Vrchní, prchni!

Komedie s povedeným námětem, která se dá vidět opakovaně, byť při každé nové repríze - jak už to člověk zná takřka nazpaměť - se na to samozřejmě díváte trochu jinýma očima, kdy už vám leccos z toho jako taková sranda přijít nemusí. Nově si tam asi nejvíc cením možnosti vidět řadu známých pražských hospod na začátku 80. let a Prahu jako takovou, jak tehdy vypadala - výrazně od šedivých dob totáče prokoukla a zkrásněla. Btw. většinu lokací znám osobně: (dnes již bohužel zaniklé) Fišerovo knihkupectví, karlovarská kolonáda, žižkovské ulice... Stojí za to mrknout na web Filmová místa.cz, pokud to člověka zajímá víc. A pak je tu samozřejmě herecký výskyt Dagmar Patrasové, která je zde tehdy zamlada zcela oslňující, byť se člověk poněkud zdráhá věřit, že by její postava tak strašně nesnášela svého bohatého partnera, že by měla potřebu mu zahýbat s chudým knihkupcem v podání Abrháma - myslím, že obsadit ho do role děvkaře, nebylo dobré rozhodnutí, protože ty jeho úspěchy u žen jsem mu nevěřil, už když jsem ten film viděl v dětství poprvé, natož teď (navíc nemám rád filmy, v nichž skuteční manželé hrají manžele i ve filmu). Ještě poznámku závěrem - přijde mi zajímavé, kolik podobností vykazuje Dalibor Vrána s Františkem Loukou z Kolji (záliba v ženách, vlastnictví vysmívaného vozítka - Velorex vs. Trabant, hraní na hudební nástroj...) - já si prostě nemůžu pomoct, ale podle mě si Svěrák do těchto svých filmových děvkařů dával něco, co mu v reálném životě bylo odepřeno... (11.05.2012)

Další stará klasika, na kterou vždy rád podívám znovu. Pepa Abrhám podal excelentní výkon, který byl navíc podtrhnut skvělým Svěrákovým scénářem a Smoljakovým citem pro režii. Příběh nabitý spoustou nestárnoucích hlášek, humorných situací i emocemi – které z toho vyzařují pořád stejně i po tolika letech. V porovnání s dnešními komediemi je tohle prostě legenda. Jediný důvod proč tomu nedám plný počet je ten, že mám ještě oblíbenější československé klenoty. (03.04.2018)

Navzdory predestinaci dobou svého vzniku natočil autorský tandem Ladislav Smoljak (režie) a Zdeněk Svěrák (scénář) nadčasovou a geniální tragikomedii, v níž zúročili většinu svých předností. Smoljakova nenápadná režijní práce (málokdo ho vnímá a oceňuje jako režiséra - neprávem) a hlavně scénář Zdeňka Svěráka (dle mého názoru nejlepší žijící český scénárista) postavený nejen na humorném nadhledu a vtipných replikách, ale i na věcech závažných (krize středního věku, vnitřní nesoulad ideálů a praktického života, nesnesitelná lehkost bytí ženatého donchuána...), jsou spjaty implicitně s estetikou divadla Járy Cimrmana - důraz na civilnost, nenápadnost, verbální charakter snímku, převažující optika mužského světa, nemluvě o provázanosti explicitní (herecky je obsazen téměř celý ansámbl). Všemu ovšem dominuje herecký výkon a vizáž Josefa Abrháma, na jeho charismatu a hereckém mistrovství stojí celá umně budovaná stavba filmu. A Abrhám je velký herec, pracuje s minimem výrazových prostředků, často hraje jen proxemicky, mimikou a gesty... Jeho mlčenlivý, zkroušený, jakoby vnitřně zlomený uhrančivý výraz doslova vystupuje nad rámec filmu... Nedílnou součástí snímku je i vynikající a koloritu filmu odpovídající hudební složka Jaroslava Uhlíře, jeho nostalgií prostoupený Severní vítr přesně koresponduje a dotváří tragikomické vyznění filmu (navíc již zlidověl stejně jako většina replik z pera Zdeňka Svěráka - ta koncentrace ,,hlášek" je skoro až neuvěřitelná). Za pozornost stojí jistě i hold němé grotesce vzdaný v závěru filmu - hromadná honička číšníků po kolonádě v Karlových Varech jako by z oka vypadla z nějaké taškařice němé éry...jen místo strážníků se tu honí číšníci... Umně krásný, vtipný i dojemný film, který možná odráží i cosi z typicky českého národního charakteru... (05.10.2007)

Tohle mohu vidět třeba obden a pokaždé u toho zůstanu sedět. Každá minuta je totiž dokonalá. A je to další Svěrákovina, která obohatila jazyk český o mnoho hlášek, které zlidověly. Obsazení herců dokonalé a každý podal maximální výkon, nejvíce samozřejmě exceluje Abrhám. Tak to bude jeden párek, jedna limo, takže 5 Kčs. * * * * * (12.01.2014)

„Ale ostřekovače vám přece nemusí hlásit, vždyť to vidíte i sám, ne?“ Nevidím jediný dôvod, prečo tomu nedať plných 5*. I po desaťročiach dokonalá pecka. Máte skvelé filmy, v ktorých ale je napr. 10-minútová zbytočná dejová odbočka, bez ktorej by to bolo lepšie a ktorá je taká nudná, že s čistým svedomím nemôžete dať 5*. U Vrchní, prchni! nič také. Nie je v ňom nič navyše. Všetko, čo tu má byť, tu je. A nie je tu nič, čo tu nemá byť. Dokonca aj veci, ktoré sú zdanlivo len také neškodné srandičky, majú svoje opodstatnenie (rozprávka o prasati v žite). Scenár je úžasný, plný absolútne božích hlášok a famóznych dialógov. Postavy sú uveriteľné. Jednotlivé scény už kultovejšie byť nemohli. Logické chyby si všimnete až pri tridsiatej repríze (prečo, keď za ním všetci utekali, si nikto nezapamätal ŠPZ vozidla? Ako mohli na svadbe súhlasiť s platbou vopred, kedy nevedeli, kto čo zje a vypije?). Do dokonalosti (a k piatej hviezde) to potom ruka v ruke dovádza dokonalý Abrhám (ale aj ostatní sú skvelí), geniálna Uhlířova pesnička, fantastická atmosféra starého pražského Žižkova a zaujalo ma, že je to prísne realistické; približne takto nejako by to prebiehalo, ak by sa nejaký chlap rozhodol stať s falošným čašníkom; ani raz som si nepovedal, že je to prehnané, že toto by sa určite nestalo alebo že sa nezachoval normálne. Všetky Vránove činy a rozhodnutia, nech sa javia byť akokoľvek absurdné, sú ukotvené v realite. Spätne oceňujem nielen perfektný situačný humor, ale i rôzne nečakanosti v scenári (napr. Vránova silná posadnutosť sexom, čo je pravdupovediac zaujímavá dejová vsuvka, mohlo by sa zdať, že bez nej by to bolo lepšie, ale  nebolo). (01.01.2005)