Režie:
Karel SteklýKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Ladislav ŠtaidlHrají:
Jaroslava Obermaierová, Zdeněk Hradilák, Ladislav Potměšil, Nina Popelíková, Josef Vinklář, Otakar Brousek st., Milan Riehs, Karolina Slunéčková (více)Obsahy(1)
Herečka Xena Longenová a její manžel Arthur patřili k výrazným osobnostem pražských kabaretů 20. let, Xena však byla jako člověk citlivější a jako umělkyně talentovanější. Dokonce o ni projevilo zájem Národní divadlo. Režisér Karel Steklý zachycuje kaleidoskopicky zvolenou dobu, barvitě vykresluje jednotlivé postavičky, mezi nimiž nechybějí ani další výrazné osobnosti, třeba novinář a dramatik E.E.Kisch, v jehož Tonce Šibenici Longenová zazářila. Snímek však nedosahuje žádoucí plastičnosti ve vykreslení jednotlivých reálií i lidských povah, předkládá poněkud zmatený obraz avantgardní umělecké bohémy. Však také divácký zájem sklidil velice omezený. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (5)
Priserna normalizacna konina za 5 % ()
Jestliže se tímhle kdy Jaroslava Obermaierová pyšnila, potvrdila se tím její tragická kariéra. Byla zjevně stejné povahy jako "kaledoskopické" zobrazení doby, které bylo tak časné pro výlety do 1. republiky v 70. a 80. letech. Nemá smysl více rozebírat tak povrchní, vylhanou záležitost, jež dala do chodu nemohoucnost většiny z tvůrčího týmu. ()
Domácí kulturní scéna měla v meziválečném období několik pozoruhodných osobností. Bezesporu k nim patřila i Xena Longenová (vlastním jménem Polyxena Marková), mimořádně talentovaná charakterní herečka. Její osud se rozhodl převést do podoby životopisného filmu režisér Karel Steklý, který si napsal i námět a scénář. Ať byly původní záměry jakékoli, vyšla z toho nakonec prapodivně neživotná mozaika. Mizerně nastylizovaná atmosféra dvacátých let, kterým kralovaly kabarety a pražská bohéma, je pouze vedlejším doplňkem k frázovitému zobrazení nevyrovnaného manželství Xeny a bouřliváka Emila Artura Longena. Film se zabývá ve zcela patetické rovině jen triumfálním výkonem Xeny Longenové v divadelní adaptaci Kischovy povídky Tonka Šibenice a nesmyslně vynechává scény jako Rokoko a Divadlo Vlasty Buriana, které sehrály v životě obou manželů velký význam (Burian zde umožnil Xeně žádané uplatnění a Longen se záhy stal dvorním dodavatelem nových her-frašek). Scénář, výprava, hudba i herecké výkony pohřbily celý projekt do normalizačního hrobu. V případě Jaroslavy Obermaierové je to škoda, protože se jí tu rýsovala opravdu velká příležitost. Tak výjimečné téma a tak odbytá realizace. Vždyť Karel Steklý v tom měl bohatou praxi. ()
Z osobnich duvodu davam o jednu hvezdu vic. Karolina to zkousi na Jarku...toho jsem se nenadal... :-) ()
Režisér promarnil šanci využít velice originální námět a přiblížit divákovi meziválečnou kulturní scénu z trochu jiného pohledu. Zůstal někde v půli cesty, ukázal jenom něco a někoho, jako by měl strach vykreslit tuto dobu pro diváka přitažlivěji. ()
Reklama