Nikdo mě nemá rád

Jean-Pierre Léaud hvězda jako dítě, hvězda jako stařec, ale především ve svém mužném věku. François Truffaut zde, jako i jinde, čerpá se zkušeností z nejbližšího okolí a zjišťuje, jak shoda nepříznivých okolností či dětských vylomenin - viz název filmu odvozený od přísloví "Faire les quatre cents coups - nadělat čtyři sta vylomenin", může prolomit křehkou slupku dětského dospívání až na samou dřeň. Přitom Antoine Doinel není gauner, zákeřník ani podrazák. A na druhé straně ani bonzák či uplakánek. Stále máme pocit, že se s ním dá mluvit, že stačí málo a vše se vyvine jinak, že vlivu sobecké matky, otce "kam vítr tam plášť" a možná nadměrně přísného učitele, je přece jen možno uniknout. Antoine Doinel netrpí depresemi, snaží se životem proplouvat navyklým způsobem respektujícím vnější okolnosti, takže ani nevíme, kdybyla překročena mez, kde se člun zvrhl. Pozn.: Tento film viděli všichni mí oblíbení kritici. (10.03.2020)

Aneb jak vychovat malého nihilistu. Truffaut báječně zobrazuje bezútěšnost pocitů malého chlapce, který cítí, že krom jednoho kamaráda, ho nikdo nemá rád. Jenže je tu malé ne nevýznamné jenže. Jako obžaloba systému, nefungují rodiny, bezcitného soudnictví a tuposti policie film funguje dobře. Ale Antoine je mi úplně jedno, nelituji ho, není mi sympatický, ani mi není protivný, zkrátka je mi jedno. A lo by mi asi po hodině a půl prožité ve společné místnosti neměl být. (24.06.2011)

Truffautův celovečerní debut jakožto úplné Mikulášovy patálie, ne tak zběsilé, trochu pomalé, místy stejně vtipné, ovšem se silným sociálním přesahem a určitou morální výzvou k zamyšlení. Mladý džej pí Léaud je nesmírně roztomilý. Ano, na scestí ho přivedly nešťastné okolnosti, kamarádi, hrozný a rigidní vzdělávací systém, rodiče, zkrátka svět dospělých... no koukněte na ten jeho kukuč, mohl by udělat něco vysloveně hrozného? Má dobré srdce, chlapec. (27.11.2022)

Já ty francouzské filmy nové vlny moc nemusím. Jsou možná zajímavé a skvěle odtočené, ale chybí mi něco, co by mne do příběhu vneslo rychlostí blesku. Většinou zůstávám před branami filmu a nudím se. 400 Blows rozhodně není film poetický ani tvrdý, je to rádoby sonda do života třináctiletých děcek, kteří se neumí chovat. Spousta zvláštních momentů a víceméně prázdný děj. Čekal jsem teda větší terno. A rozpoložením to určitě nebylo. (09.11.2008)

Mladý rebel Francois Truffault měl svou představu o tom, jak mají vypadat filmy. Psal tak dlouho tak kritické a drze recenze až nakonec natočil tento velmi provokativní film plný mladické drzosti a touhy točit, který upozorňuje na vzájemná nepochopení mezi generacemi, pokrytectví rodičů dětí apod. Témata, která jsou aktuální pořád. Navíc Truffault do filmu vtiskl kus svého vlastního dětství a svého hlavního herce Jeana-Pierra Leaúda nechal mnohdy improvizovat. Vznikl tak dokonale autentický a o to víc drsný film, který mě opravdu zasáhl a musím dát pět hvězd. (23.05.2019)