Babettes gæstebud
Babettina hostina
Babette's Feast
Babette's Feast
Babette's Feast
Režie:
Gabriel AxelScénář:
Gabriel AxelKamera:
Henning KristiansenHrají:
Stéphane Audran, Bodil Kjer, Birgitte Federspiel, Jarl Kulle, Jean-Philippe Lafont, Bibi Andersson, Ghita Nørby (vypravěč), Asta Esper Andersen (více)Obsahy(1)
V devatenáctém století v Dánsku se dvě postarší dcery protestantského pastora z odlehlé vesnice Martina (Birgitte Federspiel) a Philippa (Bodil Kjer) vzdaly svého života ve prospěch otce a jeho farnosti. Po letech k nim jako hospodyně nastoupí francouzská uprchlice Babette Harsant (Stéphane Audran). Nějakou dobu po smrti otce se rozhodnou uspořádat hostinu pro celou vesnici na oslavu stého výročí jeho narození a Babette je prosí, aby ji mohla přichystat. A nikdo netuší, že hodlá předvést vesničanům zážitek, na nějž budou moci vzpomínat do konce života... (monolog)
(více)Recenze (55)
Symboliky a impulsů k zamyšlení je v Babettině hostině právě tak hojně jako chodů na její sváteční tabuli. Opravdu jsem si smlsla na apelu náboženským fanatikům. Oddávejte se Bohu dle libosti, ale neodpírejte si slasti života, projasní to vaše puritánské mozečky. Lahodila i úvaha neplýtvat uměleckým talentem. Nezáleží na slávě nebo početnosti obecenstva, ale na přesvědčení a vášni s jimiž nadaný artista tvoří a rozdává svůj dar pro potěšení ostatních, třeba i v nejzapadlejší díře světa, třeba i za cenu celého jmění, třeba i z vděčnosti. Jako vybrané víno provází toto hodování elixír nejvzácnější, láska v rozlišných variacích. Osobně dodávám, že samotný pohled na závěrečnou excelentní žranici roztančil mé žlučníkové kameny jak pekelnický čardáš. ()
Exquisite! - (mňam!) ()
Příběh z druhé poloviny 19. století o životě lidí na vzdáleném dánském ostrově. O jejich hluboké (ale nenásilné, pokojné) víře v Boha a o tom, jak tato víra ovlivnila jiné. Dvě sestry, dcery místního zemřelého pastora, se ujaly uprchlice z francouzské občanské války. Zasvěcovaly ji do místních zvyků a Babette byla učenlivá žačka. Ve vsi si získala úctu a respekt. Když přišel po letech čas rozloučení, čekalo vesničany překvapení, na které nezapomněli do konce svého života. Ani já nezapomenu na tento nádherný film, který byl pohlazením po duši. Mimochodem, strašně moc jsem všem tu hostinu přála a tekly mi slzy jako hrachy. ()
Film, který stejně jako Čokoláda nemilosrdně útočí na chuťové buňky a navíc slibuje i hlubší duchovní zážitek, ovšem je třeba přečkat trochu rozkolísaný začátek s retrospektivami. ()
Film je k své předloze uctivý, aniž by mu to uškodilo. Je akorát tak správně pomalý, jako je pomalá četba předlohy. Povídky K. Blixenové jsou často nejednoznačné, paradoxní a mají v sobě notnou dávku ironie. Ta hostina na pamět pastorovu je jistě slavnost agapé, ale Babettinino angažná v této záležitosti ji posouvá ještě jinam. Ta večeře je jako nezasloužená milost pro ty, kteří jí vlastně neumějí ocenit, ale kteří jsou nakonec zasažení jejím působením, neboť pod vlivem dobrého jídla, společnosti a vína (křesťanské drogy) jsou zapomínány dlouholeté křivdy a je obnovena pospolitost. Jen generál ji dokáže ocenit a usmiřuje se se sebou, jeho osobnost je zase spojena. A paradoxně za to mohou děkovat Babettě, která to hlavně dělala pro sebe, aby se ujistila, že po letech vaření slaných ryb je stále umělkyní svého oboru, a která byla (jak sama v povídce říká) chvála Bohu a Panence Marii komunardkou a bojovala proti těm, kteří byli schopni v ní tu umělkyni ocenit. ()
Zvyk je železný svět. ___ Příběh je těstem vlévajícím se do kovových formiček diváků. Svět zasyčí a už se v něm pekou a z plechů se sypou pusinky radosti, perníčky malosti, dortíčky marnosti, boží milosti. ()
Pořádně vlastně nevím, co si o tom filmu myslet. Na jednu stranu, hlavně vedením herců, mi přišel takový bergmanovský, ale přitom takový dějově zase tolik není. Možná to má něco z "Hodiny vlků", ale spíše je to její protipól. Opravdu nevím. Tohle je film, který bych si možná měl dát ještě jednou. Ten seznam narůstá. ()
Stíny vesnicí se ploužících postaviček se na okamžik znovu rozhořely jasným plamenem, aby opět pohasly. A ten plamen, jasný coby ocas vlasatice, osvítil bědnost jejich životů, již povýšili na domnělou ctnost. A ubírají se svými marnými životy dál jako kometa do mrazivého kosmu. ()
Událost, při níž si literatura s filmem podává ruku a nesnaží si ji navzájem utrhnout. Nedávno zemřelý Gabriel Axel udělal svou adaptaci tak, že kniha a film jsou skoro stejné, ale v podstatě zcela jiné. Tam kde v knize působí slovo, tam ve filmu obraz. Obraz a slovo jsou v podstatě jiné, zážitek je ale skoro stejný. Tak citlivý "přepis" slova do obrazu se vidí jen zřídka. Logicky bych se měl sám sebe zeptat: "Co tedy? Kniha nebo film?" Tak teda film. ()
Oceňujem, že sa TV LUX, strážca katolíckosti svojho programu, odhodlal vysielať film s tak výrazným protestantským obsahom. Myslím si totiž, že "protestanstské" filmy sú zaujímavejšie než "katolícke" životopisy svätých. Babette je film zakladajúci si čisto na kvalitne budovanej atmosfére. Ale mne tam veľmi chýbal poriadny dej. Aj keď tam zaznelo veľa náboženských myšlienok, nechytili ma za srdce a celé mi to pripadalo ako rétorické cvičenie. ()
ocenenia : "Vatikánsky zoznam" (vznikol v roku 1995) - zaradené v sekcii 'Náboženstvo' ◘◘◘◘ Oscar 1988 - Najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1987 - uvedené v sekcii "Un certain regard" ◘◘◘◘ BAFTA 1988 - Najlepší cudzojazyčný film ()
Já to říkám pořád: když se člověk moc odříká světskejch požitků, tak toho štěstí prostě nikdy nedojde. Hledejte odpuštění bližnímu jen s pivním chlebem barvy (a patrně i chuti) břečky v žaludku, to se vám prostě nepovede, kdybyste se přepůlili. Co je pro mě záhadou, že jsem u toho neumřela na dehydrataci, protože takhle jsem si dlouho nezaslintala... ()
Zištně jsem se přes nějaké to dobře uvařené jídlo dostal blíž k srdci nějaké té mi bližní. Jenže nemám takovou duši, ani neumím tak dobře vařit jako Babetta.A tak alespoň jak můžu čučím na tenhle skvost. ()
46. Zlatý Glóbus za rok 1988 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Dánsko ()
Při tomhle filmu mě mrazilo. Nevýrazný začátek a velkolepý závěr. Kolik hloubky, paradoxů a moudra se může skrývat v jedné francouzské večeři. ()
Od historickej drámy som očakával asi niečo viac ako relatívne nezáživný a veľmi jednoduchý príbeh dvoch starých panien, ktoré odovzdávajú svoj život duchu kresťanstva a pamiatke svojho otca-pastora. Občas to malo jemnučký humor. Nad vodou to držala aspoň uveriteľná dobová atmosféra a v podstate aj herci. Od historickej drámy som očakával asi niečo viac ako len ()
Jestli tady někomu tekly sliny tak ještě neviděl film Velká žranice Z těch žánrů spíše drama, s citem natočený ale nějaký na maděru rozepsaný příběh nečekejte. Pro scénář stačí skoro esemeska. Spíše jsem zklamaný. 3,5/5 ()
Karen Blixenová je absolutní Šehrezáda a Dánové se její předlohu snažili dodržet s takovým respektem, až jsem měla chvíli pocit, že zapomněli, že filmový vypravěčský jazyk nemusí být nutně stejný jako ten spisovatelský. Díky tomu mi začátek připadal trochu kostrbatý až smutný. Přesto jsem nakonec docela nadšená - další průběh všechno srovnal a atmosféra, která z filmu sálala, byla opravdu nezaměnitelná. A za všechna ostatní "aaach" stejně může nepřekonatelná Karen... :-) Její příběh o farské hospodyni u puritánských protestantů, která nechtěla zapomenout na to, že jídlo dokáže povýšit na orgastický zážitek či náboženskou extázi patří k mým nejoblíbenějším. Film ho nepřekonal, ale ani nepoplenil. ()
Babettina hostina, to je trochu nezdvořilosti protestanskému odříkání s životní smířlivostí a kopou lásky. Autorka předlohy Karen Blixen umístila svůj děj do Norska právem, v devatenáctém století byl snad jen Island ze severských zemí ve všem zaostalejší. Gabriel Axel ovšem našel již Norsko pastelové a ropou bohatnoucí, příběh přenesl do dánského a vesnického Jutska, nezdvořilost dostala druhý význam v jutském venkovanství. Dánsko devatenáctého století: většina sedláků se díky zemědělským reformám domohla svobodného postavení, venkov se potřeboval vymezit k absolutistickému vládnutí moci i proti osvícenskému racionalismu, vzpomněli si na pietismus a zvěstovali probuzení "pravé" víry křesťanství. Každý člověk se měl kát a přijmout pravou víru, zrodilo se tak mnoho náboženských buditelských hnutí luteránského puritánství, kde to všechno tělesné, ale i nové a neznámé má hned příchuť čertoviny a pekelné síry. Lidská ustrašenost je znevážena, ale je k tomu přimíchána smířlivost a byť se nejprve jako jednotící prvek jeví nenávist, stává se jím nakonec láska a porozumění. Titulární postavou je Babette Hersant (pozoruhodná Stéphane Audran), žena s úplnou ztrátou vlastní identity, šéfkuchařka luxusní pařížské restaurace, která v napoleonské divočině ztratila svůj dosavadní život a temperament prožívání vyměnila za bezpečí a pokoru luteránského odříkání. Nakonec se dostáváme i k tezi o umění. Poezie a ani život nesmrdí, pokud se k němu najde též kuráž. Pietismus pláče, ale na to je již dávno zvyklý. Hlavními objekty, kterým je nastaveno zrcadlo, jsou sestry Martine (zajímavá Birgitte Federspiel, jako půvabné mládí Vibeke Hastrup) a Filippa (velmi příjemná Bodil Kjer, jako mladá Hanne Stensgaard a zpívá Tina Kiberg), dcery zásadového luteránského puritána, pro nějž je "pravá" víra základní životní potřebou. Ženství a feminismus jsou jménem morálky utlačovány, intimní naplněnost se v takovém prostředí stává nemožnou. Hlavní mužskou postavou je Lorens Löwenhielm (velmi dobrý Jarl Kulle, též v roli svého nespokojeného otce, jako lehkomyslný mladík Gudmar Klöving), švédský generál. Ideál čisté lásky ukončil dobu jeho mladické nerozvážnosti a poslal ho k zářné životní kariéře, hlad lásky to sice nezmírnilo, přesto se stáří vyznává ze smíření. Důležitější postavou je také Achille Papin (zajímavý Jean-Philippe Lafont), pařížský operní zpěvák, který v únavě inspirace nachází nejhlubší cit a náhle světlou budoucnost. Puritánství pietismu je ze zásady proti. Z dalších rolí: morálně zásadový otec sester a vesnický pastor (Pouel Kern), velice stará ale stále živá Löwenhielmova teta (Ebba With), Babettin pomocník připravované hostiny Erik (Erik Petersén), místní farář Nielsen (Bendt Rothe), či puritánští farníci v nespokojenosti malicherných rozmíšek Poul (Cay Kristiansen), vdova (Lisbeth Movin), námořní kapitán (Preben Lerdorff Rye), Christopher (Ebbe Rode), Solveig (Else Petersen), Karlsen (Holger Perfort) a Anna (Asta Esper Hagen Andersen). Babettina hostina není žádnou ostřejší satirou, přesto je její zrcadlo puritánského odmítání těch hlubokých a tělesných životních prožitků obdarováno nadhledem, lehkým uličnictvím a smířlivým humorem. Cit pro detail a zvýraznění nálady okamžiku je tím, co dodává celku skvostnou příchuť. Rozkošně nezdvořilý a laskavě smířlivý film! Polévka Potage à la Tortue, palačinky s kaviárem Blinis Demidoff, křepelka s lanýžovou omáčkou Cailles en Sarcophage, rumový dortík Savarin au Rhum avec des Figues et Fruit Glacée, čekankový salát, sýry z Auvergne, ovoce, šampaňské Veuve Cliquot a také Clos de Vougeot Pinot Noir. A hostina může začít! () (méně) (více)