So weit die Füße tragen
Biele peklo
As Far as My Feet Will Carry Me
As Far as My Feet Will Carry Me
Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a německý nadporučík Clemens Forell odjíždí vlakem z Bavorska na východní frontu. Na nádraží se loučí s rodinou a manželka mu přitom sdělí, že čekají další dítě. Forell slibuje, že se do vánoc vrátí, ale místo toho je jako válečný zajatec v Sovětském Svazu odsouzen na 25 let nucených prací v Gulagu na nejvýchodnějším cípu Sibiře. Forell s mnoha dalšími německými zajatci je transportován vlakem v nelidských podmínkách na Sibiř a dopraven do Gulagu, kde těží v dolech. Již po příchodu do Gulagu je konfrontován se zástupcem velitele Gulagu. Forell vzpomíná na svoji rodinu a když se mu naskytne příležitost k útěku, využije ji. Byla to však nastražená léčka a Forell i ostatní vězni jsou za to tvrdě potrestáni. Forellovi se však záhy naskytne další příležitost k útěku a to díky pomoci německého doktora, který zde ošetřuje nemocné a raněné. Pomocí něj se mu útěk podaří a pro Forella tím začíná strastiplná pouť přes celou Sibiř domů. (retrix)
(více)Videa (1)
Recenze (334)
Na jednu stranu syrové tak, jak to umí jen evropané, na druhou stranu je to skoro až pohádkové tím, jak hlavní postavě všechno vychází. Tak jako tak je to ale poctivý německý velkofilm, který svou obsahovou nabitostí a přesto vcelku pomalým tempem v divákovi vyvolá pocity, že si tou úmornou cestou prošel společně s hlavním hrdinou. ()
Mám moc rád vězeňské filmy s útěky. Tady bylo všeho dost. Film začíná rychlým skokem z odvodu do války a loučení se s rodinou do transportu německých válečných zajatců na Sibiř v nelidských podmínkách, kde vojácí umrzají v hladu a žízni. Celá válka je naprosto ignorována, což si myslím, že by za nějakou tu půlhodinku navíc ještě stálo. V pracovním táboře se odehrává přesně to, co známe ze všech ostatních válečně-zajateckých filmů, akorát s tím rozdílem, že Němci jsou tentokrát na druhé straně. Pak ale přijde Forellův útěk a film dostává naprosto jiný a neuvěřitelně zajímavý nádech. Forell na svém putování prožívá spoustu různých, většinou útrpných situací a setkání a film je v této své části naprosto fascinující. Při setkání e Eskymáky sice přímo do očí bije kopií Motýlka a jeho setkání s indiány, ale to vůbec nevadí, já v tu chvíli film přímo hltal. A konec? Akorát, nevím co se vám tu na něm nelíbilo. Dle mě to bylo zakončené výborně. Je to velice dlouhý film, ale nenudil jsem se opravdu ani chvilku a přišlo mi, že to skončilo nějak rychle Klidně by to mohlo být ještě o takovou půlhodinku delší. Německá kinematografie občas vyplivne skutečnou lahůdku! ()
Silný příběh, dobří herci, autentická kamera... ale. Zas to ale. Proč? Proč to musí mít ale? Takový skvělý film a tak infantilní a podbízívý konec? Proč si někdo dá tu práci aby 4/5 filmu člověk věřil, fandil a pak to na závěr vše shodil... Opravdu tomu nerozumím (možná ani nechci, fakt sám nevím). Někdo přede mnou zde řekl, že film by měl skončit na mostě respektive otevřením brány na most do Iránu... Nezbývá mi nic jiného než souhlasit... jen ještě jednu poznámku na závěr... už jsem to zmiňoval ve filmu Napola... souvisí to s kolektivní vinou a zapoměním... Rusové zpravidla řadové vojáky Wehrmacht propouštěli, vyjímku tvořili jednotky SS, SA,SD a jednotky horských myslivců... Pozornému diváku neunikne, ve které jednotce pak byl (sloužil) hlavní hrdina... ()
Jde poutník cestou necestou, jde odtamtud až tam a nikdo neví odkud a nikdo neví kam/ Cestou světem i duší svou déšť ho provází, ani neví, co hledá a přesto nachází/ On poznal jak chutná krev, jak chutná zklamání/ Za rytmu bubnů v hlavě rudou barvu poznání/ On poznal jak chutná bolest a jak chutná zlost/ Prožil si svý peklo, no a pak si řekl dost - já nebudu zlej/ O všechny věci přišel, které pro něj měly cenu/ Vedl válku proti sobě - válku proti všemu/ V tom, co bylo jeho světem stal se z něj jen host, říkal si, když oheň trávil i poslední most/ Na prohru má moc málo a na pomstu zas moc sil/ Co opravdu bolí v sobě hluboko ukryl/ Jenom víru nezatratil ani na chvíli, že to, co ho nezabije, to ho posílí/ A nebude zlej... ()
No popravde receno jsem cekal neco krapet jinyho. Prvni hodinka je v pohode a dost mozna z filmu nejlepsi, strasny podminky ve vlaku, jeste horsi v pracovnim tabore. Pak pride utek, jehoz realizace je odbyta strasne rychle, teda samozrejme ta cast uteku z tabora. No a pak uz hlavni hrdina jen jde. A tady je prave to, co me prekvapilo. Cekal jsem, ze bude utikat pres zasnezeny plane, bojovat se zviratama a chcipat hlady, ale on je ve snehu jen chvily, pak se presouva po vode, dokonce se dostane na asijskej trh a podobne, proste takovy to jde, nekoho potka, odehraje se situace a jde dal. Ale jeste ze tak, sledovat ho 100 minut pajdat ve snehu by asi moc zazivny nebylo. Takle je film vcelku napinavej, druha pulka je spis dobrodruzna, ale najdou se i hluchy mista, treba epizoda s eskymakama. Co se tyce zaveru, ten je takovej divnej, nak sem nepochopil, jak se z toho vymotal. No a pak klasicky dojemny setkani. Sice jsem to ted hezky prokec, ale myslim, ze nikdo nemuze cekat jinej zaver. Celkove se jedna o slusnej nemeckej valecne - dobrodruznej snimek s perfektnim Bernhardem Bettermannem a tech 160 minut jsem se nudil jen minimalne, takze slusny 4*. ()
Galerie (43)
Zajímavosti (16)
- V závěru, když jde Clemens Forell (Bernhard Bettermann) po průchodu katrem, má most vozovku z panelů. Při detailu na nohy ovšem kráčí po mostovce z fošen. (mikulin)
- Film je natočen na motivy stejnojmenné knihy, kterou napsal Josef Martin Bauer. Kniha vyšla i v ČR pod názvem „Kam až mě nohy donesou“. (Dragoni)
- Jméno Clemens Forell je pseudonym. Forell se ve skutečnosti jmenoval Cornelius Rost, který se změnou jména chtěl v době vydání knihy vyhnout potenciálním problémům s KGB. (džanik)
Reklama