Den šelmy

Iglesia je jeden z nejbrutálnějších a nejdoslovnějších režisérů, které jsem kdy poznal. Nejde o to, že by se v těchto scénách nějak zvlášť vyžíval či byly neúnosné, ale v jeho filmech probíhají tak nějak mimochodem a samozřejmě. Během filmu jsem se začal smát v okamžicích, které nebyly vtipné ani špatné, ale tak bezskurpolozní, že to překvapilo i mě. Například ve finále upálí jednu hlavní postavu bez jakéhokoli úvodního a závěrečného záběru. I s vedlejšíma záporákama je ve filmech nakládáno lépe, než s protagonisty El Día de la bestia. Plus přičtěte fantastické hlášky jako například (o metalové desce) "Mohl byste to pustit pozpátku?" "No vono to zní úplně stejně, ale zkurvim si gramec." Škoda pár hluchých míst k závěru, jinak by to mohl být jeden z nejčistších guilty pleasure. (05.01.2012)

Scénář: Jorge Guerricaechevarría, Álex de la Iglesia .. Doufám, že shniješ v pekle, řekne kněz potřebnému při posledním pomazání, aneb úvodní nekorektní zábava, která má svou pestrost. Celkově to téma je superově pojaté, ale jde to pozvolna z kopce a ke konci vyznívá celkem do ztracena. 65%. (12.12.2010)

Nejspíš nerozumím metalu nebo byl José María skrytý podvrhář, ale sliboval svému zákazníkovi v rámci proma kapely vostrá slova a jak z pásky, tak na koncertě znělo jen tvrdé dunění kytar s hlasitými bubny bez jakéhokoliv textu. :o) Nevadí, buranský metalita vyznávající satana mě stejně z hlavní trojice bavil nejméně, ale neortodoxní kněz vnášející do dění spoustu nestoudně černohumorného vtipu a televizní moderátor věšteckého pořadu, který mi zase připadal jako nejzajímavěji pojatá postava, mě na své cestě za Ďáblem a proti Ďáblu od drsné rozepře po společnou spásu chytli. Álex de la Iglesia protkává své nevšední filmy hodně divokým humorem, nabitou sérií akcí a bohatou žánrovou směsicí, svou notně pestrou sbírkou drsných i groteskních nápadů mi obvykle nesedne úplně stroprocentně, ale po nedávno viděném Společenství (které se stylově Dnu šelmy hodně podobá, ale jako celek u mě přeci jen vítězí) mě už podruhé svým starším kouskem dokázal přikovat a zabavit, aniž bych si více všímal hodně rychle utíkající čas a najednou přišel konec, ironicky poetickej konec. Víc jsem se ocital v neškodném napětí, než smíchu, ale předpověď blízké budoucnosti od dvou pánů s přidáním „koledy“ mě dostala tak, že jsem si ji navrátil a vychutnal znovu. [75%] (31.01.2024)

"Pomodli se, Lucifere... pračka smíchu tě sepere!" Kněz se zajímavým matematicko spasitelským komplexem měl moje sympatie. Ve své snaze zaprodat duši ďáblovi byl naprosto boží. Pardon. Ale měl recht, když hřešit, tak na plný úvazek! Ojet auta klíčema, okrást žebráka, práškama omámit pannu (zajímavý nápad) a vycucnout jí pár deci krve pro satanský rituál. A nezapomenout její mámu, bránící dceru a mávající brokovnicí, skopnout ze schodů! Vyrýt do parket pentagram a pak ucítit ve tváři smrdutý dech černého kozla (nedá mi to, abych nepřipomněl mého oblíbeného), stojícího na zadních. Shrnuto, od bráničního lomcováku, přes rouhavý černý humor až po drsnou facku belzebubovi i útlocitným divákům, to vše je Film šelmy. Natočeno ďábelským kozlem, nesoucím jméno Iglesia. V jeho nočním velkoměstě, o Vánocích, tam to žije! V oknech domů plápolají světýlka svíček a v zaplivaných uličkách plápolají bezdomovci. Upalovaní zaživa Francovými pohrobky, při akci "limpia Madrid". Ale naděje a černohumorná víra zvítězí. Zabij rohatého fašistu, zachráníš svět! (02.04.2022)

Ach, kluci-trio jsou pusinky, ale občas to přece jen nefunguje přesně tak, jak bych si představovala. Většina těch opravdu vtipných věcí je taková nenápadná a nenucená, čímž se jenom stupňuje míra, jakou mě baví. Závěr ovšem to tempo opravdu ztrácí a nejsem si jista, jakýže to mesidž jsme měli pocítit, když kněz odhrne krabice a spatří to, co celou dobu hledal a chtěl zničit. (21.10.2011)