Code 46
Režie:
Michael WinterbottomScénář:
Frank Cottrell BoyceHrají:
Tim Robbins, Samantha Morton, Togo Igawa, Om Puri, Jeanne Balibar, Natalie Jackson Mendoza, Emil Marwa, Essie Davis, Christopher Simpson, Benedict Wong (více)Obsahy(1)
Blízká budoucnost. Detektiv William Geld má v Šanghaji vypátrat, kdo z pojišťovací agentury Sphinx se podílí na distribuci falešných "papelles", futuristické formy identifikačního průkazu, zajišťujících bezpečnost občanů přelidněných velkoměst před vetřelci zvenčí. William zjistí, že podezřelou je jedna ze zaměstnankyň Maria Gonzalesová. Nevydá ji však spravedlnosti, protože se do ní zamiluje. Po společně strávené noci se detektiv vrací domů do Seattlu k rodině. Jeden z Mariiných klientů však zemře vinou falešných "papelles" a on se musí znovu vypravit do Šanghaje. Na lékařské klinice nachází milovanou ženu, která s ním otěhotněla a tím se provinila proti kódu 46. Futuristická variace na oidipovský mýtus a film noir o detektivovi, který se zamiluje do podezřelé, vychází z možností i omezení, jaké lidstvu v blízké budoucnosti mohou přinést genetické manipulace. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (143)
Trošku jiné sci-fi...žádné zvláštní efekty, pouze dva lidé se svými problémy. Svět je vykreslen poměrně realisticky, částečně odpudivě a nemyslím si, že by někdo v takovém systému chtěl žít...člověk si musí ověřovat genetickou výbavu někoho, do něhož se zamiloval. Dovolím si však říci, že přirovnání s Lost in translation mi nesedí, tento film s ním má společnou pouze jakousi melancholii a také poměrně pomalý děj. Hlavní postavy zde opravdu měli jakési problémy, kdežto v přirovnávaném filmu se akorát dva boháči nudili a byli strašně smutní z toho, že nemají co dělat a mají vše...no a ještě bych pochválila hudbu, která krásně dokreslila atmoféru. 9/10 ()
Může vám chybět někdo na koho si nepamatujete ? ()
Chybí mi tu souvislosti a lepší zasazení diváka do problematiky světa o kterém film pojednával. Trochu mi to připomínalo prostředí z utopických románů i Ztraceno v překladu ze začátku. Celé téma filmu (kód 46) mi přišlo okrajové neboť se řešil převážně detektivův milostný trojúhelník. Velmi mnoho zajímavých témat k přemýšlení avšak ve filmu jenom lehce nakousnuté. Přesto pěkný film s velmi pronikavou hudbou. Kdybyste políbil tamto děvče, přimluvili se u toho muže, vzali tu práci, anebo se oženili s tamtou, anebo ukradli ty víza? Kdyby jsme věděli, co se stane, udělali by jsme někdy první krok? (3,7★) ()
Velmi zvlastni milostne drama zasazene do Sanghaje v budoucnosti kde funguji temer bizardni pravidla.. PS: "Velmi zvlasni" rozhodne neznamena spatne... ()
Škoda, nedotiahnuté do konca. Divné správanie sa postáv. Niečím predsa len zaujímavé, asi to bude Samantha Morton, ktorá sa presne hodí do takéhoto filmu (tak ako do Minority report). Je to tak medzi 3* a 4*, ale skôr 3*. ()
Největším problémem celého filmu pro mě byla hlavní herečka Samantha Morton, kterou považuji za silně asexuální "ženu". Záchranou pro mě byl Tim Robbins, kterého jsem sice v milostných scénách s Morton litovala, leč zase má můj obdiv, že to s ní tak bravurně zvládnul. Téma filmu je poměrně reálné a blízké naší budoucnosti, ale kdoví jak to bude za několik stovek let doopravdy. Film není rozhodně pro každého, jelikož má určitou "uvolněnější" atmosféru a po pár minutách mnoho lidí přestane zajímat a raději to vypnou. Ale celková myšlenka snímku a způsob, jakým řeší "problémy", které nastanou - rozhodně to schvaluji a je zde dobře vidět, že do dané řeky se dá vstoupit dvakrát ;) ()
Zaujímavý snímok, zaujalo ma okrem iného, hlavne zachytenie moderného futuristického mesta bez akýchkoľvek trikov... ()
Tak jako zatím u všech Winterbottomových filmů mi nějak uniklo, co tím vlastně mělo být řečeno. Podle mě to nefunguje ani jako sci-fi - svět budoucnosti mi tu přijde dost málo promyšlený, ani jako drama - na to se tu příliš často nic neděje a postavy jsou mi v podstatě fuk a už vůbec tu nefunguje onen milostný příběh, z čehož viním hlavně výběr hlavní představitelky, nějaké pouto mezi ní a Robbinsem jsem jí nevěřil ani náhodou. ()
Hodí se říci velmi artové a romantické sci-fi. Akci nečekejte, ale přesto se film odvíjí v poměrně svižném tempu. Děj se odehrává ve velmi globalizované blízké budoucnosti, ale nečekejte nic originálního, klasika: ti co mají štěstí žijí v dobrých zónách, ostatní miliardy se tísní v chudobě před nimi. Dostat se do zóny znamená získat vízum a to je také hlavní zápletkou filmu. Jeden agent jede do Šanghaje vyšetřit distribuci falešných víz a zamiluje se právě do pachatelky… Dobrá atmosféra a fajn hudba jsou silnými stránkami tohoto počinu. Vidím to tak na 3,5, ale vzhledem k velmi sympatické Samanthě Morton v hlavní roli se přikláním ke 4*. ()
"Každé dítě je zvláštní. Proč jsou tedy všichni dospělí tak průměrní?" ()
Devádesátiminutový, hypnotizující videoklip s romatnickou zápletkou, odehrávající se v blízké budoucnosti. Klady filmu - Tim Robbins, hudba, a občas díky tomu to hudebně-vizuální souznění. ()
Komorní, hloubavé a ve výsledku velmi silné sci-fi s prvotřídním námětem, scénářem a úžasnou režií. Velmi realisticky ztvárněná blízká budoucnost, trochu mi připomínala povídky Paola Bacigalupiho. Nechápu, jak někomu mohly hlavní postavy připadat nesympatické... Podmanivý zážitek. ()
Námět podpořený úvodními titulkami vypadá hodně zajímavě, ale bohužel místo sci-fi říznuté romantikou se dočkáme romantiky s troškou sci-fi. A to je škoda. Celkové vyznění filmu se mi líbí, hezky utopeno v příjemné melancholické náladě za pomoci hodně fajnového soundtracku, bohužel obsah není dostatečně poutavý. Škoda že nebyl kladen větší důraz na vyobrazení doby a společnosti. ()
Celou dobu z toho filmu cítíte, že se vám snaží něco říct, něco změnit, ale neví jak. Snaží se o působivou atmosféru, snímal ho zajisté šikovný kameraman, velice pomalým stylem vyprávění se snaží diváka přesvědčit, že kouká na něco výjimečného, ale je mi líto snaha nestačí. Není to první film Michaela Winterbottoma, ze kterého mám podobný pocit. Přesto přeze všechno je to zajímavý příběh v zajímavém prostředí, který je zajímavě ztvárněn; nic víc. ()
Jednoduchy tedy hodne jednoduchy pribeh vypraveny ovsem velice dobrym zpusobem, poklidnym, prijemnym a svym zpusobem docela napinavym. Dej cloveka urcite neprekvapi a tak nejak tusi kam to vsechno smeruje kdyz uz cely prolog nam to vlastne prozradi. Ale vsechno ostatni je proste nadprumerne at uz herecke vykony a nebo ono lehke odrikani pribehu. Hudebni doprovod byl take zvolen velice dobre podkresluje atmosferu ale vube cloveka nerusi. To vse dela z tohohle filmu velice zajimavou scifi romanci, i kdyz ma k te romanci precijenom asi blize nez ke scifi. ()
Takova trochu jina scifi (asi malicko inspirovano romanem 1984?). Pripominalo mi to zpracovanim serial Black Mirror. A hudba je trosku jak z This War Of Mine. ale jinak zajimave, netradicni, civilni. Videno dvakrat. :D ()
X-tá variace na téma osudové lásky, které ale okolnosti nedovolují naplnění, tentokrát zasazená do světa blízké budoucnosti ne nepodobného literárním schizofreniím P.K.Dicka s varováním příštím (našim?) generacím před zneužíváním genového inženýrství? Ano! Souznění dvou duší na pozadí přetechnizované společnosti s propastnými sociálními rozdíly, chlad vnějšího odcizení a oheň vnitřní touhy, kontrast zářících neonů a vyprahlých pouští. Do této vize zasadili autoři ustřední dvojci a jakkoliv je vystavují nebezpečenstvím dob budoucích, přicházejí tak na přetřes nejenom otázky související s překotným vývojem technologií a jejich uvedením do praxe, lehce se přitom otírající i o přírodně globální problémy (slunce), je z několika skutečností zřejmé, že zde neselhává přímo lidský faktor (ambice, posedlost mocí, ...), ale systém jako takový. Cesta za svobodou je sice lemována riziky, ale překročení pravidel není konkrétní konflikt s člověkem a neznamená de facto zdvihnutí zbraně proti establishmentu. Existuje cesta nápravy a to, i přes "chmurný happy-end", budí určitou naději, alespoň pro zbytek lidstva. ()
Nejlepší "sci-fi" za poslední roky. Code 46 bych zařadil vedle Lost Translation a Ethernal Sunshine of the Spotless Mind. Hlavně svou krásnou, lehce posmutnělou atmosmérou, na které má velkou zásluhu výborná kamera a především hudba. Nádhera. K tomu si přičtěte výtečné herce Tima Robbinse a Samanthu Morton v netradiční lovestory pod režijní taktovkou Michaela Winterbottoma a vyjde vám film, který vás naprosto dostane svou lehkostí, s kterou předkládá vážná a možná za pár let aktuální témata. Nezaručuji, že se vám bude líbit, ale pro mě je to další srdcovka spolu s výše zmiňovanými filmy. ()
Fajn podane komorni sci-fi, ktere je na muj zanrovy vkus az prilis 'soft'. ()
Code 46 je v kontextu antiutopických filmů spíše průměrným až mírně nadprůměrným dílem, které postrádá čistě antiutopické ladění. Možná by bylo lepší řadit jej do žánru scifi, nicméně některé prvky fiktivního světa filmu a také některé tradiční antiutopické motivy umožňují obě řazení. Jak bývá v antiutopických filmech tradiční, nemá ani Code 46 příliš originální příběh - ten je založen na milostném vztahu zástupce "tyranského" státu a jakési disidentky, padělatelky víz, z jejíhož úhlu pohledu je příběh vyprávěn. Příběh má v antiutopických filmech většinou umožnit podrobnější náhled do světa totalitární společnosti. Nutno říct, že tento milostný příběh je i na poměry antiutopií podán velmi komplikovaně, neobratně a se značnou "hollywoodskou" sentimentálností, záporem filmu je i nezvládnutá ich-forma (když vypravěčka vypráví o věcech, které jí vymazaly z paměti). Ta, jakási Sfinga je o něco realističtější než ta Orwellova, Gilliamova nebo Zamjatinova (osobně si ovšem myslím, že právě tato realističnost je způsobena nízkým rozpočtem filmu, který zkrátka neumožnil zobrazit „ujetější“ scifi nápady a obrazy), ovšem také méně promyšlená a méně funkční jako fikční svět. V podstatě se o její mašinérii dozvíme jen to, že ovládá celý svět, snaží se vymazat svým nepřátelům paměť, brání ve volném cestování, je v ní rozvinutý úplatkářský systém a velmi důrazně zakazuje jakýkoliv nástin incestu. Ve filmu je právě zákaz incestu (tím je ten Kodex 46, podle něhož se film jmenuje), který nabyl s rozvojem genetických technologií ve světě filmu nových rozměrů, pokládán, pro mne nepochopitelně, za hlavní „znesvobodňující“ opatření státu – přičemž zákaz incestu není příznak totalitárního režimu, ale (jak dokázal Freud v Totem a Tabu) základním pravidlem lidské společnosti. Proto mi toto pojetí připadalo nesmyslné, protože základní pravidla této společnosti I v Code 46 je – jako ve všech antiutopických světech - přítomen topos vysněného místa, který Gilliam reprezentuje sny, Orwell Zlatou zemí a nezkaženou přírodou a Zamjatin a Bradbury (v 451° Fahrentheita) v nepojmenovaných "lesích za ohradou". V Code 46 je tento motiv umístěn do světa beduínů, což má patrně být symbol života nezkaženého civilizačními schématy, z nichž se vyvinula filmová totalita. Zajímavá je také jazyková stránka dialogů, v jejím hodnocení se ale mohu opřít jen o to, co jsem pochytil z původního znění filmu, protože překladateli titulků se ji nepodařilo vystihnout, mnohdy jí nedokázal ani ani porozumět. Postavy spolu mluví podivnou kombinací jakési podivně zdegenerované angličtiny (bylo to znát zejména ve slovosledu a podivném užívání zájmen), španělštiny, čínštiny a dalších jazyků. Tento patvar, který má patrně symbolizovat globalizovaný svět, je nepochybně alespoň z části následníkem Orwellova newspeaku - znetvořený jazyk symbolizuje znetvořené mezilidské vztahy. Svou stavbou připomíná také russisující jazyk Burgessových Týnů z Mechanického pomeranče, který naneštěstí v očích celé řady filmových fanoušků zkazil svou adaptací Stanley Kubrick. Scénář filmu na mne vůbec působil jako kvalitně zpracovaný (vynikající dialogy, zajímavá stavba scénáře, která důmyslně využívá refrény a opakující se motivy – příkladem mohou být scény, v nichž hlavní hrdina podplácí a využívá svých zvláštních schopností k obelstění úřednic), ale založený na špatných a nedostatečně promyšlených nápadech – k nim patří zejména samotná předvídatelná a zbytečně sentimentální zápletka a nedostatečně promyšlený fiktivní svět. Ve filmu vůbec výborně natočený obal vítězí nad obsahem, a skvělá kamera a technické zpracování vůbec zčásti dokázala odpoutat mou pozornost od nepříliš promyšleného obsahu. Především pro vynikající technickou kvalitu dávám nakonec čtyřhvězdičkové hodnocení, i když tříhvězdičkové by možná bylo objektivnější. () (méně) (více)