Nikdy nepláču

Hoc už nedonesie výplatu, preds´ oplatí sa poznať tatu. V ďalekej cudzine ho pri práci v dokoch zavalilo, a tak dcérisko do Írska pre telo (a prachy) dolietilo. Krok za krokom poznáva totožnosť otca, dozvie, že vtipálek bol, makal, rád maloval, a nečudo: bol aj zvodca.  Rumunečku mladú, čo v kaderníctve u chlípneho majiteľa pracovala, si tatík zamiloval tak, až prirodzene nabobtnala. Problémom sú peniaze, čo po mŕtvych dakedy ostanú, akú úlohu ony v ďalšom živote dostanú? Vystrojí sa v katolíckej domovine paránny funerál, alebo bude nasciturus*) žiť o niečo lepšejšie na tomto svete dál? Výsledok vcelku fajný, pripomínal vzdialene filmy Loacha Kena, no skôr stredoeuróbska job mizéria v nom zobrazená. Pravdu má ale aj recenzentka JitkaCardova: okrem popisu reality a chrochnenia v prekariátnom systéme, sa nič nové nekoná. A že nakoniec vystrielam k hodnoteniu 4 hviezdne rany, na svedomí má k filmu hudba od skvelej Hanie Rani. Vysvetlivka*): nasciturus (z latinčiny) = doposiaľ nenarodený potomok. (20.12.2021)

Sedmnáctiletá polská tvrďačka s otcem už roky žádný vztah neměla. A teď je to shodou okolností ona, kdo letí do Dublinu, aby zařídila převoz jeho ostatků domů. A naráží nejen na to, že o svém otci skoro nic neví, ale i na svoji neschopnost komunikovat s ostatními. A divák může sledovat, jak se postupně mění, až nakonec dokáže udělat i neegoistický krok. Výborná Zofia Stafiej táhne celý film skoro sama, a přitom to rozhodně není snadná role. Další velmi povedené polské drama. (24.09.2021)

Myslel jsem si, že půjde o další typický příběh odrůstající pubošky, která hledá. Hledá své místo v životě, hledá smysl života, hledá způsob, jak uniknout konzumní společnosti, hledá svobodu a hledá a hledá a hledá, přičemž dělá svému okolí ze života peklo. Poláci ale přišli s jiným příběhem, a i když hlavní hrdinka opravdu hledala (poněkud opožděně) cestu ke svému otci, v průběhu čehož byla tak trochu sobecká, kašlala tak trochu na ekologii a dělalo ji potíže alespoň občas poprosit a poděkovat, byla mi k mému vlastnímu údivu silně sympatická. Nakonec se ukázalo, že šlo vlastně o úplně jiný film, než jaký jsem očekával, a i když to nebyl zrovna akční počin plný napětí, jaksi jsem se od něj nemohl odtrhnout. Nezbývá mi, než znovu pochválit polskou filmovou tvorbu a přiznat, že se mi Zofia Stafiej při svém debutu před kamerou velice líbila. A že to tedy byl na první filmovou roli záhul. / Poučení: Když už převážet tělo, pak jedině jako instant. (16.10.2022)

Silný zážitok. Od vodičáku k termoske. Ale prevažne o tom, ako sa sľuby menia na očakávania a tie sa zrážajú s realitou. A v centre toho všetkého je sedemnásťročné dievča, na ktoré matka nakladá riešenie všetkých úloh spojených s náhlym úmrtím otca, ktorého vlastne ani poriadne nepoznala. Dievča s obdivuhodnou vytrvalosťou zdoláva jednu prekážku za druhou bez toho, aby si uvedomila svoje vkročenie do sveta dospelých. Zofia si samozrejme celý film privlastnila bez toho, aby to niekomu prekážalo. (17.05.2022)

Smutek a bezmoc pod maskou dospívající rebelie. Námětem standardní drama “ze života”, zpracováním ale promyšlené, vtahující a silné. Úderné dialogy, skvělá představitelka hlavní role Zofia Stafiej - příběhu oddaná, bez nejmenšího zaváhání v náročném, vypjatém hereckém rozpoložení. Scénář se pouze neutápí v pochmurné situaci, jak by ho pojalo mnoho tvůrců, ale hlavní hrdinku vede krok po kroku, postavu po postavě a místo po místě v marné snaze poznat svět, ve kterém žil její čerstvě zesnulý, dlouhodobě odcizený otec. Formální výlet do cizí země pro jeho mrtvé tělo se tak mění v zásadní událost v jejím dospívání. Budete to prožívat s ní. [3Kino Fest] (15.11.2020)