličce Smoljak (a toho jako režiséra, herce i člověka velice uznávám), nemůžu hodnotit plným počtem, máme prostě lepší komedie (které se můžou chlubit lepším tempem, spádem a vůbec zajímavějším a propracovanějším příběhem). Možná kdyby se tehdy režie ujal pan Lipský... (19.02.2008)

Rodina se dusí - Akce Kulový blesk je nevyhnutelná. Příběh několika rodin, co se chtějí přestěhovat a doktor Radosta ( Rudolf Hrušínský ) jim to umožní v jedné velkolepé " dvanácti směně " K příběhu je přidružen ironický vypravěčský hlas ve třetí osobě v podání Dr. Ládi Knotka ( Josef Abrhám ). Ve 35 minutě je v záběru sídliště Prosek v době, kdy tam ještě nestál obchodní dům, to je skoro unikátní záběr. Veselé i smutné příhody při stěhování dvanácti rodin ve scénáři Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka z pěknou pražskou atmosférou. (23.07.2010)

Smoljak, Svěrák na Hrad, pro nějaké vyznamenání, ale už! (teď mě ale tak napadá, že on je Klaus nemá moc rád, co?). Naprostý skvost mezi českými komediemi, o něco méně známý než Mareček či Vrchní, prchni (nezaslouženě)... Formální mimořádně vynalézavý (scény noční "zkušební směny" ,minutový záběr na piáno,podbarvený Mozartovým Donem Giovannim, symbolizující odchod starého Mistra,...), scénáristicky a komediálně vybroušený (ostatně, jako většina ostatních děl Cimrmanovců), z mnoha gagů vzpomeňme na "Už si dostal v osm do držky?", "SPINKAT! OKAMŽITĚ SPINKAT!", "Severín/Einstein podoba", či "Ke druhé koleji přijel osobní vlak". Celé je to zároveň něčím víc než samotnou komedií - o čemž svědčí například mimořádně milá postava Mistra Bílka, který hořkosladce bilancuje život či o něco méně vydařené téma "rozseklé" rodiny Tkadleců. Zbytek už ovšem srší vtipem v tom nejlepším slova smyslu - absurdní humor (Abrhám na svatbě důchodců) střídá komika situační, až ztřeštěná (Severín), všechny postavy jsou něčím zajímavé a směšné, zj. snad nejslavnější naturščik českého filmu Milada Ježková v roli paní Jachové. Tu byste ve skutečném životě prostě zabili. Další dva výkony hodné podtrhnutí - Smoljakův šílený Severín (podle mě jeho nejlepší role) a Hrušinského nelidsky schopný organizátor Kulového Blesku, dr. Radosta. Samozřejmě výborných výkonů je tu celá řada (obligátní Abrhám - zj. jeho opilecká kreace nezapomenutelná), najde se i pár slabších (třeba ta ženská na svatbě... jak ta mohla prolézt castingem, nepochopím nebo pan Tkadlec). Pro mě je Kulový Blesk jednou z nejlepších a nejkvalitnějších komedií, které u nás vznikli. 100% (25.06.2006)

Smoljak + Svěrák = *****. Výborná komedie, herecký koncert Josefa Abrháma, Rudolfa Hrušínského i dalších. Geniální scénky, spousta vtipu. Velmi se mi líbí scénka, která se odehrává za tmy, při cvičném nočním přesunu: "Dámo, vraťte mi ty housle!". A ten konec...škoda jen, že není pokračování :-) "A máte sklep?" :-) (06.07.2010)

Plnokrevný Smojakův režisérský debut byl a je stejně průrazným úspěchem scénáristického cimrmanovského dua Svěrák-Smoljak. Tato crazykomedie nepostrádá snad jedinou klávesu ze stupnic lidského citu a plnosti života. Zdánlivě recesistický podnik sestěhovávání i přestěhovávání potřebných jedinců, kteří by sami, vlastními silami, nebyli s to na uskutečnění svých bydlištních potřeb ani pomyslet, se mění logikou děje i vůlí svých tvůrců v podobenství o nadčasovém stavu mysli i ducha českého člověka. Odstíny svérázů i stereotypů, které nám představují hned úvodní sekvence ze schůzky všech účastníků akce Kulový blesk, jsou jedinečné, svérázné a pro postižení hlavních typů více či méně vyčerpávající. Svéráznou kategorií v této galerii je dr. Radosta v uchvacujícím podání Rudolfa Hrušínského II. Je jakousi nostalgií za zcela vymizelou kategorií prvorepublikových menedžrů, generálních a sekčních ředitelů, těch, kteří tvořili páteř jejího vzmachu v oáze kreativního podnikání dnes již legendárního baťovského typu. Jakkoliv v autorském i Hrušínského pojetí jsou obsaženy sebeironické a shazující prvky, pozitivní jádro tohoto jedinečného typu zůstává zachováno. Ti, kteří jsou postaveni do popředí v čele s operním bardem Bílkem a ostýchavým Abrhámovým psychologem Knotkem, jsou současně nositeli rušivých šumů-bezděčných mystifikací, které jednak popohánějí děj, jednak jsou zdrojem neustávajícího gejzíru nápaditých gagů-hlášek. Opilecká Knotkova mise je např. v mých očích korunována jedinečnou scénou rozhorlené Knotkovy choti v jadrném ztělesnění Daniely Kolářové stojící nad postelí, v níž svůj kocovinový sen právě dospal její choť; probuzen, vystrkuje z přikrývky pouze tu část hlavy, která mu umožňuje jedním vyděšeným okem sledovat oprávněné rozhorlení jeho něžnějšího druhého já, jež předchází nevyhnutelnou Knotkovu canossu kajícné pouti po domácnostech, jež oblažil svou tlampačovou opileckou bujarostí úspěšného svatebního svědka. Zdá se, že uplývající čas tyto výrazné rysy a prvky komedie úspěšně přesahující svou ultranormalizační dobovou determinantu dále zesiluje a prohlubuje. BLESK se tak také mění v kouzelné čidlo, které výrazně usnadňuje pochopení nejednoho duchovního zákoutí české polistopadové zkušenosti. (12.09.2007)