Bolestná realita

Nadprůměrně chytrá teen romance s nadprůměrně sympatickou bandou postav, Stiller neni hloupej, i klišéčka zvládne slušně prodat, přimíchávat pokusy o generační reflexi se mu už ale do milostné linky moc nedaří, povětšinou totiž shrnuje dost obecná témata a bez opravdových osobních vpádů do scénáře prostě a jednoduše ilustruje to, že po škole to může bejt dost na hovno. Mě opravdu dostal až scénou před barem, kde s Hawkem opravdu předvedli střet s přesahem, jímž by to klidně mohl celé zakončit a já bych byl spokojen. Takhle je to "jen" milá romantika s milym duem Ryder Hawke, skvělou Lubezkiho kamerou a kouzlem devadesátek, pro který mám osobně fakt slabost... (30.05.2014)

Občas má člověk to štěstí, že ten správný film potká ve správném momentu svého života. Zásah filmu pak může překročit hranici obyčejného filmového zážitku a zásadním způsobem může ovlivnit i život samotný. Reality Bites tím filmem v mém případě není, ale můj soukromý vesmír zasáhl natolik, že má k podobné výsadě hodně, hodně blízko. Ten chybějící střípek je Stillerova nerozhodnost, zda film vést a zakončit spíše v rovině romantické komedie, anebo se nekompromisně rozhodnout pro existenciální rozervanost. Kdyby zvolil druhou možnost, Reality Bites by se pro mě stal dokonalým filmem. To drásající pnutí, jaké v půlce filmu mezi sebou mají Winona Ryder a Ethan Hawke (mimochodem moji soukromí kandidáti na nejlepší intelektuální pár ever hned vedle Ethana s Julie Delpy) je podle mého názoru totální tvůrčí majstrštyk (casting, scénář, dialogy, vedení herců, chemie mezi nimi atd.), za který by každý další tvůrce dal nevím co. Navíc způsob, jakým Lubezki hlavní charaktery dokonale tesá, dělá ze sledování až fyzicky příjemný zážitek (Winona tu pro mě naprosto dokonale ztělesňuje ženskost 90. let). A právě esence let devadesátých, která filmem prostupuje jako neviditelná, ale všudypřítomná mlha, dodává Reality Bites feeling staré a nepodstatné momentky, jakou člověk po letech vyštrachá někde z krabice, a když se na ní podívá, uvědomí si, že tehdy prožíval něco speciálního. A tenhle pocit jsem naposledy cítil u Chlapectví. 8,5/10 (12.06.2018)

Myslela som si, že už kvôli tej romantickej odrhovačke Baby I love your way to je nejakým spôsobom kultový film. Trt makový. Nepozerala som ho síce na 100%, ale prečo? Lebo sa to nedalo. To bola taká strašná, preafektovaná NUDA, že som sa väčšinu času radšej nedívala, len počúvala tie ich "dozrievajúce" plky a problémy a varila obed. Hádam jediná zábavná postava bol nafúkaný moderátor okázalo trápnej rannej šou :-) Prípadne ešte divní rodičia. Naopak mladí protagonisti mi prišli totálne nezaujímaví, trápne rozháraní, infantilní a neznesiteľní. Ako vravím, nedávala som úplne pozor, ale nemyslím si, že by to príliš pomohlo. Aspoň ten vyprážaný patizón čo som upiekla pri filme, bol skvelý :-) (02.09.2013)

Takovej ten klasickej film prakticky o nicem a bez poradnyho deje, kde se resi hlavne vztahy party cerstvejch absolventu, ktery vylezou ze skoly s hromadou idealu a postupne zacnou mit problemy, hlavne s praci. Ale je to natoceny pohodove, je tu perfektni hudba a herci, i kdyz se obcas chovaj jak hovada, hrajou perfektne, obzvlast Hawke je paradni, ale i Stiller a Zahn podavaj svuj nadprumer. Celkove misty zajimavy, misty trochu zdlouhavy a stereotypni, nicmene za slabsi 4*. (20.10.2008)

Zpočátku se film tváří jako pohled do života mladistvých, s rádoby „cool“ postavami a provedením. Stále je to ale kýčovitá a ničím zajímavá romanťárna, která chvílemi ukrutně nudí. Neříkám, soundtrack se docela povedl, dívat se na to nějak dá a určitou generační výpověď to (alespoň zčásti) pravděpodobně má, ale nejedná se o nic, co by mě nějak zaujalo nebo co bych chtěl někdy vidět znovu. Docela zívačka – 2* (4/10). (24.11.2014)