Otesánek

Vcelku mě překvapilo, že se tento film na ČSFD žebříčku uchytil tak nízko. Je to snad kvůli tomu, že byl nepochopen? Můžu se jen domnívat, avšak k obhajobě Otesánka váženého pana Švankmajera mohu říci toto: Otesánek je jeden z mála jeho snímků, který dá se říct splňuje klasický scénář (Jídlo a Možnosti dialogu kupř. ne). Je to převážně umělec, na to by měl být kladen velký důraz! Neboť jeho sdělení nemá jen tu povrchní formu. Surrealismus, který do díla vkládá má účel. Jeho leckdy nepochopitelné obrazy mohou v divákovi vyvolat nechutenství, ale málokdo si uvědomuje, že je to účel. Někdy by zkrátka chtělo si zjistit o autorovi více, protože je velká škoda, že hodnocení v některých případech nedosahuje ani 2*. Škoda! Vyděli jste snad lepší zpracování příběhu Otesánka? Jestli ano, napište mi, ráda se podívám. Ale já zatím ne! (25.11.2013)

Příběh o populačním dilematu, které naši mysl zasahuje stejně jako tento umělecky hrůzný film. Švankmajer si, jako obvykle, pohrává s detailem, který může představovat krásu i hnus. Příběh o patologickém chování většiny matek, ochraňujících své syny, ať jsou drogovými dealery, či psychopatickými vrahy. Babička však již přichází, aby se postavila tomuto kanibalské krveprolití. "Kam jsi dala mou motyku!!!" :-) (24.01.2016)

Tak nevím z čeho mi bylo ve filmu víc mdlo. Jestli z večeře anebo z Otesánkových vražd J. U Švankmajera si vážím toho, jak krásně využívá loutky. Netradiční podání jinak klasické pohádky mě opravdu vzalo. Kamera byla také skvělá a záběry – střihy na pohybující se jídlo jsou opravdu zajímavé a celému filmu dodávají šmrnc a zdůrazňují tak absurditu celého příběhu. (20.08.2006)

Již samotný dosti morbidní začátek mě doslova dostal svým „úchylným“ ztvárněním, že i na děti se dá u sádek čekat dlouhá řada. Zapomeňte na klasický způsob dělání dětí, protože Švankmajer nám nabídne několik velice působivých způsobů, jak lze přijít k vytouženému děťátku. Atmosféra v tu chvíli připomíná psycho jízdu se vším všudy a to i díky skvělému výkonu Veroniky Žilkové a Jana Hartla. Oba herci se svých rolí zhostili opravdu bravurně a se ctí. Ne nadarmo získal snímek v roce 2001 prestižní ocenění Českého lva za nejlepší film. Otesánkovi je často vytýkána především jeho délka, protože popravdě některé pasáže zbytečně nudí a jsou až nepřiměřeně natahovány. Dokonce i samotná atmosféra má několik nehezkých výkyvů, kterým se dalo kratší stopáží vyhnout obloukem. Asi nejzajímavějším prvkem jsou jednotlivé postavy, jejichž charakteristiky podstoupí během filmu několik výraznějších proměn. Tou nejvýraznější lze vidět u manželů Horákových, ale ani ostatní nezůstanou pozadu. Jejich sousedy si zde zahráli Pavel Nový a Jaroslava Kretschmerová, kteří mají na svědomí několik opravdu nezapomenutelných momentů a hlášek. Stejně jako jejich baculatá dcera Alžběta. Ta si ráda čte kromě pohádek především velmi poučné knížky ze života a v jejím podání jsou některé hlášky opravdu velice trefné. Dále zde máme i věčně nadrženou staříka, který se rád dívá malým holčičkám pod sukně. Pan Žlábek patřil k mým nejoblíbenějším. (20.04.2011)

Nemůžu říct,že bych se při sledování tohohle filmu nebavil,ale já prostě toho Švankmajera nemusím.Nebo spíš jeho filmům nerozumím.Navíc tenhle film porazil při udílení Českých lvů můj milovaný Tmavomodrý svět a to mi leží v žaludku už 11 let! P.S. 7 let poté,co jsem napsal první část tohoto komentáře,musím něco připsat.Během těch 7-ti let jsem nakoukal všechny filmy Jana Švankmajera a změnil jsem na něho názor.Hlavně film Něco z Alenky mě přiměl projet celou jeho kinematografii a opravdu jsem jeho filmům podlehl.To ale nic nemění na tom,že Otesánek je pro mě nejhorší Švankmajerův film a vítězství na Lvech jsem mu pořád neodpustil. (25.03.2011)