Režie:
Paľo BielikKamera:
Karol KrškaHudba:
Ladislav HoloubekHrají:
Alexander Kautnik, Gustáv Valach, Mária Kráľovičová, Vlado Durdík st., Július Pántik, Ľudovít Jakubóczy, Mikuláš Huba, František Dibarbora (více)Obsahy(1)
Budovatelské nadšení neminulo ani slovenskou kinematografii. V roce 1950 vznikl hymnus na poctivou práci i pozitivní změny v myšlení lidí. Protože stavba důležité přehrady, která dosud zaostalého kraje přinese pochodeň pokroku, mění nejen své stavitele, ale i rolníky v blízké vesnici, kteří se zbaví ničemného kulaka, jenž je dosud vykořisťoval. Priehrada doslova v každém okamžiku reaguje na dobová hesla - příběh se třeba otevírá příchodem tří úředníků, kteří v rámci přiblížení pracujícímu lidu přicházejí na stavbu nabídnout sílu svých rukou. Režisér Palo Bielik vytvořil vzorovou agitku, hájící nutnost třídní bdělosti i zásadové nesmlouvavosti při prosazování nových pořádků, neboť zákeřný nepřítel může číhat kdekoli. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Typický představitel filmového socialistického realismu a schematismu padesátých let. Boj dobra a zla je reprezentován jako zápas mezi reakčními silami sedláků - zastánců tradičních forem zemědělství, kteří odmítají obětovat své statky a pole vyšší ideji - stavbě přehrady, která by přinesla užitek celému kraji. Na druhé straně stojí zastánci pokroku, kteří opouštějí neúrodná políčka a odcházejí za lepším životem aby se podíleli na kolektivizaci. Je třeba nejen postavit přehradu z železobetonu, která by zkrotila divokou řeku, ale současně musí být zbořena přehrada mezi lidmi, která brání lepší budoucnosti celku! ()
„Ha-ha-ha-ha Pa-a-a-ľo“ zrúkne hromohlasný Július Pántik a človeku je hneď lepšie na duši. Ten film som mal ako malé dieťa veľmi rád, azda pre jeho jednoduchosť, priamočiarosť a čiernobielosť, ktoré vyhovovali detskej duši. Radi sme ho aj s bratom sledovali a mne pripadala veľmi vtipná scéna s podniknutým výletom v „huntíku“ lanovky, ktorá bola na víkend odstavená. Neskutočne som túžil uskutočniť takýto výlet, hoci akýkoľvek bezpečnostný referent by z toho dostal asi zrádnik. Môj otec, ktorý sa ako mládežník musel zúčastniť stavby Priehrady mládeže (bola to podmienka k udeleniu študentského domova) mal na film podstatne kritickejší názor a neskôr, keď sme trochu vyrástli, upozorňoval nás na niektoré zjavné nezmysly. Hoci mi v neskorších časoch herecký prejav J. Pántika veľmi nesedel (ako dieťa som sa jeho hlasu dokonca bál), tu bol výborný a film dostal dokonca aj nejakú cenu. Za spomienky na detstvo tri hviezdičky. ()