Láska z pasáže

Nejlepší Soukup, jehož režie je poznatelná na sto honů. Nemohu si pomoct, atmosféra socíku mě nikdy nepřestane fascinovat, vyrostli v něm moji rodiče, takže to znám jen z vyprávění a filmů a i když bych 100% neměnil, na filmy z té doby se vždy rád podívám. Na české poměry až neobvykle drsný a temný závěr dodává filmu pocit určité výjimečnosti. Příběh ale vlastně stojí za starou belu. Body tu získává právě jen ten komunismus a závěr. (23.02.2021)

Tento film docela odpovídá realitě 80. let minulého století. Dokonce ukazuje, že ani ten slavný socialismus nebyl bez poskvrny, a to je na "totalitu" co říct. Dneska se točí skoro jen odpad a přitom - podle mainstreamu a podobných idiotů - tady vládne pravda a láska a svítí sluníčka. Láska z pasáže je hezký film, docela drsný, se skvělými herci. Kdo ještě neviděl, měl by napravit. (17.01.2019)

Náhodou! Neznám na vlastní kůži dobu, jakou popisuje film natočenej rok před mým narozením, ale nějaká ta komoušská atmosféra mě lízla. Sice se člověk neubrání úsměvům při pohledu na Vaculíkovu patku, kudrnatýho Vašuta nebo kozačky Kulíškový a když začnou znít hity Michala Davida, tak už jdu do kolen, ale to k filmům z tohohle prostředí a doby prostě patří....A ta dramatická vlna (rozuměj konec) mi sedla...jen nechápu zařazení do žánru muzikál??? (19.04.2010)

Ještě dříve, než noční život Prahy a jejího podsvětí v 80. letech uhranul Radka Johna a Víta Olmera, pustil se do light verze zobrazení těchto reálií Jaroslav Soukup, který mezi pasáže a noční bary zasadil romanci na šikmé ploše se pohybujícího Lukáše Vaculíka a sympatické Táňi Kulíškové, kteří musejí čelit tlakům ze strany kriminálnických frajerů Miloše Vávry, Marka Vašuta a dalších. Někoho překvapí, jak skvěle ve filmu fungují písně v podání krále diskoték Michala Davida, které kupodivu nijak nenarušují ponurou atmosféru filmu, ale naopak jsou jeho obrovským plusem a dopingem. Jaroslav Soukup asi neměl v plánu natočit nějaké veledílo, ale film jako pomník doby v toku času překvapivě zraje a z žánru "romance s Vaculíkem", jak jsem ho kdysi vnímal, se dostal někam úplně jinam. A není náhoda, že ze všech těch Soukupovsko - Olmerovsko náhledů do pražských barů jsem ho viděl jednoznačně nejvícekrát. (26.01.2013)

Vidieť ulice a pasáže Prahy nepokryté reklamnými plagátmi, bannermi či bilbordami je dnes ako zjavenie. Mediálne sa to nazvalo normalizačnou šedivosťou. Tá však skôr vyplývala z toho, že v Prahe sa za socializmu nič poriadne nerekonštruovalo, čo sa týka starých budov a obytných domov. Všetko pokrývali nekonečné lešenia. Omietky boli nedbanlivosťou a nepretieraním obnovnými farbami sivo sivé. Ulicami vírili kúdoly prachu, z toho najmä tá šedivosť. Absencia reklamy v uliciach dojem sivej prítomnosti len zdôrazňovala. Za neskalený pohľad na pôvodné socialistické neónové svietidlá a nápisy na baroch a obchodoch, za vtedajšie pasáže si film zaslúži neostať zabudnutý. V pasáži Lucerna vo filme je reklama, akú už dnes neuvidím, hoc by som chcel: "Program filmového umění - Nonstop.". Príbeh nič moc  - mladý umývač okien má dlžobu u miestneho úžerníka. Popri tom zbalí kolegyňu, podieľa sa na vykrádačkách bytov a kšeftuje s čím režim kšeftovať dovolil - napr. s úzkoprofilovým tovarom, akým vtedy boli napríklad bicykle, či televízory, na ktoré boli v obchodoch poradovníky. V tomto smere je príznačná scéna kedy sa na čerstvo umytom výklade obchodu s cajglami zaskvie rukou načarbaná veľká ceduľa  s nápisom: "Kola nejsou!". P. S. Diskotéky nesmeli vtedy púšťať akúkoľvek hudbu - prehrávkové a inšpekčné oddelenia, udeľujúce licencie nielen hudobníkom, ale aj dídžejom, mali inštrukcie o povinnom púšťaní veľkého percenta domácej a socialistickej tvorby. Aj preto vo filme na didžinách znie síce angličtina, ale všetko sú to len hity Miroslava Žbirku, prespievané do angliny. (27.08.2022)