Helena a její chlapci

Bylo mi 12 let, když mě v televizi potkal tento seriál a jako jeden z mála mě opravdově chytil za srdce. Pamatuji si první upoutávku a okamžitě mě zaujala hudba, hezké tváře aktérů a barevnost prostředí. To mě přilákalo se na to dívat. Obecně sitcom nepatří mezi mé oblíbené žánry ale tento francouzský sitcom Helena a její chlapci je zlatá vyjímka. Ač bohužel rokem 1997 na českých televizích nadobro skončil, nikdy jsem na něj nepřestala vzpomínat. Je to pro mě hluboce citová záležitost, už třeba jen proto, že zde jsem našla svoji pěveckou hvězdu - francouzskou popovou zpěvačku Hélène Rollès. Již čtvrt století je moje osobní Superstar a nikdy tomu nebude jinak. Její písně byly použity v seriálu. A je to přesně ten styl, po kterém jsem toužila a nenašla jsem ho u nikoho z hudebního showbyznysu. Heleniny písně jsou přesně moje nota. A zároveň děkuji skladatelům této hudby a textů - mistrům Jean - Luc Azoulay a Gérard Salesses. A v čem je seriál tolik magický? Rozhodně byla dobrá volba jeho motiv - lidskost, úpřimné přátelství a láska. Toho si na něm cením nejvíc. V té době neexistovaly mobily ani žádné sociální sítě, takže veškerá vyznání lásky, projevy sympatií, ukončení milostného vztahu se muselo řešit OSOBNĚ. Umíte si představit, že dnes zavoláte dívce nebo chlapci, domluvíte si schůzku v kavárně u kávy a tam z očí do očí se mu/jí svěříte se svými city? A ten druhý nemůže nikam couvnout, musí se nějak vyjádřit - ať už pozitivně nebo negativně a taky musí říct proč odpovídá zrovna takto. A jde tu o lidskost - člověk musí volit vhodná slova, aby tomu druhému neublížil, nezranil ho. A tohle je pro většinu lidí těžké mluvit o svých citech. Dnes se často schováváme za počítač nebo mobil a chybí nám osobní kontakt a komunikace. Setkávám se s tím, že i když se znám s lidmi osobně, tak mi nikdy do očí neřeknou věci, které mi napíšou do messengeru. Tohle v tomto seriálu skutečně neexistovalo. A to je vzácné a opravdu moc pěkně se na jejich rozhovory kouká a poslouchá. S postavami se divák ztotožňuje, kdo z nás v mládí nezažil zklamání v lásce nebo odmítnutí. Ale když máte po boku dobré přátelé, je to vše snadnější. Líbí se mi v seriálu komické situace se správnými zápletkami, které skutečně pobaví. Senzační hlášky, zejména protřelých vtipálků. Nechybí ani romantické scény, při kterých se dojímám. A rovněž i smutné situace - nejvíc rozchody, loučení, odjezdy daleko domů ze studentských kolejí...prožívám ten smutek s nimi, i slza ukápne. Jako 12ti letá jsem si přála být v jejich partě, aby oni všichni byli mými kamarády... Herci své role hráli jakoby to byla realita. Alespoň já z nich měla ten pocit. Věřila jsem, že všechny páry se doopravdy milují, neuměla jsem si představit, že by ve skutečnosti herci měli svoje životy, svoje partnery. Ta láska mezi nimi na obrazovce zkrátka jen zářila. A vnímám to stejně i dnes, moc ráda se na tuto srdcovku dívám. Řekla bych, že dnes je to pro mě mnohonásobně větší potěšení než tehdy, když jsem na to koukala ještě jako dítě. Mrzí mě to nízké hodnocení zde i ty nesmyslné názory, protože tento seriál si to vůbec nezaslouží. Za mě ovšem je to TOPka, takže jedině plných 5 hvězdiček!!!! (05.12.2020) (méně) (více)

Já sice vůbec nechápu, proč je tento seriál v černé barvě, když spousta tehdejších seriálů na obdobné téma: střední/vysoká škola, první lásky, zamilování, dospívání, vkročení do světa podlosti dospělých, sundavání růžových brýlí a odhazování naivních představ o životě, tak to prostě nechápu, protože mě tak špatný tedy nepřipadá. Je v něm spousta hravosti francouzům vlastní, typická mládežnická zaslepenost a neumělé ochotnické výstupy nízkorozpočtových TV seriálů. Nic, čím by seriál vybočoval, ani v dobrém, ale ani ve špatném. Přijde mi prostě jako úplně normální seriál zaměřený na určitý fragment diváctva a ty opovrhující, skoro až nenávistné komentáře, fakt nechápu... ■ Díval jsem se na to kdysi na Nově. V devadesátkách byla TV Nova fakt suprová, dávali spoustu filmů a seriálů, které se ale dnes již nehodí do krámu. Z hlediska ideologicko-politických, finančních, nízkého ratingu, spadání do té správné provenience, navázání na různé ekonomické koncerny a molochy, přidruženého profitu a rychlé návratnosti investic ve formě zisku... ■ Viděl jsem zhruba půlku seriálu. Přestal jsem se dívat ze 2 důvodů: 1) S každým dalším novým dílem mě to bavilo méně. 2) Potřeboval jsem více času na své koníčky, studium, ale také, a to je třeba zdůraznit, abych mohl sledovat i další seriály, kterých bylo fakt mrtě. ■ Co mě na seriálu mrzelo, tak bylo to, že i když kluci měli session v každé druhé epizodě, tak dohromady jsme se dočkali pouze tří, respektive 2 skladeb a také byla škoda, že Helena nedostala v seriálu větší prostor, vlastně až po letech, kdy jsem surfoval na internetu, tak jsem zjistil, jaká je to zpěvačka a že má ve Francii početnou fanouškovskou základnu. ■ Kdybych byl býval Hélènu a její garçony dokoukal do konce, tak by možná mé hodnocení bylo spíše vyšší, ale takhle nemohu více než 69/100. Dnes už bych si ho nepustil, ale nepustil bych si ani jiné z té doby, protože chci vidět nové seriály... Ano, jsou seriály, které zkouknu poněkolikáté a rád, ale pouze ty, které u mě mají zvláštní místečko u srdce, tohle není moje srdcovka, takže se tak nestane... ■ Helena a její chlapci je takový odlehčený seriál, který především uklidní a hodí do pohody, žádná velká dramata, no i když... ■ Doporučuju si přečíst komentář největšího českého fandy tohoto francouzského počinu. ■ Komplet seroš je dostupný na serveru TyTrubko, bohužel bez titulků. ■ Jo, ještě jsem chtěl napsat, že český dabing tu byl leckdy dost tragický, stejně jako celé ozvučení. Interiéry byly ale dobré a hlavní představitelé výborně vybráni. ◢ ■ ◣ (R) [60/100] ■ (K) [60/100] ■ (V) [60/100] ■ (♫) [79/100] ■ (E) Premiers baisers (1991 - 1995) ● Le Miracle de l'amour (1995 - 1996) ● Les Filles d'à côté (1993 - 1995) ● Beverly Hills, 90210 (1990 - 2000) ● Jak svět přichází o básníky (1982) ● Nana (2005) ● Starci na chmelu (1964) ● Dawson's Creek (1998 - 2003) ● Ore monogatari!! (2015) ● Můj brácha má prima bráchu (1975) ● Heartbreak High (1994 - 1999) ● Un homme à la hauteur (2016) ● Studujeme za školou (1939) ● To All the Boys I've Loved Before (2018) ● Nana (2006 - 2007) ● My všichni školou povinní (1984) ● Un homme à domicile (1995 - 1996) ● Friends (1994 - 2004) ● Home Improvement (1991 - 1999) ● Koi wa Ameagari no Yô ni (2018) ● Dirty Dancing (1987) ● The Edge of Seventeen (2016) ● Le Placard (2001) ● Men, Women & Children (2014) ● Julie Lescaut (1992 - 2014) ● Neuf mois (1994) ● Ore monogatari!! (2015) ● Step by Step (1991 - 1998) ● Les fous du stade (1972) ■ (DAB) [60/100] ■ (Č) 1 ■ (P) [1995 - 1997] [SD] [CZ] [69/100] ■ (CSFD) Kri-kri ● Cival ● Adrian ● DaViD´82 ● Rogue ● Divočák ● Paldini ● duklak2 ■ (C) [69/100] (08.05.2019) (méně) (více)

Ať si zamerikanizované stádo tupých ovcí říká co chce, pro mě je Helena a její chlapci jednoznačně nejlepší seriál, jaký kdy byl natočen! A je mi úplně jedno, že jdu proti davu, tento seriál je moje vlastní citová záležitost. Nádherným způsobem je zde kladen důraz na lásku a přátelství, dva hlavní motivy seriálu. Divákům je jasné, že takhle to v reálném světě nechodí a ani autoři se nesnaží o tom někoho přesvědčovat. Snahou tvůrců je poukázat na to, jak by mezilidské vztahy měly fungovat. Každá z hlavních postav má svůj osobitý charakter. S některými se v mnohém ztotožňuji (Natálie, Manu), jiné obdivuji pro jejich serioznost a autoritu (Helena, Mikuláš), s dalšími se hezky od plic zasměju (Johana, Kristián, Lola, José, Róza) a na některé dívky (Benedikta, Anežka, Zaza, Taxi) se prostě jen krásně kouká.:-) Ale téměř všichni na mě působí velice sympaticky (averzi mám pouze vůči Lindě a Tereze, neboť rozvrátily vztah Johany a Kristiána). Musím také zmínit protřelé záporáky, jako je narkomanka Ariela a hudební producent Thomas Fava, kteří partě nejednou pořádně zkomplikovali život. I přes obrazovku se natolik vžívám do děje, problémů a milostných zápletek hlavních hrdinů, až mám pocit, že jsem také členem jejich party. Všechny radosti i zármutky prožívám s nimi a nejedna scéna mě i po tolika shlédnutí dokáže dojmout. Zpočátku byly epizody pouze v humorném duchu a každý díl měl samostatný příběh. Zhruba od 90. dílu začaly mít epizody na sebe přímou návaznost a děj postupně nabývá na dramatičnosti. Objevují se vážnější společenská témata, jako např. drogová závislost, pokus o znásilnění některé z dívek, potrat nebo nákaza virem HIV. Vůbec mi v seriálu nevadí to studiové prostředí, pořád je tam mnohem větší rozmanitost interiérů, než bývá u amerických seriálů tohoto typu. Jsem rád, že se mi v době vysílání podařilo nahrát všech 280 dílů + prvních 65 dílů navazujícího seriálu Rozmary lásky. Díky tomu i po tolika letech, kdy seriál dávno upadl u diváků i vedení všech našich TV v zapomnění, mám stále možnost sledovat tento romanticko-komediální skvost francouzské kinematografie. Každoročně si alespoň jednou dávám "maraton Heleny" od začátku do konce a pokaždé se ujistím, že mě tenhle seriál nikdy neomrzí. A když vidím, jak nízké hodnocení dává tomuto skvělému seriálu naprostá většina uživatelů ČSFD, nepočítejte s tím, že se s vámi o tento skvost s českým dabingem podělím! Proamerický režim jednou provždy na území ČR uvalil na francouzské sitcomy přísné embargo a já toto rozhodnutí hodlám respektovat. Snad až si český národ začne francouzských sitcomů více vážit a zdejší hodnocení se vyšplhá alespoň na 70% bych mohl změnit názor. Ale to by české stádo ovcí nesmělo být zblblé amerikanistickou propagandou a komerční sračkou Přátelé, což není nic jiného, než trapná a obscénní kopie Heleny. Na seriálu Helena a její chlapci je nejlépe zřetelné pokrytectví českých diváků. Všichni na to tenkrát čuměli, ale přesto jako jednotné stádo to teď všichni zatracují a zodpadňují, aby před ostatními nebyli za exoty. Pro mě jasných 100%. V mém deníčku článek o seriálu a odkazy na několik sestřihů v češtině. (19.05.2006) (méně) (více)