Svatba upírů

Mnoho lidí vyčítá autorům vykrádání zahraničních filmů či dokonce povídky Josepha Sheridana LeFanu, kterému je mimochodem tento snímek věnován. Přesto všechno si myslím, že to vůbec tragicky nedopadlo, přestože jsem se párkrát přistihl, že jsem u něj podřimoval. Mohly za to místy neskutečně nudné pasáže, kterých zde bylo na můj vkus až zbytečně příliš mnoho. Nejprve musíme lehce překousnout vypravování našeho hrdiny, který se zahleděl až příliš vážně do jakéhosi poradce, co se vztahů a společenské etiky týče. Abychom následně mohli sledovat jak anglický šlechtic solidní češtinou začne oblbovat českou společnost. V těchto chvílích mi docela vlažné tempo příběhu moc nevyhovovalo a nepomohli ani rádoby vtipné momentky. Jediný kdo celou situaci zachraňoval byl Petr Nárožný a jeho hlášky. Naštěstí na rozdíl od novodobých amerických sraček, celkovou úroveň pozvedli výkony celé řady známých českých herců. Vedle Nárožného zde zazářil i Viktor Preiss, který podal opět velice slušný výkon, stejně jako Luděk Kopřiva či Oldřich Vízner. O něco slabší Hrušínský a Bartošová už tak úchvatní nebyli, ale pořád to bylo v rámci snesitelnosti. Jako největší prim vidím fakt, že se tvůrci nebáli experimentovat a navíc celý svůj výtvor pojali v ryze humorném provedení. Soukup si jel pěkně po své vlně a já jsem mu za to do jisté míry neskutečně vděčný. Jakmile se totiž na scéně objeví upíří smetánka, věčně hladová a hlavně pěkně nadržená, jde úroveň snímku rapidně nahoru. Divák se konečně přestane nudit a dočká se několika velice pěkných minut, na které se nedá zapomenout. (19.04.2011)

Film o lásce člověka a upíra, jenž oslavuje cudnost a pasivitu. Ano, kdo by to byl řekl, že série "Twilight" bude mít precedens v podobě o patnáct let staršího českého filmu v režii člověka, jenž české kultuře dal Kamarády do deště, Discopříběhy a majora Meisnera? Svatba upírů je typický zástupce jedné linie posttotalitní kinematografie první poloviny devadesátých let. Zatímco během komunismu bylo zcela běžné, že česká popkultura (obzvláště pak hudební produkce) parazitovala na západních titulech po revoluci se najednou plagiátorské tendence vycházející z omezené domácí distribuce, potažmo z cenzury, obrátily do ambice točit české příspěvky zahraničních žánrů. V souladu s dobovou náladou se při tom tvůrci neomezovali na pouhé kopie, ale ve snaze být světoví a současně ukázat unikátnost českého prostředí přicházeli s okázale "českými" variacemi západních schémat. Protože horor v českém prostředí, přinejmenším pak jeho kinematografii neměl vyloženou tradici, vycházeli Soukup a spol. z Polanského komedie "Ples upírů", zřejmě coby prvního slovanského otisku v rámci hollywoodského žánru. Coby hrdě český projekt se "Svatba upírů" jednak okázale rozchází s upírským kánonem (na české upíry si s česnekem nepřijdete a s těmi krucifixy to také není až tak žhavé) a v souladu s dobovou rétorikou vyzdvihuje přednosti českého prostředí až s vehementností turistického průvodce. Praha je tak prezentována jako město alchymistů a golemů, ale jako největší její přednost stejně platí pivo. "Svatba upírů" současně zapadá do dobové tendence přeměny image totáčových hvězd pro novou dobu. Film tak měl evidentně skýtat průlom televizní celebritky a zpěvačky Ivety Bartošové do světa filmu coby představitelky romantických partů, zatímco pro Rudolfa Hrušínského nejml. měl smazat jeho image floutkovského teenagera a jeho statut idola dívčích pokojíčků umocnit partem roztomilého a citlivého romantického hrdiny. Ani pro jednoho z nich se nicméně tato změna neuchytila, a tak snímek představuje o to bizarnější úkaz v rámci jejich tvůrčí dráhy. (25.08.2013)

Hezká ukázka toho, že / jak mohou přinejmenším zdánlivě velmi průměrní režiséři točit (svým způsobem) skvělé filmy, když si umí vybrat a)dobré spolupracovníky, b)látku a c)žánr. „Měli byste vidět, jak to vypadá v Karpatech. Hrabě Polanski říkal, že měli za zimu jediného šlachovitého dřevorubce...!” Soukup se svými vzory hrdě chlubí, což je v tak vybrané společnosti pochopitelné a je třeba mu výjimečně přiznat, že jeho dílko se třeba „Fearless Vampire Killers” v lecčems vyrovná. No ano, jsou tu Bartošová (tuším, že předabovaná) a Hrušínský nejml., nicméně vzhledem k naladění snímku jejich prkenné výkony v dobrém vyniknou (vzpomeňme na Keanu Reevese v Coppolově Drákulovi...). Některé vtípky lze považovat za velmi povedené („pro to, abychom se upírům přihlásili, byl jen profesor, který tvrdil, že učiníme-li tak, upíři nám odpustí...”), ale i ty méně pamětihodné podání tak skvělých herců jako Preiss („Někdo mi saje kapelníka. Sotva přijel ze Salcburku, už si píše Requiem!”), Vízner („Děvko!"), Nárožný („Kde jsi byl? Hledal jsem Tě po všech hospodách!“ / „Ale já pivo nepiju, strýčku.“ / „Nevadí.“) a Marek („Jmenuji se Roman.”). Drobné vady velmi vtipném scénáři ze škatulky horrorové komedie hravě zakryje lahodný gotický vizuál (v barokních kulisách ovšem) mocně podpořený opulentní výpravou. Jeden z mála filmů, jehož sledováním nejsem ani po skoro 20-ti letech zklamán. Soukupův pád do propasti nevkusu dnes přičítám spíš tlaku publika a potažmo producentů, kteří dávali ve druhé polovině 90. let přednost Potměšilovu šaškování v roli majora Maisnera. Kdo dá Soukupovi resp. ambicím obohatit žánrově chuďoučký rybníček současné české kinematografie? (26.09.2012)

Díky hercům jako Petr Nárožný a Viktor Preiss je Svatba upírů koukatelnou českou slátaninou na upíří téma. Jaroslav Soukup je sice hrozný režisér, ale v tomto případě to ještě tak hrozné není a kdyby u hlavní ústřední dvojice volil lépe a místo Hrušínského a Bartošové vybral opravdové herce, tak by film povýšil minimálně o jednu příčku výše. (23.08.2020)

Jaroslava Soukupa nemusím, z jeho filmů se mi líbily akorát Pěsti ve tmě a podívat se ještě dokážu na některý jeho filmy s Vaculíkem, ale to je všechno. Takže vážně nechápu, jak se mi tenhle film mohl líbit mnohem víc, než Polanského Ples upírů, kterej úplně bezostyšně vykrádá? Příběh odsejpá, žánrová klišé jsou brána právě s tím lehkým nadhledem, který dává diváku tušit, že se autoři sice nijak příliš vážně neberou, ale že jenom sranda to taky není. Navíc se jim povedlo nesklouznout do záchodového ani vulgárního humoru. Bartošová sice není žádná super herečka, ale zase je v té době prostě roztomilá (a taky nadabovaná). A Viktor Preiss byl pro mě v té době archetypem upírského hraběte. Už jen kvůli němu se to musí vidět. Avšak i ostatní herci jsou nezapomenutelní, ale nejvíc mi v paměti utkvěl asi Vladimír Marek jako teplej upír Roman. Celkem se dá i atmosféra, která je na český horor hodně hutná a kulisy se mi taky líbily (oproti některým jiným to bude patrně tím, že jsem obyčejný divák a ne profík). A už jen hláška Jmenuji se Roman je podle mě dokonalá. (22.03.2006)