Copak je to za vojáka...

Tady jsem se jako školačka bláznivě zamilovala do Langmajera a do celý tý povedený partičky jeho kámošů v zeleném. Film pak vytvořil můj doteď nepřekonaný, osobní rekord v “kolikrát jsem na tom byla v kině”. Z dnešního pohledu v tom nevidím víc než jen banální příběh s průměrnými hereckými výkony, kterej slušně pobaví. Ale tohle byla filmová láska mého pubertálního mládí! Takže za ty nostalgický vzpomínky a za ten můj rekord nemůžu ubrat ani cípeček. (11.11.2009)

Copak je to za vojáka..., i mne tato svižná filmová komedie ve své době uchvátila. S třicetiletým odstupem vnímám jeho nedostatky. A zanechává jistý pocit zklamání. Příběh v podstatě neexistuje, vše se ve zrychleném tempu žene v dychtivosti vpřed ve jménu akce a zodpovědnosti. Romantická linie je hloupá, což zdrženlivost sukničkáře posouvá až do nepřirozeně strojené roviny. Naštěstí zůstal humor, ztřeštěný nadhled, radost ze života a několik úchvatných hereckých etud. Hlavní postavou odlehčené filmové komedie je výsadkářský svobodník Milan Kouba (velmi dobrý Jiří Langmajer), novodobý bohatýr socialistické společnosti. Životem se především baví, k výsostnému postavení mu slouží vojenské dovednosti a nebývalá schopnost přizpůsobivosti. Jen ukončení volnomyšlenkářského záletníka je jaksi nedomrlé a odbyté. Protihráčem je Koubův nadřízený kapitán Tůma (dobrý Karel Roden) v hysterické obraně vlastní profesní vážnosti i nejužšího rodinného kruhu. Pes, který štěká, nikdy nekouše. Hlavní ženskou postavou je Vlasta (zajímavá Veronika Gajerová), Tůmova sestra a poštovní úřednice, uchvácená výmluvným svůdníkem. Výraznou postavou je major Průcha (velmi zajímavý Vítězslav Jandák), velitel praporu, který jen s velkým sebezapřením snáší porážky při profesním soupeření. Z Koubových spolubojovníků: u prasat schovaný vojín Jiří Šlapetka (sympatický Pavel Hejlík), po autech létající vojín František Jirsa (Tomáš Valík), zdatně plavající vojín Štěpán Tekely (Václav Čížkovský), vášnivý řidič vojín Trůneček (Tomáš Karger) a svědomitý vedoucí skupiny četař Honza Dostál (Ivo Helikar). Z dalších rolí: bodrý náčelník Veřejné Bezpečnosti (Bronislav Poloczek), zmatená babička Evy (příjemná Miriam Hynková), Vlastina kamarádka Lenka (pohledná Vlasta Mészarosová), po něžnosti dychtivá stopařka (příjemná Ivana Vávrová), nespokojený vlakový průvodčí (zajímavý Mirko Musil), vychloubačný a neschopný vojín Kořínek (příjemný Michal Kocourek), či nenapravitelný vykradač chat (Svatopluk Schuller). Copak je to za vojáka...zuřivě vpřed, bez zbytečného otálení, zkratkovitě zůstává na místech akce, kašle na pevnou strukturu budování příběhu. A přece svým humorem i dnes pobaví. Dříve to byl fenomén, dnes pouze nenáročná oddychovka, s jejímž dávkováním by se měl mít divák na pozoru. (11.11.2017)

Je to možná naprostá blbost, ale pamatuji si, jak jsem jako malý kluk seděl v naprosto narvaném kině Sokol v malé vízce poblíž Železného Brodu a byl jsem tak blízko, že jsem se na přistavených židlích nemohl ani pořádně sednout a nohy jsem si opíral o vyvýšené pódium. Takže jak je vidno film měl úspěch. Navíc mám pocit, že se to promítalo v kině, kde byl jen 16mm projektor, takže mezi kotouči se dělala pauza. Zkrátka nevratná atmosféra...! (04.01.2008)

KTERÝ ZE ZAMĚSTNANCŮ UVIDÍ V OBJEKTU MUŽE VE VOJENSKÉM OBLEČENÍ, NECHŤ TO NAHLÁSÍ VE VRÁTNICI, NEBOŤ JE PODEZŘENÍ, ŽE DOTYČNÝ JE VOJÁK... Tohle je přesně ten typ filmu, u kterého je ona proklamovaná i proklínaná propaganda naprosto jedno. Pro některé byla vojna opravdu taková...stačí se zeptat mého otce :-) (21.08.2003)

Karel Roden je borec, ale Langmajer ho tady svým výkonem přímo zadupal do země. Naopak Jandák se tu projevil jako vždycky, jako herec, kterej si na něj většinou jen hraje. No, ale tady to byla podle mě ta z jeho povedenějších rolí. 4*, protože tohle je zlatá komedie a k tomu z roku, kdy jsem se narodil. (20.04.2008)